Podrobnosti
Zveřejněno: 12. 10. 2020

Na cestu do Ruska, kde se měl v Kremlu zúčastnit korunovace posledního ruského cara, se Evžen vydal speciálním dvorským vlakem, kterým s ním jeli i další představitelé významných šlechtických rodin té doby jako Vincenc Thun, Geza Andrassy, Heinrich Lichtenstein, Max Fürstenberg nebo Geza Szechenyi. Vyjeli ve středu 20. května 1896 (podle juliánského kalendáře 8. května) v půl třetí z vídeňského nádraží. Původně měla Evžena doprovázet i jeho manželka Fany (Františka Schönburg-Hartenstein), ale zůstala doma kvůli úmrtí arcivévody Karla Ludvíka, který zemřel den před odjezdem pravděpodobně na tyfus, kterým se infikoval při poutní cestě k břehům Jordánu. Místo arcivévody Karla Ludvíka, bratra císaře Františka Josefa I., jel nakonec arcivévoda Evžen (tedy Evžen Rakousko-Těšínský), který celou výpravu vedl. Podle deníkových záznamů, které si Evžen vedl, dorazila celá suita již ve čtvrtek 21. května do Varšavy, kde je na nádraží přivítala vojenská hudba a opulentní snídaně. Zde členové výpravy přesedli do vlaku, který pro ně poslal car. Evžen si zapsal, že je velký rozdíl mezi vlakem císaře Františka Josefa I. a carským, především mu vadil prach a nedostatečné osvětlení v kupé. Mimochodem stížnosti na prach se objevují i v jeho dalších záznamech. Moskva byla podle něj velmi prašné město. Při cestě z Varšavy do Moskvy si povšiml oblastí, které byly velmi řídce osídleny, a také ho velmi zasáhla rozlehlost území, kterým projížděli. V pátek 22. května, kdy byl velmi slunečný den, dorazili ve 3 hodiny do Moskvy. Na nádraží je přivítal velkokníže Vladimír (tedy Vladimír Alexandrovič Romanov, strýc cara Mikuláše II. a také rakouský vyslanec v Moskvě. Poté se ubytovali. Druhý den se Evžen nejprve zúčastnil mše, poté posnídal s velkoknížetem Vladimírem a jeho ženou Marií z rodu Meklenbursko-Zvěřínského. Po snídani se vydali na audienci k carovi.

Na Evžena udělal Kreml, kde se audience konala a kde se měla konat i korunovace, velký dojem. Především ho uchvátila zvonice Ivan Veliký, která se nachází na Chrámovém náměstí v Kremlu a do postavení katedrály Krista Spasitele na počátku 19. století, památky na vítězství nad Napoleonem, se jednalo o nejvyšší stavbu v Moskvě. Audience samotná proběhla v ceremoniálním sále, přítomen byl pouze car a carevna. Sál patřil k těm menším v Kremlu, ale byl nádherně vyzdoben. Zde bych ráda připomněla, že Mikuláš II. byl carem již od roku 1894, kdy zemřel jeho otec, kterému bylo 49 let. Tradice však velí držet rok smutek. Ten byl sice přerušen již třetí den po smrti předešlého cara svatbou Mikuláše s Victorií Alicí Helenou Luisou Beatricí Hessenskou von Rhein, která přijala pravoslavné jméno Alexandra Fjodorovna, ale smutek se poté opět držel. Rok a půl trvaly samotné přípravy korunovace, která stála 100 milionů rublů. Jenom stručně bych zmínila, jak na Evžena car a carevna zapůsobili. Stáli tam sami, bez dvořanů a postupně k nim přistupovali členové různých diplomatických sborů, vyslanci a další šlechtici. Podle Evžena působil car zdánlivě drobným dojmem, měl však podle něho v sobě něco vznešeného. Jeho pohled byl velmi zajímavý, avšak v očích se mu zračily obavy a vážnost. Carevna byla naproti tomu podle Evžena mnohem méně krásná a vznešená, než jak působí na fotografiích, a jak si ji on sám představoval. Měla podle něho široký obličej a také smutný pohled. Car pohovořil se všemi přítomnými včetně Evžena, se kterým mluvil francouzsky a každému z nich podal ruku. Carevna hovořila pouze s vyslanci. Zbylé dva dny do korunovace byly slunečné a velmi teplé. V těchto dnech navštívil Evžen kostel Vasila Blaženého a posnídal s francouzským vyslancem a jeho paní. Den před korunovací navštívil opět Kreml a prohlédl si korunovační klenoty. V úterý 26. května (podle juliánského kalendáře 14. května) se konala korunovace. Evžen sám si do deníku napsal: „Velký den Moskvy, velký den naší cesty“. Vstávat musel již v 7 hodin, aby stihl včas dorazit na rakouské vyslanectví, odkud vyjížděly dva nádherně vyzdobené gala kočáry. Evžen jel ve druhém z nich spolu s vojenským zmocněncem generálem Klepschem, Heinrichem Lichtensteinem a Gezou Szechenyim. Cestu do Kremlu lemovalo obrovské množství lidí, kteří chtěli vidět cara a carevnu. Evžen neměl přístup přímo do kostela (respektive do uspenského chrámu, tradičního místa korunovace ruských carů, první korunovace zde proběhla roku 1548), tudíž samotnou korunovaci neviděl, ale seděl na tribuně, která byla příhodně umístěna, a tak mohl cara i carevnu venku před kostelem ze svého místa sledovat pohodlně. Viděl dokonce i část Moskvy. Po 40 minutách od jejich příjezdu do Kremlu, se na nejvyšším stupni vnějšího schodiště objevili car a carevna v korunovačních klenotech. Car měl na sobě jednoduchou uniformu a carevna jednoduché bílé šaty bez jakýchkoliv jiných šperků, kromě těch korunovačních. Oba dva na Evžena velmi zapůsobili. Carevna podle něho vypadala krásně a vznešeně a car majestátně. Samotná korunovace trvala 3 hodiny, a tak bylo možné pozorovat, jak píše Evžen, že někteří pánové se pohodlně usadili, „zašpérovali“, aby nespadli, a usnuli. Konečně se v poledne rozezvonil velký zvon na zvonici Ivana Velikého, po něm pak všechny zvony v Kremlu a nakonec i všechny zvony v Moskvě. Korunovace byla u konce a Rusko mělo oficiálně cara a carevnu. Následně povstal přítomný lid a začal provolávat slávu. Car v korunovačním ornátu provázen svou družinou šel k bráně a prošel kolem Kremelského náměstí, aby navštívil všechny kremelské kostely. Poté se opět vrátil na vnější schodiště, na kterém zůstal stát otočený směrem k lidem a pozdravil je. Podle Evžena se jednalo o nejkrásnější moment korunovace. Již před tím sestoupil Evžen spolu s ostatními z tribuny a stál pod schodištěm, odkud na cara krásně viděl. Poté se odebrali do kremelských sálů, kde se podávala opulentní večeře. Evžen tak měl možnost, setkat se zde s mnoha významnými osobnostmi nejenom Evropy, ale i Asie či jižní Ameriky. Domů se dostal až o půlnoci. Následující den byl Evženovým posledním dnem v Moskvě. Využil ho k nákupu různých dárečků, protože před tím byly obchody kvůli korunovaci 3 dny zavřeny. Večer pak odjel z Moskvy carským vlakem směrem do Varšavy.

Zpáteční cesta se nesla v duchu vzpomínek na uplynulé dny. Hodnotil, co v Rusku viděl a neušlo mu, že je to země plná rozporů. Setkal se s nebývalým bohatstvím ale i hroznou bídou. Jak projížděli venkovem, všiml si, jak jsou tam lidé zubožení a že se nikdy neusmívají. V pátek 29. května dorazili do Varšavy a následující den v 6 hodin byli ve Vídni. Z této naprosto unikátní cesty si Evžen Černín přivezl řadu upomínkových předmětů a několik fotografií, které jsou dnes uloženy ve fondu Rodinného archivu Černínů na jindřichohradeckém archivním oddělení.

Epilog: Pár dní po příjezdu došel do Vídně telegram od velkoknížete Vladimíra, ve kterém mimo jiné sděluje, že 30. května (podle juliánského kalendáře 18. května), kdy už byl Evžen doma, se na Chodynském poli stala tragédie v podobě úmrtí několika stovek lidí. Car se rozhodl při příležitosti korunovace rozdávat potraviny a pochutiny pro chudé lidi a ti se na sebe tolik tlačili, až bylo několik stovek z nich ušlapáno. Sám Evžen se v deníku zmiňuje, že velkokníže Vladimír píše o 1600 mrtvých, možná i více.

 

Stanislava Nováková

Hana Železná