Podrobnosti
Zveřejněno: 24. 5. 2021

Josef Fikar

Velké dějiny ovlivňují samozřejmě i ty malé. Pokud dojde k nějakým třenicím, tahanicím nebo změnám na úrovni vysoké státní politiky, lze předpokládat, že se jejich odezvy dostanou v nějaké míře i do menších měst. Už bouřlivé roky 1868 a 1869 přinesly ve Strakonicích protesty. Na blízké Katovické hoře se začaly scházet podobně jako na jiných místech tábory lidu, které museli rozhánět četníci. Propagátoři těchto akcí byli předvoláváni k výslechům a podobně. Situace se sice později částečně uklidnila, ale napjatá atmosféra v jihočeském městečku podobně jako jinde zůstala a stačilo velmi málo, aby emoce opět vzplály, jak dokazuje i nenápadná událost spjatá s Josefem Fikarem.

Při rekonstrukci historických událostí bývá badatel často odkázán pouze na pomoc archivních pramenů. Jejich studiem a interpretací lze sice vytvořit celou řadu závěrů, přesto však nemůžeme zodpovědět všechny otázky, na něž bychom chtěli znát odpovědi. Obdobný problém nám přináší i případ Josefa Fikara, rodáka z Radomyšle, jenž se po vystudování právnické fakulty přestěhoval do Strakonic za prací a vedl zde se svojí rodinou v podstatě nenápadný a klidný život.  Jeho takzvanou „aféru“ přiblíží následující text.

Nevíme zcela, co se honilo hlavou strakonickému měšťanovi Josefu Fikarovi skoro přesně před sto padesáti lety. Netušíme proč se v té době dvaašedesátiletý koncipient u strakonického advokáta JUDr. Jana Lehracha rozhodl 13. listopadu roku 1871 vyvěsit do okna svůj transparent. Nerozluštíme dokonale všechny záměry bezúhonného občana a otce šesti dětí, jež sice byl částečné literárně aktivní, přispíval i do Národních listů, ale nepatřil k nějaké zásadně významné politické síle regionu.

Víme pouze to, že jeho transparentu černé barvy s bílým nápisem si kolemjdoucí všimli už ten večer, neboť ho ve svém okně osvětlil. Hned druhý den ráno se pod ním začali shlukovat měšťané a neunikl ani pozornosti blízké četnické stanice. Následovalo předvolání Josefa Fikara k výslechu 15. 11. 1871 a tím byla spuštěna jeho takzvaná „Transparentová aféra“.

 

„Nás přitlačit ke zdi chtěl,

Sám k ní tlačen vyletěl,

Pozdě sice ale přece,

Vlastně přece ale pozdě,

Jak to vždycky u nás jest,

Toť ta klatba, toť náš trest.“

 

Takto zněl vyvěšený text, který dal Josef Fikar do svého okna v domě číslo popisné 84 ve Strakonicích. Dopustil se tím porušení jedenáctého paragrafu císařského nařízení z 20. dubna 1854. Jednalo se podle vyšetřujících o demonstraci proti vládě. Dle dobových zjištění text vycházel z volného překladu německých veršů z neznámého časopisu. Josef Fikar použil a upravil tento překlad, dle jeho pozdější obhajoby dokonce vyvěšená česká verze patřila oproti té německé k daleko mírnější.

Proč vlastně transparent postaršího muže, člena strakonického Sokola a pěveckého spolku, způsobil v listopadu roku 1871 takový rozruch a zájem úřadů? Důvody hledejme v oblasti politické. V tento čas totiž doznívaly dozvuky takzvaných fundamentálních článků. Zjednodušeně řečeno jakéhosi pokusu o česko-rakouské vyrovnání, s jejímiž výsledky nebyla česká strana spokojena. Jedním z hlavních aktérů jednání, proti kterému se zvedla ze strany Čechů kritika, byl i ministr Friedrich Ferdinand von Beust. Právě on byl v listopadu roku 1871 propuštěn z funkce ministra zahraničí. Četníci se tedy domnívali, že Josef Fikar se odkazuje na tuto událost a pobuřuje tím obyvatele Strakonic proti státu.

Celé vyšetřování stavělo na výpovědi četnického strážmistra Antonína Babora a jeho podřízeného, strážníka Františka Kudrnáče. Podle jejich názoru byl transparent jednoznačně namířen právě proti odcházejícímu ministru. Po vyslechnutí rozhodlo okresní hejtmanství ve Strakonicích, aby viník složil pokutu deset zlatých pro chudé.

Josef Fikar se však rozsudku bránil a několikrát se odvolal. Ve své obhajobě se opíral o dvě věci. Za prvé tvrdil, že vůbec neútočil proti odstupujícímu ministru, jeho transparent se týkal lokálních sporů. Podle jeho výpovědi měl odkazovat na jednoho člena místního Sokola, se kterým nevycházel. Tento člen údajně dělal časté rozbroje a spory mezi Sokolem a zdejším pěveckým spolkem Zvon. Kvůli němu spolu nevycházely a Josef Fikar se snažil, aby dotyčná osoba nebyla zvolena do výboru strakonického Sokola, což se mu právě během listopadu roku 1871 povedlo. Proto se rozhodl na oslavu umístit do svého okna oslavný, nikoliv protistátní transparent.

Druhou věcí, kterou Josef Fikar připomínal, byly události v Brně a ve Vídni. Zde se rovněž demonstrovalo proti státu, dokonce daleko více a nikdo nemusel nic platit. Pozastavoval se nad tím, kolik peněz by přineslo pokutování tamějších aktérů, pokud on dostane za jeden transparent pokutu deset zlatých.

Jeho argumenty však na konečném rozsudku nic nezměnily. Josef Fikar se snažil několikrát odvolat, ať už k ministerstvu vnitra, nebo přímo ke kabinetu císaře, ale všechny jeho pokusy skončily neúspěchem, a nakonec deset zlatých pro chudé odvedl.

Josef Fikar po této události již žádné další spory se státními úřady neměl. Jeho dva synové Karel a Augustin navázali na jeho činnost v oblasti práva a soudnictví. Povedlo se jim však svého otce překonat a stát se advokáty s titulem JUDr. a vykonávat svoji vlastní praxi. Josef Fikar zemřel v roce 1889.

 

Libor Staněk

 

Zdroje: Státní okresní archiv Strakonice, Rodinný archiv Fikarů (nezpracovaný materiál).

             Jan Zdeněk Cvrček, Strakonice. Město, lidé, osudy, Strakonice 1989.