Podrobnosti
Zveřejněno: 8. 12. 2020

pamětní kniha

Farní kroniky patří mezi velmi zajímavé, v některých případech opomíjené zdroje historického poznání a jsou součástí archivních fondů farních úřadů. Bohužel je však nenajdeme v každém z těchto fondů. Ač na jejich existenci odkazují mimo jiné i různé historické nebo vlastivědné texty regionálních badatelů, do dnešní doby jich řada nedochovala.  Proto lze považovat přítomnost dokonce tří pamětních knih ve fondu farního úřadu Dobrš za „malý zázrak“. Tyto tři dochované knihy, v nichž najdeme zaznamenány události v časovém rozpětí let 1724–1991, nám poslouží skrze jejich stručný popis jako vzorový příklad pro odhalení a ukázání některých typických rysů těchto dokumentů.

Prvním z nich je způsob vedení farních kronik. I přes vydávaná nařízení, která přicházela například v letech 1735, 1782, 1796 nebo 1835, zůstával styl vedení pamětních knih velmi pestrý a nelze vypozorovat, že by převládl nějaký striktní úzus, jenž by platil obecně. Naše zjištění podporuje i druhý rys, který jasně ukazuje, že záleželo na samotné osobnosti autora, co bude do „pamětnic“, jak se lidově tyto knihy nazývaly, zaznamenávat. V případě dobršských farních kronik byli autory zápisů zdejší faráři.

Nejstarší ze tří pamětních knih farního úřadu Dobrš byla vedená v letech 1724–1806 a jejím zakladatelem byl zdejší duchovní Ondřej František Jakub de Waldt, který stál i u obnovení zdejší samostatné farnosti. Kroniku rozdělil na tematické oddíly a do nich potom prováděl chronologicky řazené jednotlivé zápisy. V tomto stylu vedení pokračovali i jeho nástupci. Kniha je tak v podstatě celá popsána, ale protože autor nevěděl, kolik bude potřebovat stran pro jednotlivá témata, objevuje se zde různé množství prázdných stran. Farní kronika se věnuje těmto oblastem: instrumentům a nařízením, inventářům majetku kostela, mobiliáři fary, pamětihodným událostem v Dobrši a v okolí, rozpisu desátků, záznamu na gruntech nebo katalogu místních duchovních. Celkově zapisovalo do pamětní knihy deset písařů a své zápisy vedli především v latině, ale objevovala se i čeština a němčina. Některé ze záznamů jsou doprovázeny barevnými ilustracemi.

Druhá pamětní kniha farního úřadu v Dobrši byla vedena v letech 1891–1992. Na rozdíl od své předchůdkyně byly zápisy v ní řazeny za sebou vždy po jednotlivých letech. K nejplodnějším autorům v této kronice patřil farář Jan Timr, který zapisoval v letech 1908–1918 a jeho rukopis najdeme na 180 stranách knihy. Jan Timr měl dokonalé informace o událostech v zahraničí a neváhal je do farní kroniky zaznamenat. Věnoval se situaci na Balkáně, v Německu nebo ve Vídni.  Zanechal nám i celou řadu zpráv o první světové válce. Všímal si podrobně rozdělení bojišť, postupu vojsk a i jednotlivých bitev. Jeho názorový postoj z počátku více přál Rakousku-Uhersku, v pozdějším období války již však měřil oběma stranám stejně. Kronikář se zaměřil i na vznik samostatného Československa a popisoval státnické mezinárodní konference, jež tomuto aktu předcházely. Neopomněl ani zprávy o legionářích v Rusku. Jeho zápisy jsou označeny barevným podtržením a to tak, že zahraniční události barvou modrou, domácí červenou, záznamy o vzniku Československa červeno-modře. Nelze však doložit zda toto podtržení učinil autor sám nebo některý z jeho nástupců. Druhá pamětní kniha je dovedena do roku 1947, i když roky 1940–1945 jsou zaznamenány velmi stroze a heslovitě. Dále kniha obsahuje krátké zprávy z let 1961–1967 a 1992. Celkově se staralo o tuto farní kroniku sedm autorů a jejím hlavním jazykem byla čeština, výjimečně němčina.

Třetí pamětní kniha farního úřadu Dobrš byla vedena v letech 1824–1828 a je spojena se založením zdejšího kaplanského místa. V roce 1823 se totiž rozhodl zdejší farář Jan Kazimír Winter odkázat 2000 zlatých na založení místa fundačního kaplana. Církevní i světská správa s tím souhlasily a v následujících letech se snažily zajistit, aby tato pozice nezanikla a byla dostatečně finančně zajištěna. Místní se zavazovali odvádět různé naturální i finanční dávky, aby kaplan mohl v Dobrši zůstat. Třetí dobršská farní kronika v podstatě obsahuje různorodé smlouvy, extrakty z gruntovních knih nebo instrukce, jež se právě kaplanství týkaly. Jedná se vlastně o jakousi knihu ekonomických a hospodářských zápisů. Zprávy do kroniky opisoval farář Ferdinand Leopold, jenž je i jejím jediným autorem. Jazyky zápisů byla latina, němčina a čeština. Na rozdíl od ostatních dvou kronik je na konci opatřena obsahem.

Z výše psaného textu vidíme, že opravdu platilo to, co jsme uvedli na začátku. Každá farní kronika byla svým způsobem jiná. Jedna se soustředila na domácí události, druhá zevrubně popisovala zahraniční situaci a třetí se zaměřila spíše na ekonomickou problematiku. Přesto každá z nich nabízí neocenitelnou studnici informací pro historické bádání nejen regionálního charakteru.

Snahy sjednotit obsah farních kronik samozřejmě panovaly. Jejich vedení bylo kontrolováno i během pravidelných kanonických vizitací. Vikáři při nich zjišťovali-li, jestli jsou pamětní knihy přítomny a zda jsou do nich dělány zápisy. Ke způsobu vedení se však minimálně v případě dobršských farních kronik nevyjadřovali.

Základní body, které by měly pamětní knihy obsahovat, zpracoval například ve své práci Úřední sloh církevní z roku 1897 Klement Borový. Ten si, jako profesor církevního práva na Univerzitě Karlově, uvědomoval, že jejich funkce není pouze historická ale i právní, jelikož právě do těchto knih se velmi často zapisovaly důležité instrukce, smlouvy a jiné záležitosti. Výčet těchto témat, jež se předpokládalo že budou pamětnice obsahovat, uvádíme pro představu místo závěru.

  1. dějiny chrámu farního,
  2. dějiny filiálních kostelů a kaplí,
  3. dějiny beneficia,
  4. řada nebo posloupnost farářů,
  5. osadníci,
  6. jmění zádušní,
  7. jmění farního obročí neboli beneficia
  8. dějiny místa, vesnice nebo města, kde se beneficium nachází,
  9. znamenité události týkajícího se církevního života,
  10. znamenité události týkající se obce, země, státu v ohledu světském,
  11. nařízení důležitá od církevní nebo světské vrchnosti,
  12. mravní a náboženský život osadníků

 

Libor Staněk