odborný rada, archivářka oddělení správy fondů a sbírek v Jindřichově Hradci, 

Státní oblastní archiv v Třeboni

PhDr. Eva Fialová pochází z jihočeského Jindřichova Hradce, kde se 6. března 1958 narodila. Po absolvování gymnázia vystudovala v letech 1979-1983 archivnictví a pomocné vědy historické na FFUK v Praze a současně v r. 1983 získala titul PhDr. prací Formulářová sbírka neznámé provenience z třeboňského rukopisu sign. C5. Po studiích nastoupila v témže roce do Státního oblastního archivu v Třeboni, a sice do jeho tehdejší pobočky na zámku v Jindřichově Hradci, kde pracovala až do konce r. 1987, mimo jiné též na uspořádání cenného „sbírkového“ archivního fondu Historica Jindřichův Hradec. Poté, za velmi těžkého rozhodování, zda zvolit za místo svého působení rodné město, region a významný „zámecký“ archiv nebo Prahu, s vábením pustit se do něčeho zcela nového, převážila na misce vah na pěknou řádku let Praha. Jejím působištěm byl nejprve na čtyři roky Historický ústav ČSAV s úkolem podílet se na zpracovávání ediční řady Opera omnia Magistri Iohannis Hus. Proto se nejprve na přelomu 80. a 90. let ve své odborné a publikační činnosti zaměřila na medievistiku.

V r. 1991 dostala nabídku na zřízení a vedení archivního oddělení při Synodní radě Českobratrské církve evangelické. Tuto výzvu, která představovala v podstatě činnost na “poli zcela neoraném“ v následujícím roce přijala, a za velmi těžkých podmínek materiálních i personálních se jí podařilo neuvěřitelné – ze svozů dokumentů z nejrůznějších provizorních úložišť vybudovat funkční archivní pracoviště s nyní moderním depozitářem, obsahujícím archiválie centrálních evangelických správních úřadů od vydání tolerančního patentu do současnosti, včetně archiválií bývalé ústřední správy německé evangelické církve v českých zemích. Pro uvedení do práce s církevními archiváliemi absolvovala v letech 1992-1993 dvě stáže v Evangelickém zemském církevním archivu v hesenském Darmstadtu.

V podstatě celá devadesátá léta se věnovala nutné organizační činnosti spjaté s konstituováním evangelického církevního archivu při Synodní radě Českobratrské evangelické církve v Husově domě v Praze. Teprve v prvním desetiletí současného století bylo možno ze shromážděného a částečně již uspořádaného archivního materiálu odborně těžit, čehož se posléze též ujala. Kromě drobnějších článků je z titulů nutné zmínit především knihu Malý obrazový průvodce dějinami Českobratrské církve evangelické, kterou zpracovala na základě archivních písemností a dochovaného obrazového materiálu a vydala v r. 2008. V r. 2002 vlastními silami připravila z dochovaných archiválií výstavu na Novoměstské radnici v Praze s názvem Jan Karafiát, Život a dílo autora Broučků o evangelickém faráři a širší veřejnosti známém autorovi zmíněné dětské knihy. Rozhlasový pořad na toto téma, na němž se také podílela, získal posléze hlavní cenu v rozhlasové soutěži Prix Bohemia Radio 2007.

Vědecká a publikační činnost kolegyně vychází z odborného zájmu, respektujícího zejména oblast archivnictví, historiografie, raně novověkých dějin a dějin aristokracie. V roce 2007 se vrátila zpět do jindřichohradeckého oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni, kde v současnosti zpracovává rozsáhlý archivní fond Rodinného archivu Czerninů z Chudenic. Poznatky, získané při pořádání tohoto fondu, již též publikačně využila. I když těžištěm jejího zájmu byly vzhledem k práci s příslušnými archiváliemi po dlouhé období především církevní dějiny, dlouholetá pracovní zkušenost se zpracováním paleograficky, chronologicky a genealogicky velmi náročných fondů, z nichž kromě již jmenovaného fondu rodinného archivu Czerninů je třeba uvést též obsáhlý archivní fond Czerninské ústřední správy, ji vynesla do pozice uznávané odbornice zejména pro pořádání rodinných archivů a příslušných s nimi souvisejících fondů patrimoniální správy.

Archiváři ji znají jako vysoce ceněnou odbornici, usměvavou, ochotnou a pečlivou kolegyni, vlídnou a empatickou. Jihočeské archivnictví vděčí této skromné ženě za vzor pilné práce při zpracování archiválií bývalých šlechtických archivů, za náročné měřítko, které si sama sobě nastavila, neboť její znalosti z pomocných věd historických jsou mimořádné. České archivnictví vděčí této drobné ženě za obrovský podíl na vytvoření Centrálního archivu českobratrské církve evangelické, a za to PhDr. Eva Fialová obdržela v roce 2018  resortní archivní vyznamenání.

 

Publikační činnost PhDr. Evy Fialové(výběrem):

 

Samostatné publikace

Malý obrazový průvodce k dějinám českobratrské církve evangelické. Praha 2008. 86 s.

 

Studie a články:

Několik poznámek k metodickým problémům studia formulářových sbírek. In: Archivum Trebonense 1986, str. 121-147.

 

Formulářová sbírka s písemnostmi pražských měst v třeboňském rukopisre sign. C 5, SAP 1986, str. 473-545.

 

K otázce autorství údajně Husova traktátu „De peccato originali“, ČČH 1991, str. 239-245 (společně s Jaroslavem Boubínem).

 

Pražští hodináři a vznik staroměstského orloje. In: Mediaevalia historica bohemika 1991, str. 407-424.

 

Dopad Mnichovské dohody na sbory Českobratrské církve evangelické v zabraném území Československa a stanoviska Synodní rady ČCE k aktuální situaci. Příspěvek k dějinám církevní správy na přelomu let 1938-1939 a odkazy na její další vývoj v období druhé světové války. In: Ex archivis ecclesiae 2009, str. 55-69.

 

Bitva u Saské Kamenice (1639) a nově objevené dokumenty k tomuto střetu ve fondu Rodinného archivu Černínů z Chudenic. In. Archivum Trebonense 2011, str. 193-210.

 

Ztracená pamět Českobratrské církve evangelické. Příspěvek z konference pořádané Českým komitétem Modrého štítu na téma Ztráty a nálezy aneb Příklady dobré a špatné praxe tvorby Národního archivního dědictví nejen pohledem archivářů, Národní archiv 13. 10. 2015. Připraveno k tisku do sborníku přednášek ze semináře.