Podrobnosti
Zveřejněno: 8. 6. 2020

K Mezinárodnímu dni archivů (9. června) uveřejňujeme příspěvek s poněkud odlehčeným tématem.

pamětní kniha

SOkA Písek, Archiv obce Laziště, kniha 1, sign. I/A/1, Pamětní kniha obce Laziště.

Obec Laziště (nynější místní část obce Královy Lhoty v píseckém okrese) vznikla z částí obcí Nevězic, Probulova a Královy Lhoty v polovině 20. let 20. století po dlouholetém složitém vyjednávání. Mateřské obce dávaly velmi rezolutně najevo nesouhlas s oddělením Lažiště a ještě řadu let poté blokovaly majetkové vyrovnání s novou obcí. Někdejší řevnivost však časem vyprchala a zbyla z ní tato rozkošná historka, jíž zaznamenal v pamětní knize lazišťské obce kronikář Petr Lukáš v zápise za rok 1953:

Bylo to již velmi dávno, jak nám jako malým dětem o této příhodě vyprávěli naši dědové a pradědové; snad již uplynulo sto let, snad i více. Bylo to v době, kdy podle tvrzení tehdejších současníků proháněla se krajem různá strašidla, jako čarodějnice létající na košťatech, ohnivé kobyly, jimž prý šlehal oheň z tlamy, až po divé lesní ženky či vodní víly, které v rákosí rybníků a na bažinatých loukách s rojem světýlek provozovaly své noční reje.

A tehdy, jednoho dne, objevil se v rybníčku zvaném „Chlastáček“ v Nevězicích krokodýl. Jako když zčistajasna hrom uhodí, tak zapůsobila zpráva o vyskytnutí se tohoto netvora v obecním rybníčku. Seběhlo se veškeré občanstvo v čele s představenstvem obce, přiběhl i pan učitel, který svoje pedagogické vědomosti načerpal při své dvanáctileté vojenské službě pod maršálem Radeckým v italských krajinách a jako seržant vrátil se domů, kde byl pověřen výchovou nevězické mládeže.

Jak mohl se krokodýl až z dalekého Nilu dostati do nevězického „Chlastáčku“, dovedli otcové obce, a zvláště pan učitel, „vědecky“ vysvětliti – že prý snad jako malý krokodýlek byl parami vynesen do vzduchu, mraky zanesen až nad zdejší krajinu a s deštěm svržen přímo do „Chlastáčku“, kde vlivem vydatné potravy dorostl v mohutného ještěra. Vždyť značné hejno hus a kachen, podle tvrzení přítomných hospodyň, stalo se kořistí tohoto netvora.

A teď nastala válečná porada jak netvora zdolati.

Vrchní velení ovšem převzal pan učitel – a snad i maršál Radecký zarděl by se studem, kdyby viděl energii tohoto svého vyučence. Nejdříve obdržel obecní policajt rozkaz odehnati rozježené kluky co nejdále od rybníčku, neboť prý ta obluda polyká děti jako maliny, ano, i na dospělého člověka se odváží, je-li hladová.

Další rozkaz zněl přinésti veškeré zbraně, jaké kdo má, i sešlo se osm pušek, vesměs předovek, z nichž tři byly vyřazeny jako nepotřebné. Dále bylo navrženo, mají-li se pozvati také občané z Laziště (které bylo tehdy součástí obce Nevězic) k nastávajícímu zápasu, ale návrh byl konečně zamítnut přesto, že mnozí byli náhledu, že v Lazišti jsou samí pytláci, kteří prý stříleti umějí. Přesto však většina vyslovila se proti účasti těchto, že prý by ta chátra jenom překážela.

Dále bylo nařízeno přinésti do obecní kovárny každý kus olova na střely, neboť broky se od krokodýla odrážejí jako hrách ode zdi – i měl kovář s jeho pomocníkem plné ruce práce sekati olovo na kusy zvané „pesty“. Mezitím byly připraveny háky k rybníku, až bude šelma mrtvá, vytáhnouti ji na břeh – a již nastal vlastní útok.

Z každé strany rybníčka byli postaveni dva nejlepší střelci, kdežto ti méně schopní byli ustanoveni stále nabíjeti pušky, takže to bylo jako v té báji o kanonýru Jabůrkovi – „u kanonu stál a pořád ládoval“. Vrchní velitel, řídě palbu, radil, aby netvoru mířili na oko, jelikož na těle prý mu způsobí nepatrné zranění. Rány praskaly jako snad u Svaté Lucie, ale šelma se jen po každém zásahu zatřásla a dále se pohupovala na kalných vlnách „Chlastáčku“.

Až konečně po jedné zvlášť mistrné ráně odlétlo kus krokodýla až na druhý břeh, a div, že nepřipravilo tamního střelce o oko jako Žižku před Rábím, a tento volá: „Nestřílejte, vždyť je ten krokodýl dřevěnej!“ Bylo po boji. Kluci vytáhli netvora na břeh. Byla to část vrby tak od přírody uzpůsobené, že na delší vzdálenosť vypadala jako skutečný krokodýl.

Obecní představenstvo samozřejmě zašlo do hospody, kde na posilněnou po tak těžkém zápase byl vypit na účet obce mnohý soudek chmeloviny. Tak skončil zápas Nevězických s krokodýlem a já zaznamenal jsem jej do zdejší kroniky zejména proto, že v tehdejší době byla zdejší obec jako součást obce nevězické, dále pak z důvodu, že Nevězičtí snad z nemístné skromnosti, či snad z jiných důvodů tuto příhodu do své obecní kroniky nezaznamenali.

Příhoda tato přenáší se sice dosud z pokolení na pokolení, ale v současné době nevzruší již ani toho nejhorkokrevnějšího občana z Nevězic, kdežto ještě v létech osmdesátých minulého století odnesl si mnohou bouli na své tvrdé lebce opovážlivec ze sousední obce, který měl tolik odvahy otázati se Nevězických, kdy opět podniknou lov – na krokodýla.

SOkA Písek, Archiv obce Laziště, kniha 1, sign. I/A/1, Pamětní kniha obce Laziště, s. 108–110.

 

PhDr. Josef Nožička