Podrobnosti
Zveřejněno: 27. 4. 2020

pecet

Pan Alois Sassmann je starokatolický duchovní, který se dlouhodobě věnuje regionálním dějinám.  Aktuálně připravuje knižní vydání 5. dílu oblíbeného rozhlasového pořadu Kořeny – Z dějin jihočeských rodin a rodů, ze kterého pro Archivárium poskytl ukázku. O svém vztahu k pramenům třeboňského archivu více prozradil v rozhovoru pro Archivum trebonense v roce 2017.

Vladycký rod Schneidlerů z Rottenburgu

 Mezi nepříliš známé jihočeské vladycké rody patří Schneidlerové z Rottenburgu, jejichž genealogií se zatím nikdo soustavně nevěnoval.

V pátek, na den sv. Markéty (tj. 13. 7.) roku 1601 obdaroval císař Rudolf II. znamením vladyctví „neboližto erbem“ Arnošta Schneidlera, aby se mohl psát z Rottenburgu. Erb je v saalbuchu přesně popsán a je celkem jednoduchý. V černém poli jelen ve skoku přirozené barvy držící v tlamě dubovou ratolest s třemi zlatými žaludy. Klenotem je půl jelena ze štítu mezi černo-stříbrným a stříbrno-červeným buvolím rohem. Korunovaný turnajský helm, pokryvadla týchž barev.

Bohužel se zde nic nehovoří o původu obdarovaného. Dle bádání pana Miroslava Milce lze snad spojit tuto rodinu se Schneid(l)ery z Českých Budějovic. Sigmund Schneidr je připomínán 7. 6. 1545 v testamentu a roku 1554 kupuje dům v Plachého ulici čp. 210. Nejstarší českobudějovická matrika pokřtěných uvádí 2. 2. 1623 jako kmotra u křtu Kašpara Schneitlera a 23. 1. 1622 křtí dceru Zuzanu Jiří Schneitler. Berní rula pro Pražská města zná ve Starém Městě Pražském v týnské čtvrti „dům po Janovi Jiřím Schneiderovi pustý“.

Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích je v tzv. chronologické řadě č. 36 listina z 6. května 1609, vlastnoručně sepsána a podepsána Arnoštem Schneidlerem z Rottenburgu. Listina je daná na „Schneiderhofu“ a je na ní oplatková pečeť s jelenem ve skoku.

Další písmenný doklad máme až o synovi Arnošta, Janovi Jiřím Schneidlerovi z Rottenburga z roku 1630.

Jemu darovala, na zvláštní přímluvu svého syna Karla Alberta, Marie Magdalena Buquoyová svůj dvůr v Kondrači. V rodinném archivu Buquoy se zachovala vidimace darovací listiny, kterou provedl 27. 4. 1707 veřejný císařský notář a novohradský městský písař Jan Stanislav Höger.

 

„My, Marie Magdalena hraběnka Buquoyová, svobodná paní z Vaux, rozená hraběnka z Biglia, paní na hrabství a panství rožmberském, novohradském a libějovickém, spolu s naším milovaným panem synem Karlem Albertem de Lonqueval, hrabětem z Buquoy, svobodným pánem z Vaux, rytířem kalatránského řádu, komandérem z Alumudiel, římsko-císařským jakož i španělským královským komořím Jeho veličenstva, oduševnělým kapitánem čtyř setnin jezdectva a jedné pěší roty, ordonačním důstojníkem ve Flandrech, stvrzujeme touto listinou pro nás samé a všechny naše potomky-dědice, následující rozhodnutí: s milostivým přihlédnutím a zvážením všech dobrých, snažných a věrných služeb, jež pro nás koná se vší pozorností náš vždy horlivý a našemu milovanému panu synovi hraběti s úctou nakloněný, oddaný a šlechetný Jan Jiří Schneidler z Rottenburgu, v němž máme spolehlivé zastání jak v udržování chodu dvora v čase naší nepřítomnosti nebo jsme-li na cestách, či při různých komisích, ale i při mnoha jiných situacích, kdy dotyčný vždy milostivě a s nevšední ochotou nešetříce námahy ani sil, vyhovuje vždy odevzdaně naším žádostem a přáním.

Protož pohnuti tímto zjištěním, avšak především na přímluvu našeho shora jmenovaného pana syna, vydáváme ve prospěch Jana Jiřího následující usnesení:

projev zvláštní přízně nás vedl k rozhodnutí věnovat mu z našeho majetku ladem ležící dvůr, jež se nachází ve vesnici Kondrač (Neudorf) mezi dvěma domy pana preláta, náležející vyšebrodskému klášteru a stojícího na pozemku našeho novohradského hrabství. Dvůr byl původně přivtělen k žumberskému statku.“

 

Dále se v listině uvádí, že po Janu Jiřím Schneidlerovi přecházejí všechna dědičná práva na jeho manželku Kateřinu Schneidlerovou roz. Schwarzmanovou a na všechny jejich šlechtické dědice manželského původu, i na dědice dědiců, až do vymření přímé rodové linie. Ti všichni však musejí mít „kladný poměr ke svatému katolickému náboženství“, protože nemanželští a nekatoličtí dědicové jsou listinou vyloučeni. Dále byl dvůr v Kondrači osvobozen ode všech úroků, desátků, roboty i veškerých dlužných pohledávek, vyjma císařsko-královských kontribucí, jimž podléhal každý šlechtic osobně. Sama sobě vyhradila Buquoyová požadavek, aby manželé Schneidlerovi i jejich zákonní manželští dědicové chovali k ní a všem jejím nástupcům na hrabství Nové Hrady vždy a za všech okolností vážnost a úctu, aby si byli vědomi „zvláštnosti předání daru a zproštění ode všech povinností na něm váznoucích.“ A kdyby došlo k situaci, že by přímá linie potomků Jana Jiřího Schneidlera vymřela, měl dvůr se vším příslušenstvím připadnout zpět na Buquoye. V tom případě se mělo vyjednat vyrovnání za stavební úpravy, dluhy atd.

Darovací listina pak končí těmito slovy: „Přejeme si, aby z úcty k našemu jménu a stavu, vědomi si laskavosti námi předaného milostivého daru osvobozeného ode všech plateb a povinností, plně respektovali – jak shora jmenovaný Jan Jiří a jeho milovaná manželka Kateřina a jejich manželští potomci – tak i všichni další přímí dědicové a dědicové dědiců v tom, že jej budou ve všech dobách, tedy i tehdy kdy tu již nebudeme, svědomitě spravovat, ochraňovat a dbát, aby na něm nikdy nedocházelo k sebemenším rozmíškám nebo stížnostem. Tuto listinu považujeme za vyjádření naší vůle a mínění učiněné s naprosto věrným a čestným úmyslem bez citového pohnutí. K její platnosti a potvrzení jsme připojili náš vlastnoruční podpis a poručili opatřit listinu naší velkou hraběcí pečetí.

Dáno na naší hraběcí rezidenci zámku Rožmberk v pátek před svátkem sv. apoštola Tomáše, dne 20. v roce naší spásy jeden tisíc šest set třicet.

Marie Magdalena hraběnka Buquoyová.“
 

Darovací listina Marie Magdaleny Buquoyové, Rodinný archiv Buquoyů, listina č. 31.

 

Rozrod nejstarších generací Schneidlerů z Rottenburgu

Arnošt Schneidler z Rottenburgu

13. 7. 1601 mu císař Rudolf II. uděluje erb jako znamení vladyctví s titulem z Rottenburgu

1609 píše list na „Schneidlerhofu“

1619 uváděn s manželkou a dětmi ukrytý v hradě v Nových Hradech před buquoyovým vojskem

 vystrizek

  1. Děti:

A) Jan Jiří Schneidler baron z Rottenburgu

* cca 1602

Roku 1630 mu baronka Marie Magdalena Buquoyová darovala svůj dvůr v Kondrači

  1. manželka: Kateřina Schwarzmannová
  2. manželka Eva Rosina rozená Sudková z Dluhé.

+ 9. 6. 1659 na svém dvoře v Kondrači. Vykonavatelem dědického řízení po jeho smrti byl příbuzný Adam Sudek z Dluhé.

 

B) Zdeněk Schneidler z Rottenburgu

* cca 1610

Uveden v Soupise poddaných dle víry kraje bechyňského z roku 1651 v Kramolíně.

Zde je uveden jako 40letý zeman s manželkou Lidmilou se čtyřmi služebnými na usedlosti, ale děti uvedeny nemá. 

Gruntovní kniha pro ves Kramolín uvádí, že 5. 6. 1649 hospodář Vít Vopelka „nemoha pro sešlost věku svého na gruntu dele hospodařiti“, a tak se svolením gubernátora panství prodal živnost urozenému pánu Zdeňkovi Šneitlerovi z Rotnpurku za 120 kop grošů míšeňských.

Roku 1651 je Zdeněk uveden též jako svědek při koupi svobodného dvora v Kojákovicích Erazimem Kotrabou z Plobštejna a jeho paní Marií Magdalenou rozenou Schneidlerovou z Rottenburgu.

V roce 1654, 5. ledna je v gruntovnici pro ves Kramolín uvedeno: „Poněvadž na hoře psanej Pan Zdeněk Ssneydler grunt svůj ve vsi Kramolíně Jeho arci knížecí milosti (tj. Leopoldovi – poznámka autora) pustil, na kterým se dobytek hovězí a ovčí vrchnosti přináležející chovati má, za kterýžto dle smlouvy jemu z důchodu na hotově poněvadž s osením a se vším jiným příslušenstvím postoupil, osmdesáte devět zlatých rýnských vydáno, níže psanou sumu pak sirotkům po smrti Vítovi Vopelkovi z důchodu Jeho A. K. M. po vejruňcích každoročně po 3 kopách se jim vypláceti má…“ Stavení ale pustlo, a tak vrchnost sem nuceně dosadila dne 20. 1. 1663 Matěje, syna Pašků ze Suchdola nad Lužnicí.

 

Rodokmen tohoto vladyckého rodu je pěkným příkladem jihočeského vladyckého rodu. Jednak jak byl příbuzensky propleten s další drobnější šlechtou, ale i to, že dokladuje, jak některé z těchto rodů postupně chudly. Když například čteme v žumberské matrice, že roku 1760 byl pochován Mathias Schneidler de Rotthenburg, podruh chudý, neubráníme se smutnému pousmání.

 

Mgr. Alois Sassmann

Malšice, 31. března 2020

 

Rozrod Schneidlerů z Rottenburgu jsme pro Archivárium zkrátili. Celý si budou moci zájemci přečíst v 5. pokračování knihy Kořeny, na kterém pan Sassmann pracuje.