ČR – SOA v Třeboni - Archivárium: Příběh ze Suchdola nad Lužnicí aneb co všechno pamatuje lípa na sídlišti

Archivárium: Příběh ze Suchdola nad Lužnicí aneb co všechno pamatuje lípa na sídlišti

Podrobnosti: Zveřejněno: 9. 3. 2021

lípa

Klímovec, kasárna, sídliště a jeden strom

Dnes sídliště Na Pražské – předtím kasárna praporu 15. brigády Pohraniční stráže – předtím konfiskát Československých státních statků (resp. Velkovýkrmen Třeboň) – předtím soukromá usedlost čp. 328 rodiny Klímů. Spojnicí jest stále stejné místo v Suchdole nad Lužnicí – a jeden strom.

Přestavba bývalých kasáren pohraniční stráže na byty není tak dávnou historií. Současní obyvatelé sídliště Na Pražské mají jistě v živé paměti zařizování nových bytů v 90. letech – svého nového domova. Většina Suchdoláků si asi také pamatuje tyto budovy jako kasárna. Paměť se udrží také mezi nejmladšími i proto, že sídlišti se mezi lidmi přezdívá „Na kasárnách“ nebo humorně „Na buzerplace“ či „Na buzeráku“.

Původně zde však stála zemědělská usedlost zvaná podle příjmení majitelů „Klímovec“. Jak se stalo, že došlo k vyhoštění původních majitelů a ke zbourání domu? V padesátých letech byl dům tajným zázemím protirežimní skupiny, do které patřil syn majitele hospodářství Hynka Klímy. Státní bezpečnost (StB) aktivity odhalila, skupinu dopadla a během vyšetřování umučila Miroslava Klímu (1920–1955). Následně v roce 1957 musela rodina Hynka Klímy, kterému bylo tehdy 69 let, předat hospodářství s necelými deseti hektary státnímu statku. Je ironií, že právě na tomto místě pak začátkem 70. let došlo ke stavbě velkého areálu pohraniční stráže (PS). Postavit kasárna PS právě na místě této usedlosti můžeme chápat ne bezdůvodně jako svéráznou pomstu komunistického režimu.

„Otec nezemřel přirozenou smrtí…“

Jak bylo řečeno, z tohoto domu pochází Miroslav Klíma, oběť komunistického režimu. Jeho bratr Adolf Klíma (1929–1988) emigroval v roce 1953 do Rakouska a přecházel hranice do Československa s cílem špionáže proti režimu. Zázemí měl právě u rodiny svého bratra Miroslava Klímy v Suchdole čp. 328. Když byla skupina v únoru 1955 dopadena, zatkla StB i Miroslava Klímu. Rodina o něm od té doby neměla žádné informace, až začátkem srpna jim bylo oznámeno, že Miroslav Klíma zemřel. Co se vlastně stalo? Vzpomínky jeho synů obsahují otřesné detaily: „Otce nám před pohřbem nesměli ukázat, ale bratr otce František se s někým domluvil a ten pán nám otce již položeného v rakvi ukázal. Byl přikrytý jen černým papírem, po odstranění papíru byli všichni pozůstalí v šoku. Otec ležel bez oblečení a jeho tělo i ruce byly samá modřina, krvavé a oteklé pruhy. Tato četná a viditelná zranění po celém těle byla určitě způsobena při fyzickém, brutálním a nelidském vyšetřování komunisty. To vše dokazovalo, že otec nezemřel přirozenou smrtí, ale byl komunisty při výsleších umučen (zabit). Nové šaty, které matka otci poslala, oblečené neměl, pravděpodobně se někomu hodily.“ Posmrtně byl Miroslav Klíma odsouzen na 6,5 roku. Jeho bratr Adolf dostal za protirežimní činnost trest nepodmíněně na 21 let.

„Jiného nemám nic zaseto…“

Záminkou k další perzekuci rodiny Klímovy byla kolektivizace zemědělství. Podobných příběhů jako tento je známo bohužel hodně. Padesátá léta dvacátého století patří mezi nejtemnější období české historie. Násilná kolektivizace zemědělství se do paměti tohoto národa vryla ve znamení krádeže, degradace základních lidských práv, mučení, poprav, nuceného vysídlování a vykořeňování celých rodin. Došlo k rozdrcení vazeb mezi sedlákem-majitelem a půdou-zdrojem obživy. „Zaseto mám 1,50 ha žita. Jiného nemám nic zaseto, ani jetel,“ řekl do zápisu hospodář Hynek Klíma na podzim roku 1957 na zdejším MNV. Toto setkání se uskutečnilo dále v přítomnosti K. Mejdrecha a tajemníka R. Hrnčíře, J. Vojty (za okresní národní výbor), V. Jůzy, M. Tobolky a V. Moldašla (za Československé socialistické statky). Předmětem jednání bylo zajištění hospodářství Hynka Klímy čp. 328 při výměře zemědělské půdy 9,33 ha a předání této usedlosti do „bezplatného užívání socialistickému sektoru“ podle vládního nařízení. Majiteli bylo vysvětleno vládní nařízení, kdy poté Hynek Klíma uvedl, že „není možné plnit předepsané státní dodávky jak v živočišné, tak rostlinné výrobě a že nemůže pro nemoc svou i manželky vstoupit do JZD, ježto by tam nebyli živi. Usedlost rovněž pronajmout nemůže.“ Protokol je podepsán za MNV a ONV, za majitele je zde pouze poznámka: „po bezvýsledném jednání nepodepsal“. Vzal na vědomí, že hospodářská usedlost byla převzata do „bezplatného užívání socialistickým sektorem“ a že zde musí do doby předání na usedlosti hospodařit. Předána musela být celá usedlost, hospodářské i obytné budovy, s živým i mrtvým inventářem, s pozemky a se zásobami.

Následující rozhodnutí ze 4. 12. 1957 s podpisem předsedy MNV Mináře je již zápisem o příkazu předání celé hospodářské usedlosti, a to „do bezplatného užívání na trvalo podle vládního nařízení (…)“. Socialistický sektor byl oprávněn provádět jakékoliv úpravy půdy i budovy bez souhlasu majitele – což se také dělo.

Hynek Klíma, v té době ve stáří 69 let, byl nucen přihlásit se do zaměstnání k státnímu statku a stejně tak musela učinit jeho manželka. Jen za této podmínky jim byl v místě nového pracoviště přidělen od státních statků byt. Z veškerého živého inventáře bylo majitelům ponecháno pouze 12 slepic s kohoutem. Hynek Klíma nestihl zasít „ani jetel“.

„Vaše hospodaření neskýtá záruku plnění plánu zemědělské výroby a dodávek…“

Předpisy nesplnitelných dodávek představoval jednu z nejúčinnějších metod používaných v rámci perzekuce zemědělců. Také rada MNV v Suchdole projednávala výsledky hospodaření na zdejších usedlostech. Ohledně hospodaření na usedlosti čp. 328 čteme: Přehled o nesplněných dodávkách za léta 1955–1957: 984 kg vepřového masa, 235 hovězího masa, 4 957 litrů mléka, 52 ks vajec, 32 kg olejnin. Zápisy MNV a ONV byly víceméně podobné v celém Československu a následně neradostné osudy sedláků bohužel také.

V roce 1970 došlo k dohodě vojenské správy a Velkovýkrmen Třeboň o výstavbě kasárenského objektu v lokalitě Klímovec (takové označení bylo používáno i při jednáních během stavby kasáren). Na staveništi se nacházel dům čp. 328. Ten patřil k velkovýkrmnám do konce roku 1971. Za jeho zbourání získal podnik jeden byt v nové výstavbě PS. Ztráta příslušných pozemků pro zemědělskou výrobu byla nahrazena uvolněním pozemků v katastrálním území Krabonoš o rozloze 17 ha, které dosud užíval útvar PS.

Sčítání obyvatelstva před sto lety

Jak bylo řečeno, Klímův dům v Suchdole čp. 328 (s původním čp. 13/II na Šmelcovně) spolu s přilehlým domem Aloise Kanděry čp. 329, který stál na místě kasáren, už bude z místních pamatovat málokdo. Kdo zde žil před sto lety? Při vyhledávání rodin a jednotlivých členů v domácnostech je pomocníkem sčítání lidu z roku 1921. Na stránkách DigiArchivu SOA v Třeboni můžeme najít poznat tehdejší obyvatele v jednotlivých domech. (Sčítáno bylo obyvatelstvo přítomné, a nikoli bydlící.)

K našemu příběhu rodiny hospodáře Klímy jsme zde našli tyto informace: Hynek (Ignác) Klíma se narodil 20. června 1888 v Klikově na hospodářství čp. 25 jako syn Jana Klímy, chalupníka z Nepomuku čp. 12 a maminky Anny, dcery Jana Svitáka ze Zajíce čp. 58. Hynek vyrůstal na Klikově společně s bratrancem Janem. Jan Klíma (nar. 1882) se oženil v roce 1909 s Marií Ševčíkovou a narodili se jim čtyři synové: Jan, Karel, Josef, a Václav. Stal se majitelem zemědělské usedlosti na Klikově čp. 25 o výměře 9, 61 ha. Hynek Klíma se v roce 1912 oženil s Josefou Flaškovou z Klikova a jako manželé společně budují usedlost v Suchdole na Šmelcovně čp. 13/II. Měli v té době pět dětí: Františka, Marii, Blaženu, Václava a Miroslava. Hospodář Hynek Klíma provozoval také povoznictví a společně s rodinou obhospodařovali 9,33 ha půdy. Dodejme, že povolání sedláka a koňského povozníka zdědil syn Miroslav.

„Tam v korunách se člověk a strom setkají“

Následující sčítání lidu se koná právě letos v březnu. Lidé budou vyplňovat formuláře elektronicky. Budoucí pozorovatel za dalších sto let, stejně jako my teď v digitální době, se bude snad stále dívat na mohutnou lípu, která zůstane svědkem času. Toto místo by mohlo být mementem hned několika komunistických zločinů najednou - násilné kolektivizace, vraždění odpůrců režimu a násilí pohraniční stráže proti lidem snažících se utéci za hranice. A jen krásný strom to všechno přežil. Lípa stále roste před okny obyvatelů sídliště, její květy tenkrát májově voněly pohraničníkům stejně jako dříve Hynkovi, který se možná po práci posadil na lavičku v jejím vlídném stínu.

Marie Kalátová, Daniel Veith