Podrobnosti
Zveřejněno: 8. 11. 2021

Období prvního pololetí se pro řadu studentů a hlavně studentek středních škol nese v duchu hodin společenského tance a chování. Na stránkách časopisu studentstva jindřichohradeckého gymnázia, který vycházel ve druhé polovině 30. let 20. století, můžeme najít hned dvě vzpomínky na tyto kurzy a obě pocházejí od chlapců.

Poměrně obsáhlým a podrobným je text Miroslava Šimánka ze sexty. Jeho líčení příprav, průběhu a peripetií je určitě řadě z nás hodně blízké na základě našich vlastních vzpomínek.

Miroslav Šimánek se narodil 26. ledna 1921 v Kamenici nad Lipou do rodiny účetního Okresní nemocenské pojišťovny a do školy v Jindřichově Hradci dojížděl v letech 1932–1940.

Třídní výkazy a katalogy přinášejí nejen informace o prospěchu a absencích, ale i záznamy o proviněních vůči školnímu řádu. Díky tomu víme, že „za vyrušování v hodinách němčiny, přesto, že byl napomenut a za to, že mezitím vymáhal půjčku 1 Kč na spolužačce, prý na cukroví“ obdržel v kvartě ke dni 25. květnu 1936 důtku třídního učitele. O týden později k tomu přidal dvě neomluvené hodiny a na závěrečném vysvědčení si tak z mravů odnesl hodnocení „zákonné“, tedy stupeň 3.

V sextě, opět při hodině němčiny, obdržel k 24. 1. 1938 zápis do třídní knihy „za pokus podvodu při německé komposici“ a v následujícím ročníku si spolu se dvěma spolužáky vysloužil zápis k 15. květnu 1939 „pro hru v karty“.

I přes to vše se Miroslav úspěšně dopracoval k maturitní zkoušce, kterou složil 16. června 1940 dopoledne z češtiny, němčiny, latiny a chemie s hodnocením „prospěl s vyznamenáním“. Jeho maturitní ročník byl posledním maturujícím v Jindřichově Hradci. Od školního roku 1940–1941 bylo gymnázium přesunuto do Soběslavi a školní budova uvolněna „pro potřeby Říše“.

Druhý příspěvek napsal Karel Berman. Narodil se 14. dubna 1919 v Jindřichově Hradci do rodiny právníka Rudolfa Bermanna. Již od dětství byl jeho život spojen s hudbou a divadlem a nejinak tomu bylo i na gymnáziu, které navštěvoval v letech 1930–1938. Na stránkách časopisu se s ním setkáváme jako s pravidelným přispěvatelem na témata z hudebního a divadelního světa, a tak následující text je příjemnou změnou. Zprvu se podepisoval běžně jako ostatní, později přikročil k „rafinovanějšímu pseudonymu“ K. A. Rel.

Na rozdíl od předešlého autora je Bermanův text kratší, nevěnuje se tolika podrobnostem a vůbec na čtenáře působí jako pokus o „umělecké dílo“.

Rodiče a mladší Bermanův bratr byli za druhé světové války zavražděni v koncentračním táboře a text je proto i dojemnou vzpomínkou na starostlivou péči matky.

 

Marta Leblová