Podrobnosti
Zveřejněno: 8. 11. 2022

Protektorát

Odsun většiny židovského obyvatelstva z táborského kraje se odehrál v listopadu 1942 dvěma transporty do ghetta v Terezíně. Jako shromáždiště pro Židy z rozsáhlého území posloužila budova dívčích škol Na Parkánech v Táboře. První transport byl vypraven 12. 11. 1942 z táborského nádraží. Transport dostal označení Bz a odvezl 652 osob, z nichž přežilo pouhých 30 lidí. Do transportu se dostali Židé z Vlašimi, Milevska, Bechyně, Kovářova, Petrovic, Načeradce, Vilic, Trhového Štěpánova, Březových Hor, Borotína, Chotýčan, Krásné Hory, Kamenice nad Lipou, Kosovy Hory, Bernartic, Neveklova, Kostelce nad Vltavou a dalších obcí. Do tohoto transportu byla zařazena i jedna rodina z Tábora, Vrkočovi, přestože většina táborských Židů odjela až dalším transportem o čtyři dny později.

Rodina Vrkočova sestávala ze tří členů, otec Arnošt, matka Olga a dcera Hana. Arnošt Vrkoč se narodil 13. 7. 1893 v Milevsku do rodiny Jakoba Vrkoče a Aloisie rozené Vrbové. V letech 1918–1927 žil a pracoval v Pacově, poté se přestěhoval do Tábora. Podle adresáře města Tábora z roku 1935 bydlel na Soběslavské ulici č. p. 1566 a své zasilatelství provozoval v Pražské ulici č. p. 234. Jinou adresu bydliště uvádí evidenční list Arnošta Vrkoče z léta 1940, kde je zapsáno, že od roku 1927 bydlel v Široké č. p. 210, v domě ležícím naproti zasilatelství v Pražské č. p. 234. Arnošt Vrkoč provozoval v Táboře zasilatelství, které převzal po D. Schickovi. Vrkoč zaměstnával sedm lidí. Jeho podnik vykázal roku 1937 zisk 200 000 Kč a v roce 1938 280 000 Kč.

Arnošt Vrkoč se oženil v roce 1923 s Olgou Klauberovou narozenou 24. 5. 1896 v Sušici. Do rodiny se narodila jediná dcera Hana 16. 11. 1924 v Praze. V evidenčním listu Hany Vrkočové je uvedeno, že od října 1940 se přes týden zdržovala v Milevsku, kde se učila u paní Charvátové pravděpodobně na švadlenu. Vrkočovi byli nuceni se přestěhovat do Klokotské ulici č. p. 115 k Böhmovým. Jejich dům čp. 210 přiléhal k Pražské ulici, jedné z hlavních ulic Tábora, která byla židovskému obyvatelstvu zapovězena. Arnošt Vrkoč nesměl za okupace provozovat svůj podnik, neboť byl arizován. Poté pracoval jako dělník pro firmu Baťa v Červené nad Vltavou nebo v Sezimově Ústí. Paní Olga zůstala v domácnosti, ale dcera Hana pracovala v letech 1941–1942 jako zemědělská dělnice na statku Karla Vodňanského v Dražičkách. Celá rodina byla zařazena do transportu Bz pod čísly 314, 315 a 316. V terezínském ghettu setrvali Vrkočovi až do září 1943, kdy se dostali 6. 9. do transportu Dl směřujícího do koncentračního tábora Osvětim. Vrkočovi dostali čísla 2276, 2277 a 2278. Transport Dl odvezl celkem 2 484 osob, z nichž přežilo jen 32 jedinců. Arnošt, Olga a Hana Vrkočovi zahynuli v Osvětimi.

 

Mgr. Jitka Vandrovcová, Husitské muzeum v Táboře

 

Popis příloh:

  • Dívčí školy Na Parkánech v Táboře
  • Hana Vrkočová
  • Olga Vrkočová
  • Arnošt Vrkoč