Protektorát

Školy v Kamenném Újezdu a ve Zborově nedaleko Českých Budějovic jsou pomyslnou spojnicí osudů dvou mužů, kteří se před osmdesáti lety staly oběťmi heydrichiády. Jména obou nejsou příliš známá, nicméně svými osudy, prací a tragickým koncem je nanejvýš důležité si je připomenout. Oba byli učitelé na obecných školách a Sokolové. Václav Tutter působil celý život v jižních Čechách rovněž jako regionální družstevní pracovník a aktivní veřejný činitel. Jan Zelenka se v dospělosti pohyboval v Podkrušnohoří a během okupace v Praze, kde se jako člen odboje stal jedním z nejbližších spolupracovníků parašutistů, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha.

Protektorát

Jednou ze 156 obětí táborského popraviště, malorážkové střelnice v bývalých kasárnách 305. pluku těžkého dělostřelectva na Pražském Předměstí, se stal František Randa, inspektor Českomoravských drah a náměstek přednosty dopravního úřadu. František Randa se narodil 1. února 1890 v Nezdicích na Šumavě. Do Tábora přišel po okupaci pohraniční, které následovalo po uzavření Mnichovské dohody. Do Tábora proudili od října 1938 zejména zaměstnanci Československých drah s rodinami. František Randa bydlel v Michalovicově ulici čp. 2008 na Blanickém Předměstí nedaleko táborského nádraží.

Protektorát

Marta Ledererová se narodila 30. srpna 1914 ve Všerubech u Domažlic manželům Jindřichu a Bertě Ledererovým. 15. října 1933 se v Klatovech vdala za Pavla Lederera z Vodňan (nar. 23. 12. 1907 ve Vodňanech). Jeho rodina vlastnila ve Vodňanech na Husově ulici čp. 56/I továrnu na lihové nápoje.

Protektorát

V úterý 7. července 1942 odpoledne zazvonil v kanceláři píseckého okresního hejtmana, vrchního rady politické správy Jana Hlaváčka, telefon. Volalo klatovské gestapo, kriminální asistent Schamberger.

Můžeme jen hádat, co hejtmana Hlaváčka v první chvíli napadlo. Vždyť teprve minulý pátek bylo odvoláno stanné právo. Nekonečné seznamy popravených sice opustily stránky denních listů, ale noviny stále ještě přinášely snímky z nucených shromáždění, na nichž národ prý oplakával smrt „zastupujícího kata“ Heydricha, palcové titulky censurou kontrolovaného tisku mluvily o „spontánním“ odporu vůči akcím londýnského odboje a neochvějně křičely o brzké a nevyhnutelné porážce Rusů na Ukrajině.

Na počátku května to bylo již 100 let, co byl na Olšanských hřbitovech pochován dnes již zcela zapomenutý muž, jenž svou stopu zanechal na mnoha místech naší země i v mnohých odvětvích. Spisovatel, dramatik a novinář Karel Jonáš.

Rodák z Heřmanova Městce, patřil ke generaci, která si svou slávu chtěla vydobýt na konci „dlouhého“ 19. století. Ač se v roce 1865 narodil ve východních Čechách, kde absolvoval i veškeré své vzdělání, první hlubokou stopu zanechal v jižních Čechách.

Noviny vydával v Soběslavi, Jindřichově Hradci, ale především pak působil v jihočeské metropoli, kde se stal i aktérem národnostních třenic mezi Čechy a Němci. Poté odešel do Plzně, kde se věnoval nejen žurnalistice, ale pro místní divadlo psal divadelní hry a zároveň koketoval i s místními politiky. V roce 1906 přichází vrchol jeho kariéry, kdy si ho Antonín Švehla vybere jako šéfredaktora nově založeného deníku agrární strany Venkov. Jonášovo jméno se stane pojmem, jeho hry uvádí i Národní divadlo. V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů a výrazně se angažuje v protihabsburském odboji.

Po pádu monarchie zasedal v Revolučním národním shromáždění. Vážná choroba však jeho život zastavila už v 57 letech. Pohřbu se zúčastnila politická, novinářská a kulturní elita země včetně několika ministrů a ředitele Národního divadla.

Lukáš Kopecký, historik, adoptivní nájemce Jonášova hrobu

Obrazová příloha:

Kreslený portrét Karla Jonáše z doby kolem roku 1920.

Tablo části členů Revolučního národního shromáždění (Jonáš vlevo dole).

Titulní strany tiskovin, které Jonáš v letech 1885–1887 vydával v Soběslavi a v Jindřichově Hradci.

Archiválie ze SOkA Tábor a SOkA České Budějovice týkající se Jonášovo působení v jižních Čechách.

Odkaz na knihu Taškařice o Taškovi, kterou Jonáš pod pseudonymem Prorok z Ninive vydal v roce 1899 v Českých Budějovicích

Protektorát

V dětském časopisu s názvem „Srdíčko“ redaktoři v čísle 38 ze 14.5.1942 připomínají zmiňovaný svátek a Vy, čtenáři, máte možnost si jej připomenout spolu s námi.

Marta Leblová