Základní údaje
Zveřejněno: 16. 5. 2025

Od letošního dubna přibyla v seznamu archivních souborů uložených v českokrumlovském oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni nová položka: Rodinný archiv říšských hrabat ze Sulzu.

Ačkoliv je jméno tohoto šlechtického rodu v českém prostředí dnes už prakticky neznámé, jednalo o starobylou a významnou dynastii, jejíž pozemková držba se nacházela na hranicích dnešního Švýcarska, Německa a Francie. Sulzský rodový archiv – spolu se značným množstvím dalšího movitého i nemovitého majetku – přešel v roce 1687 do držení knížat ze Schwarzenbergu. Stalo se tak po smrti posledního mužského člena Jana Ludvíka ze Sulzu, po němž na základě svěřenecké smlouvy zdědila valnou část jeho majetku nejstarší dcera Maria Anna, provdaná za schwarzenberského vládnoucího knížete Ferdinanda Viléma.

Říšský hrabě Jan Ludvík ze Sulzu měl dostatek času na to uzavřít veškeré záležitosti vlastního pokolení. Ačkoliv během dvou manželství zplodil celkem deset potomků, žádný z pětice jeho synů nepřekonal věk čtyř let a dospělosti se dožily pouze tři dcery. Poslední léta svého života tak Jan Ludvík prožil s tíživým vědomím, že je posledním výhonkem kdysi košatého genealogického stromu. Jeden z posledních portrétů datovaný do roku 1684 a tedy vzniklý pouhá tři léta před smrtí Jana Ludvíka, jej zachycuje s vážným, tesklivým výrazem ve tváři, hledícího vstříc neodvratnému konci.

Po zralé úvaze spojil Jan Ludvík věčnou paměť svého rodu se schwarzenberskými knížaty, s nimiž se prostřednictvím sňatkové aliance Sulzové poprvé spříznili již v předchozí generaci (Marie Alžběta ze Sulzu se stala druhou manželkou hraběte Jiřího Ludvíka ze Schwarzenbergu), a jejichž hvězda zářila v oné době stále jasněji. Do jejich opatrování svěřil především sulzský hraběcí titul, sulzské rodové panství Klettgau s rezidencí v Tiegen a titulem klettgauských lantkrabat i rodový erb. Jeho přijetí dotvořilo schwarzenberský znak do podoby, v jaké jej v současnosti známe: tři bílé a červené špice byly odvěkým znakem pánů a později hrabat ze Sulzu, tři zlaté snopy značí okněžněné lantkrabství Klettgau a hořící ostrev se třemi suky švýcarský hrad Brandis. Ten kdysi náležel stejnojmennému rodu vymřelému na počátku 16. století, jehož majetek pánové ze Sulzu inkorporovali. Díky sulzskému dědictví schwarzenberská knížata mimo jiné obdržela také dědičný post soudce ve městě Rottweil a švýcarskou státní příslušnost, kterou se mimochodem někteří Schwarzenbergové zaštítili v národnostně nesnášenlivém období druhé světové války.

Do schwarzenberského držení přešly také rozsáhlé sulzské knižní a umělecké sbírky, včetně již zmiňovaných písemností. Ty knížecí archiváři včlenili do rodového archivu Schwarzenbergů, kde pro ně vytvořili zvláštní oddělení. Vzhledem ke geografické odlehlosti a prohlubující se časové propasti však intaktně zachovaný rodinný archiv hrabat ze Sulzu postupně upadl do zapomnění, ačkoliv obsahuje množství pozoruhodných písemností jak k dějinám hraběcí rodiny, tak početných sulzských držav. Jejich vyjmutí a zařazení do samostatného archivního souboru snad přinese písemné pozůstalosti říšských hrabat ze Sulzu pozornost, kterou si tento nevšední archivní materiál bezpochyby zaslouží.

https://digi.ceskearchivy.cz/21200001001556-Rodinny-archiv-Sulzu

 

Kristina Popelka

 

Portrét Jana Ludvíka ze Sulzu z roku 1684

Historické erby hrabat ze Sulzu a knížat ze Schwarzenbergu