Podrobnosti
Zveřejněno: 7. 7. 2020

věž kostela

Návrhy na úpravu věže kostela Povýšení sv. Kříže ve Veselí nad Lužnicí od architekta Martinelliho z roku 1729 (SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Velkostatek Třeboň, IA 3K alfa 45b).

 

První zmínka o Veselí nad Lužnicí pochází z roku 1259, kdy je Veselí nad Lužnicí připomínáno jako ves Voka z Rožmberka. Na přelomu 13. a 14. století přešlo Veselí, tehdy již pravděpodobně jako městečko, do majetku králů. Základ právního postavení Veselí nad Lužnicí udělil císař Karel IV. listinou z 2. června 1362, jejíž vydání ve svém důsledku znamenalo povýšení Veselí nad Lužnicí na město. Na přelomu 14. a 15. století bylo Veselí zastavováno různým českým pánům, až bylo nakonec zastaveno Rožmberkům. Od kdy drželi Rožmberkové Veselí dědičně, nevíme, ale faktem je, že v 15. století již s městem disponovali jako se svým dědičným zbožím. Tato skutečnost byla již pouze formálně potvrzena roku 1491 dědičným zápisem krále Vladislava Jagellonského. Od 15. století bylo Veselí pevnou součástí rožmberského dominia (velkostatek Třeboň) a sdílelo s ním jeho další osudy.

6. listopadu 1611 zemřel na zámku v Třeboni poslední mužský potomek slavného rodu jihočeských velmožů Petr Vok z Rožmberka. Jeho odchodem skončilo téměř čtyřsetleté rožmberské panování v jižních Čechách. Na tohoto posledního Rožmberka zůstala památka i ve městě Veselí nad Lužnicí. Jedná se o věž místního děkanského kostela Povýšení svatého Kříže. Na první, ale bohužel nepřesně převzaté a kusé informace, lze narazil v Dějinách města Veselí nad Lužnicí a okolí od Františka Kuny. Další prameny ke stavbě věže se nacházejí ve fondech Archiv města Veselí nad Lužnicí (uložen ve Státním okresním archivu v Táboře) a Velkostatek Třeboň (uložen ve Státním oblastním archivu v Třeboni).

O výstavbě věže bylo konšely a obecními staršími města Veselí nad Lužnicí rozhodnuto, jak vyplývá z dochovaných pramenů, již v průběhu roku 1596. Prvním úkolem představených města bylo zajistit dostatečné finanční prostředky pro stavbu. Ve věci stavby kostelní věže se město muselo z velké části spoléhat na své vlastní finance. Vedle toho se snažili jeho představení získat movitého sponzora, který by, alespoň z určité části, náklady na stavbu věže zaplatil. Pro konšele a obecní starší bylo nejlogičtější obrátit se na majitele dominia, k němuž Veselí nad Lužnicí patřilo, a tím nebyl nikdo jiný nežli poslední Rožmberk Petr Vok z Rožmberka.

Petr Vok, příznivec Jednoty bratrské, se rozhodl, že na stavbu kostelní přispěje, a to částkou nijak zanedbatelnou. Po dohodě s představiteli města se Veselákům rozhodl ponechat výnos ze silničního mýta vybíraného ve Veselí za období dva a půl roku. Tyto peníze měly být použity na nákup stavebního materiálu na stavbu věže. Na základě dochovaného soupisu výdajů a příjmů z let 1597–1600 víme, že suma peněz za vybrané mýto, kterou odevzdal v období od 24. 1. 1597 do 21. 1. 1600 písař pivovarů Martin Lomnický ze Šebínů městu, činila 212 kop míšeňských 52 grošů 1 denár. K tomu je nutné poznamenat, že celkové příjmy včetně této částky činily 2 339 kop 52 grošů 6 denárů. Nebyla to tedy částka nikterak zanedbatelná a činila cca 10 % příjmů města za tři roky. Vedle výnosu z mýta věnoval na věž Petr Vok 50 kmenů řezivového dřeva.

K dohodě o poskytnutí výnosu z mýta a o věcném daru došlo s největší pravděpodobností pouze ústně a Veseláci měli s uplatňováním svých nároků u rožmberských vrchnostenských úředníků problémy. Důchodní písař třeboňského velkostatku požadoval po Veselácích vybrané mýto a obroční písař žádal odevzdat poplatek z rozřezání oněch 50 kmenů na pile ve veselském mlýně. Purkmistr Veselí nad Lužnicí zaslal tedy Petru Vokovi následující dopis, kterým žádal o písemné potvrzení sponzorských darů:

Vysoce urozený a velkomocný pane, pane náš milostivý a dědičný, Pánbůh všemohoucí ať ráčí vaší milosti dlouhověké zdraví dáti a nad námi chudými Vaší milosti poddanými šťastného panování za mnohá léta popřáti, toho Vaší milosti srdcem upřímným žádati nepřestáváme vždycky.

Milostivý pane, když jste na poníženou a pokornou prosbu naši k nám chudým poddaným svým se nakloniti ráčil a mýto, kteréž se u nás ze silnice vybírá, ku pomoci věže stavění k chudé obci naší milostivě propustiti ráčil, za než se kámen, vápno i jiné k tomu potřeby kupují. Z takového dobrodiní nám a obci naší prokázaného Vaší milosti veliké děkování činiti nepřestáváme. A poněvadž pak vždy každého roku mnohé náklady předně na Chrám Páně, na školu, na zvony, a na špitál činíme nemajíce odnikud žádné pomoci. Z té příčiny k Vaší milosti z prostředků osob úředních tyto osoby vysíláme. A Vaší milosti poníženě, poddaně prosíme, pokavadž písař důchodní na Třeboni nás k podpisu na takové mýto napomíná, že se k nám milostivě nakloniti ráčíte, a podpis s rukou vlastní Vaší milosti na propuštění téhož mýta, že učiniti ráčíte, i také jeho za další čas do milostivé vůle své při nás pozůstaviti ráčíte, tak abychom s pomocí Pánaboha nebeského i také Vaší milosti takové dílo začnouc je snadněji dokonati mohli.

Co se pak dříví toho, kteréž jste nám na prkna, jakožto padesáte kmenů, též k potřebě věže

stavění darovati ráčili, z kterýchž jsme na pile Vaší milosti při mlýně veselském prkna řezati dali, ale že písař obroční od nás z každého rejle (1/3 kmene) jedno prkno míti chce, v tom také

Vaší milosti žádáme, což by z těch rejlů prken a krajin Vaší milosti náleželo, též i od řezání těch prken býti mělo, že k té chudé obci naší prohlídajíce k mnohým nedostatkům našim laskavě darovati ráčíte. Nebo což takkoliv kdo chudé obci naší i také pro vzdělání Chrámu Páně učiniti ráčíte. Pánbůh hojným oplatitelem Vaší milosti býti ráčí, zde časně a potom věčně. S tím se Vaší milosti v milostivou ochranu poručení činíme, a za milostivou a laskavou odpověď poníženě prosíme. Tak v městě Veselí nad Lužnicí v sobotu po sv. Lukáši léta 1596 (19. října 1596).

Vaší milosti věrní a dědiční poddaní

Purkmistr a konšelé, starší obecní i všechna obec města Veselí nad Lužnicí

Na druhou stranu této žádosti nechal Petr Vok obratem napsat následující sdělení:

Ta prkna i od řezání těch prken i krajiny co čím dáti povini sou jim daruji strany mýta, budou-li ten příští rok tu věž stavěti, jim nechati chci, dáno v pondělí po sv. Lukáši 1596 (21. října 1596).

Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově ruku vlastní

Starší veselský správu dal, že jsou od řezání dali a toho že za to nežádají.

P. S. A protož aby sobě tohoto roku takový potřeby zachystali a stavěli, jináče bych jim toho mýta nechati nechtěl.

 

Dopis veselského purkmistra Petru Vokovi z Rožmberka (SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Velkostatek Třeboň, IA 3K alfa 45b, fol. 1–2).

 

Člověka znalého promptního fungování většiny dnešních úřadů překvapí rychlost vyřízení žádosti Veseláků. Závěrečná poznámka Petra Voka, že výnos z mýta poskytuje, pouze pokud bude zahájena stavba, naopak svědčí, že měl obavu, aby jeho peníze nebyly využity jiným nekalým způsobem. Je vidět, že znal své papenhajmské, a že ani naši předci se nevyhýbali tunelování.

Nyní se ještě vrátíme k soupisů výdajů a příjmů z let 1597–1600. Již víme, že v tomto období byly příjmy města Veselí nad Lužnicí ve výši 2 339 kop míšeňských 52 grošů 6 denárů a že z této sumy byl příspěvek Petra Voka z mýta 212 kop míšeňských 52 grošů 1 denár. Celkové výdaje města byly, protože rozpočet města byl v tomto období vyrovnaný také 2 339 kop míšeňských 52 grošů 6 denárů. Z výdajů města činily výdaje na věž 1 562 kop míšeňských 15 grošů 1 denár, což představovalo cca 66 % celkových výdajů města. Petr Vok z oněch 1 562 kop míšeňských 15 grošů 1 denáru zaplatil, kromě věcného daru dřeva, přibližně 13 %.

Další peníze na věž, tentokrát už bez spoluúčasti Petra Voka, vydalo město i v roce 1600. Z dochovaného soupisu výdajů a příjmů z let 1600–1601 (21. 1. 1600–23. listopadu 1601) lze zjistit, že město v tomto období zaplatilo 375 kop míšeňských za 25 soudků bílého plechu k přikrytí věže a malý vížky při kostele. Za práci město vyplatilo klempíři 73 kop míšeňských 20 grošů. Soupis výdajů a příjmů z let 1601–1602 (23. listopadu 1601–30. listopadu 1602) eviduje poslední výdaje za věž veselského kostela. Na dostavění věže klompfarovi (klempíři nikoli jak uvádí Fr. Kuna Klomfářovi) a za plech i jiné potřeby vydalo město 37 kop míšeňských 39 grošů 1 denár.

Celkově tedy stála věž město v letech 1597–1602 2 048 kop míšeňských 14 grošů 2 denáry (za ně bylo možné koupit i menší panství). Z této částky hradil Petr Vok 212 kop 52 grošů a 1 denár, což představuje přibližně 10 % konečné částky. Z uvedených skutečností je zřejmé, že většinu nákladů na věž sice neslo město, ale finanční podíl posledního Rožmberka na postavení veselské věže nebyl zanedbatelný. O vděčnosti Veseláků svědčí i to, že nechaly vymalovat rožmberský znak do kaple v přízemí nově postavené věže. Delegace veselských měšťanů se také účastnila slavného pohřbu Petra Voka ve dnech 30. a 31. ledna 1612.

 

Mgr. Jan Mach