Podrobnosti
Zveřejněno: 24. 4. 2024

V archivním fondu Rodinného archivu Černínů z Chudenic je dochována poměrně rozsáhlá osobní korespondence Josefiny Czerninové roz. Schwarzenbergové (1895-1965), manželky Eugena Alfonse Czernina (1892-1955). Její písemná pozůstalost je dokladem četných příbuzenských a přátelských kontaktů a obsahuje rovněž dopisy, jejichž obsah odráží situaci šlechtických rodin v době druhé světové války. Ta přinesla mnoho změn a omezení, s nimiž se musely postupně vypořádat. Vzhledem k časté německé národnosti a říšskému občanství jejich členů, se dotyčné změny týkaly především vojenské služby řady synů šlechty ve wehrmachtu, povinného roku aktivity neprovdaných mladých dcer ve válečném hospodaření (Pflichtjahr), potíží se získáváním a udržením pracovních sil na panstvích, které bylo nutno často podpořit argumentem jejich nezbytnosti (Unabkömmlichstellung) apod. S postupujícími roky války se také projevil nedostatek paliva na otop zámeckých objektů či benzinu do aut. Cestování, oblíbená činnost šlechty, bylo po železnici nepohodlné vzhledem k přeplněným vlakům a posléze se kvůli častým náletům stávalo i nebezpečným. V knihách návštěv zámků v Petrohradě a v Jindřichově Hradci[1] proto s postupujícími válečnými roky řídnou záznamy o návštěvách příbuzných a přátel a počet podpisů, dokumentujících jejich tamní pobyt, je oproti třicátým letům 20. století značně redukován.[2]

Rovněž objem dochované korespondence ve výše zmíněné písemné pozůstalosti Josefiny Czerninové se zejména ke konci války výrazně zmenšuje. Pokud jde o listy ze samotného závěru válečného dění v Evropě, tedy z roku 1945, tam čítá její dochovaná korespondence jen jednotliviny. O to zajímavější může pro nás být dopis Josefinina vzdáleného příbuzného, třiadvacetiletého Wilhelma Liechtensteina,[3] který nás zpravuje o jeho návštěvě na zámku v Petrohradě v březnu roku 1945 a o jeho dobrodružném návratu železnicí zpět do Vídně. Z listu vyplývá i pozoruhodný důvod Liechtensteinovy tamní návštěvy. Píše totiž o tom, že jej velmi potěšilo, když si mohl prohlédnout místo svého budoucího působiště a zmiňuje i exkursi do lesa, kterou pro něj Czerninové připravili a která mu nastínila obrysy jeho budoucí „zajímavé a všestranné práce“.[4] Vzhledem k následujícímu historickému vývoji k plánovanému angažmá Wilhelma Liechtensteina ve správě panství samozřejmě nikdy nedošlo, ale jeho návštěva je dokladem snahy Czerninů najít spolehlivou a erudovanou pracovní sílu v době nedostatku mužského personálu na konci války.

Zbytek Wilhelmova listu ze dne 25. března, je věnován popisu jeho zpáteční cesty z Petrohradu do Rakouska, konkrétně do Vídně. Jeho zpráva nám ukazuje, nakolik nebezpečným podnikem, nehledě na veškeré nepohodlí s ním spojené, takové cestování v roce 1945 bylo.

Z dopisu vyplývá, že Wilhelm Liechtenstein zamířil po svém odjezdu z Petrohradu dne 23. března do Plzně, kde přenocoval. Následujícího dne pokračoval v cestě po železnici směrem na jih do Rakouska přes České Budějovice. Shodou okolností provedly v oba výše zmíněné březnové dny americké bombardéry nálety na tuto jihočeskou metropoli,[5] což přineslo pisateli listu horké chvilky, které své sestřenici podrobně vylíčil. Píše o štěstí, které v této situaci měl. Vděčil za ně skutečnosti, že nálet Američanů z předešlého dne poškodil kolejiště. Vlak, v němž cestoval, nemohl proto dojet až na nádraží v Českých Budějovicích, kam měl původně dorazit kolem poledne 24. března, tedy právě v čase vrcholícího náletu, jenž byl zároveň tím nejsilnějším, který město v době války postihl.[6] Intenzivnímu bombardování nádraží a části města tak cestující unikli. Podle Liechtensteinova sdělení museli vystoupit z vlaku a následně urazit pěšky tři kilometry. Mladý Wilhelm mohl nálet pozorovat „ve volném terénu z bezprostřední blízkosti“, což byla podle něj „hrozivá podívaná“.[7]

Další vlak odvezl cestující do Nových Hradů, odkud šli pěšky až do rakouského Gmündu. S lehkostí a vtipem, příslušejícím právě jeho mládí, Wilhelm Liechtenstein tuto „nepříjemnost“ okomentoval slovy: „Tak jsme přijeli do Nových Hradů, odkud se muselo jít 13 km pěšky do Gmündu. Jen někteří maratonští běžci – jako já a několik vytrvalých infanteristů – stihli přípoj v 6 hodin na nádraží v Gmündu. Město bylo zle zřízeno náletem z předchozího dne.“[8] Wilhelmova cesta pak pokračovala zřejmě bez dalších potíží až do Vídně, kam dorazil podle svého sdělení v jednu hodinu v noci. Byl tedy na nelehké cestě z Plzně do Vídně šestnáct hodin, což představovalo cenu za tři příjemné dny strávené na návštěvě u Czerninů na petrohradském zámku.[9]

Mladý pisatel byl však bezpochyby již zvyklý na válečný stav a určitá nebezpečí s ním spojená, která přijímal jako samozřejmost a příliš se jimi nedal omezovat ve svých plánech. Svědčí o tom závěr jeho listu, v němž píše, že poslední nálety na Vídeň natropily jen částečné škody a že se pozítří chystá do Feldkirchu.[10] Cesta prý trvá 42 hodin a je třeba počítat s pětadvacetikilometrovým pěším pochodem, což se mu nejeví tak zlé.[11]

 

Eva Fialová

 

[1] Jsou uloženy ve fondu Rodinného archivu Černínů z Chudenic, neuspořádaná část fondu.

[2] Např. v roce 1934, kdy se na zámku v Petrohradě konala mimo jiné oslava stříbrné svatby Franze Ledebura (*1877) a jeho manželky Marie roz. Montenuovo (*1881), příbuzných Czerninů, lze v knize návštěv petrohradského zámku nalézt podpisy 115 osob, které tam v průběhu roku přechodně pobývaly. V záznamech z roku 1944 lze zjistit pouze 28 osob.

[3] Wilhelm von und zu Liechtenstein, princ (*1922, Frauenthal, +2006, Vídeň); v letech 1950-1980 nositel titulu hrabě von Hohenau, byl vzdáleným bratrancem Josefiny Czerninové. V dopisech ji oslovuje Verehrte, liebe Cousine.

[4] Es hat mich sehr gefreut, das schöne Schloß als Schauplatz meines künftigen, hoffentlich erfolgreichen Wirkens kennenzulernen. Die schöne Fahrt in den Wald, die Ihr mir arrangiert habt, hat mir einen Vorgeschmack der interessanten und vielseitigen Arbeit gegeben, die mich dort erwartet.

[5] Jednalo se o americké liberatory 49. bombardovací křídla, které odstartovaly z Itálie.

[6] Podrobnou zprávu o obou náletech na Č. Budějovice ve dnech 23. a 24. března 1945 viz: Nálet České Budějovice - 23.3.1945 A 24.3.1945 - Vojensko-letecká historická společnost České Budějovice (vlhs.cz)

[7] Es war ein unheimlicher Anblick.

[8] So kamen wir bis Gratzen von wo man 13 km bis Gmünd zu Fuß gehen mußte. Nur einige Marathonläufer – wie ich und mehrere ausdauernde Infanteristen – erreichten den Anschluß um 6 Uhr in Gmünd am Stadtbahnof. Die Stadt war durch einen Angriff am Vortage schwer mitgenommen.

[9] Srov. záznam o návštěvě Wilhelma Liechtensteina ve dnech 20. – 23. března 1945 s jeho podpisem v knize návštěv zámku v Petrohradě, f. Rodinný archiv Černínů z Chudenic, neinventarizováno.

[10] Město v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko. Feldkirch leží cca 14 km severovýchodně od Vaduzu, hlavního města Lichtenštejnského knížectví.

[11] Übermorgen will ich nach Feldkirch. Die Fahrt dauert angeblich 42 Stunden mit 25 km Fußmarsch, was nicht so schlimm ist.