ČR – SOA v Třeboni - Archivárium

Zvolte jazyk

  • Czech (CZ)
  • English (UK)
  • German (DE)
  • studovny
  • úřední deska
  • kontakty
  • Archivárium
DIGIarchiv
Archivárium

pro veřejnost

  • novinky
  • informace o archivu
  • informace pro badatele
  • úřední deska
  • ze života SOA v Třeboni
  • významné návštěvy
  • GDPR
  • kontakty
  • knihařská soutěž
  • sborník Archivum Trebonense
  • struktura jihočeských archivů
  • centrála
  • archivní oddělení
  • státní okresní archivy

kontakt

Centrální adresa:
ČR – Státní oblastní archiv v Třeboni
Husova 143
379 01 Třeboň

IČ: 709 789 56

Datová schránka:
vuhaiws

Tel.: 384 721 128
Fax: 384 722 379

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

pro veřejnoprávní původce

Skartační řízení prostřednictvím elektronických systémů spisové služby

Metodická pomoc obcím (vzory právních předpisů, přehled zákonných zmocnění atp.)

Odbor dozoru a kontroly veřejné správy

Archivárium: Catalogus personarum domus Telcžensis Societatis Jesu na výstavě Telč a jezuité. Město a jeho mecenáši.

Podrobnosti
Zveřejněno: 15. červen 2020

fotografie knihy

Součástí Sbírky rukopisů a starých tisků, kterou uchovává Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, je také personální katalog jezuitské koleje v Telči. Pozoruhodný rukopis byl vedený od roku 1662, kdy kolej fungovala teprve pár let, až do zrušení řádu v roce 1773. Byli do něj zapsáni všichni držitelé významných úřadů spjatých s telčským řádovým domem, k nimž patřili rektoři, ministři, regenti hudebního semináře, kazatelé, prokurátoři, učitelé, koadjutoři a instruktoři třetí probace. Kromě souvislých řad jmen upoutá manuskript i bohatou výzdobou. Ilustrace uvozují část věnovanou každému úřadu a symbolicky představují povinnosti jeho držitelů. Spolu s tím zachytily i podobu koleje, její vstupní portál nebo erb zakladatelky řádového domu Františky Slavatové z Meggau.

Informace obsažené v rukopise se dočkaly využití v rámci projektu Telč a jezuité. Město a jeho mecenáši. Jeho cílem bylo představit život telčské řádové komunity ve druhé polovině 17. i v 18. století, jejímž specifikem byla přítomnost terciátu, v němž se završovala formace jezuitů. Důraz byl přitom položen na zasazení řádového domu do sociálního kontextu města i na postižení rozmanitých vazeb na mecenáše a podporovatele koleje z prostředí vrchnosti, měšťanů i farního duchovenstva. Více o projektu na www.jezuitetelc.cz.

Projekt završují dvě výstavy. Jedna, pořádaná v Telči v budově bývalé koleje, se koná od 10. června do 13. září 2020 a k vidění jsou na ní také reprodukce z personálního katalogu. Druhou část zaměřenou na jezuitskou knihovnu je možné navštívit od 19. června do 4. října 2020 v Nové Říši. Výstupem projektu je i několik publikací, v nichž jsou spolu s katalogem reprodukovány i další písemnosti k dějinám telčské jezuitské koleje a jejích mecenášů nacházející se v jindřichohradeckém oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni.

 

Josef Hrdlička     

Archivárium: Jak Nevězičtí podnikli lov na krokodýla

Podrobnosti
Zveřejněno: 8. červen 2020

K Mezinárodnímu dni archivů (9. června) uveřejňujeme příspěvek s poněkud odlehčeným tématem.

pamětní kniha

SOkA Písek, Archiv obce Laziště, kniha 1, sign. I/A/1, Pamětní kniha obce Laziště.

Obec Laziště (nynější místní část obce Královy Lhoty v píseckém okrese) vznikla z částí obcí Nevězic, Probulova a Královy Lhoty v polovině 20. let 20. století po dlouholetém složitém vyjednávání. Mateřské obce dávaly velmi rezolutně najevo nesouhlas s oddělením Lažiště a ještě řadu let poté blokovaly majetkové vyrovnání s novou obcí. Někdejší řevnivost však časem vyprchala a zbyla z ní tato rozkošná historka, jíž zaznamenal v pamětní knize lazišťské obce kronikář Petr Lukáš v zápise za rok 1953:

Číst dál...

Archivárium: Marginální poznámka na dopise jako doklad karanténních opatření 17. století od doc. Zdeňka Hojdy

Podrobnosti
Zveřejněno: 1. červen 2020

dopis Humprechta Jana Černína

Dopis Humprechta Jana Černína synu Heřmanu Jakubovi do Říma, Kosmonosy, 28. 8. 1680. SOA v Třeboni, odd. Jindřichův Hradec, RA Černínů, karton 258.

Dopis jako zdroj nákazy?

V souboru dopisů, které posílal Humprecht Jan Černín (1628–1682) svému synovi Heřmanu Jakubovi (1659–1710), jenž se na své „kavalírské cestě“ právě nacházel v Římě, se dochoval také list z 28. srpna 1680, na jehož obálce jsme shledali zvláštní poznámku. Díky ní můžeme sledovat, jak se v 17. století v praxi zacházelo s potenciálně „nakaženým“ materiálem, a jak vznikla a fungovala instituce karantény.

Číst dál...

Archivárium: Odměny za čelední službu na Třeboňsku podle bádání prof. Jaroslava Čechury

Podrobnosti
Zveřejněno: 25. květen 2020

Soupis poddaných panství

Soupis poddaných panství Třeboň z roku 1698 s poznámkou o čelední službě (SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Vs Třeboň, sign. IB 5AU No 1, fol. 666–667).

Sedlák-zaměstnavatel

Základ zpravidla ročního smluvního vztahu mezi sedlákem jako zaměstnavatelem a čeledínem či děvečkou představovala mzda v penězích. Záleželo výlučně na těchto dvou subjektech, jak vysoká částka bude vyjednána. Muži vydělávali více než ženy. Mzda jednotlivých mužů stejně jako žen nebyla přitom stejná. Diference mohla souviset s věkem, neboť nepřehlédneme, že nejvyšší finanční odměnu dostávali muži mezi pětadvacátým a pětatřicátým rokem. A zase: nebylo tomu tak na celém panství; chudší jih panství nabízel poněkud nižší hladinu odměn než úrodný severozápad. Nepřekvapuje proto, že nejeden mladý muž či žena se odebrali z jihu (např. ze Suchdola nad Lužnicí či Kojákovic) za prací právě do těchto oblastí (Mazelov, Ševětín, Bošilec, případně Přeseka aj.). Například v letech 1698 a 1699 pracovala jedenadvacetiletá Markéta Vaněčková z Cepu ve více než dvacet kilometrů vzdálené Staré Hlíně u sedláka Čurdy. Poté se v roce 1700 přesunula ke „starému baštýři“ do Přeseky a v dalších letech pracovala u sedláků Bíny a Kolečky ve vsi Lužnice. Jednalo se o lokality poblíž Staré Hlíny. Jistě by bylo lákavé vědět, co vedlo jiné mladé ženy pocházející ze stejné vsi jako Vaněčková k tomu, aby zůstaly v rodné vesnici a našly si tu práci. Každá odpověď by byla přirozeně hypotetická.

Číst dál...

Archivárium: Nález z báně věže poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kájově

Podrobnosti
Zveřejněno: 18. květen 2020

Nález z poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie

 

Archivárium: Stopy Emanuela Moravce a jeho rodiny v Českých Budějovicích

Podrobnosti
Zveřejněno: 11. květen 2020

Emanuel Moravec

Emanuel Moravec jako major generálního štábu v Praze (polovina dvacátých let 20. století)

 

Anatomie zrady je název dvoudílného televizního filmu, který nedávno odvysílala Česká televize. Díky němu se v současnosti skloňuje v české společnosti více než kdy jindy jméno Emanuela Moravce, který byl jeho hlavní postavou. Tento vojenský důstojník, publicista a v závěru života také ministr školství a národní osvěty představuje zřejmě nejznámější postavu českého kolaborantství za nacistické okupace. Proč se jeho syn Igor narodil v Českých Budějovicích a co rodinu s tímto městem spojovalo?

To, že Moravcova rodina nějaký čas žila v jihočeské metropoli, je prakticky zcela neznámou kapitolou jeho života. Emanuelův otec Jan Moravec zde působil jako rotmistr v dělostřeleckých kasárnách a zároveň měl na starosti kasárenskou kantýnu. V době nepřítomnosti se o občerstvení pro vojáky starala jeho manželka Malvína. Podle archu sčítání lidu z roku 1921 tvořili domácnost ještě synové Václav, Ladislav a Alois a dcera Marie s manželem Karlem Němcem. Nesmíme zapomenout ještě na služebnou Marii Hajnou ze Ševětína.

Nejstarší syn Emanuel Moravec (nar. 17. 4. 1895) s rodinou v roce 1921 nebydlel. Tou dobou už měl za sebou boje na válečných frontách, působení v ruských legiích a sibiřskou anabázi. Po návratu z války se však nakrátko v Českých Budějovicích objevil, jak nám dokládá např. záznam v knize přítomného obyvatelstva města. Přijel v srpnu 1920 vlakem z Terstu, kde se 9. 8. vylodil společně s dalšími legionáři a pár dní pobyl u své rodiny v dělostřeleckých kasárnách na Pražské třídě. Z Ruska si s sebou na jih Čech přivezl i manželku Helenu ve vysokém stupni těhotenství. Prvorozený syn Igor, za druhé světové války bojující v řadách SS a v roce 1947 popravený, se manželům ve městě nad soutokem Vltavy a Malše narodil 28. 8. 1920. Hned nato se Emanuel Moravec z Budějovic odstěhoval, protože od 1. 9. 1920 začal sloužit jako zpravodajský důstojník s hodností kapitána ve štábu Zemského vojenského velitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodu.

Záznam o rodině

Záznam o rodině Emanuela Moravce v matrice příslušníků města České Budějovice (SOkA ČB, fond Archiv města České Budějovice, evidenční kniha obyvatel, č. 3038, sign. F VIII, s. 281).

 

K působení Moravcovy rodiny v Českých Budějovicích se budeme snažit dohledat další informace, protože její působení ve městě bylo zjevně víceleté. Nalezená novinová noticka nás např. zpravuje o tom, že Malvína Moravcová zde už v roce 1897 potratila a děkuje budějovické porodní asistence za vzornou péči, kterou jí poskytla.

poděkování

 Poděkování Moravcovy matky v Jihočeských listech ze dne 16. 6. 1897.

 

 

PhDr. Jiří Cukr

Strana 10 z 11

  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • Jste zde:  
  • Archivárium

Archivní rozcestník ČR

Archivní správa
Národní archiv
Státní oblastní archiv v Praze
Státní oblastní archiv v Plzni
Státní oblastní archiv v Litoměřicích
Státní oblastní archiv v Hradci Králové
Moravský zemský archiv v Brně
Zemský archiv v Opavě
Archiv hlavního města Prahy
Vojenský historický archiv Praha

Odkazy o digitalizaci v archivech

Monasterium.net
Soupis vedut do roku 1850
Actapublica.eu
Porta fontium
NZM - staré lesní mapy

Archivní tématika

Česká archivní společnost
Česká informační společnost
Česká genealogická a heraldická společnost v Praze
Archivnictví

Naši partneři

OÖLA Linz
Monasterium-ICARUS
Štátny archív v Levoči
Institut Terezínské iniciativy

Logo Gymnázium Třeboň

  • Přejít k obsahu
  • hledání
  • prohlášení o přístupnosti

© ČR – Státní oblastní archiv v Třeboni, 2012
správce webu | Vytvořeno pomocí Joomla!®

ipv6 ready