Podrobnosti
Zveřejněno: 3. 3. 2017

V tomto roce si připomínáme 650. výročí první písemné zmínky o rybníku Dvořiště, který patří k nejstarším rybníkům na našem území a svou rozlohou (337 ha) se řadí na čtvrté místo mezi největší rybníky v České republice. První písemný doklad o rybníku a zároveň patrně nejstarší dochovaná zmínka o rybníkářství na Třeboňsku spadá do období vlády Karla IV., kdy se v Království českém začalo obecně rozmáhat rybniční hospodářství. Záznam o Dvořišti obsahovala listina Ješka z Kosovy Hory z roku 1367, kterou o 51 let později konfirmoval král Václav IV. Soudobý opis latinské konfirmace (včetně dvou českých překladů z pozdějších let), v níž je vtěleno původní znění listiny, uchovává Státní oblastní archiv v Třeboni ve fondu Velkostatek Třeboň pod inv. č. 919 a sign. IA 6T No 21.

 

 

Dvořiště se nachází nedaleko Lomnice nad Lužnicí na západní hranici chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Kromě několika menších potůčků a dešťů je rybník z jihu napájen vodou z Miletínského potoka, od západu pak vodou z Borového potoka. Severozápadní břeh rybníka je lemován přírodní rezervací Dvořiště, kde se vyskytují vzácné rostliny kamyšníku vrcholičnatého, hrotnosemenatky bílé, rosnatky okrouhlolisté, přesličky poříční či violky bahenní. Na severovýchodním břehu se nachází rybářská bašta s výpustí vysekanou ve skalním prahu a u jižního břehu kemp s pozvolným vstupem do rybníka. V současnosti Dvořiště spravuje firma Rybářství Třeboň, která zde podobně jako na dalších rybnících v této oblasti pořádá podzimní výlovy s prodejem čerstvých ryb.

První písemná zmínka o rybníku pochází z 10. ledna roku 1367. Rybník byl v té době součástí lomnického panství, které od konce 13. století vlastnil rod Vítkovců. Prokazatelně od roku 1341 patřilo panství příslušníkovi tohoto rodu Vilémovi z Landštejna, jenž zastával vysoké úřady a řadil se mezi nejvlivnější muže Království českého. Po Vilémově smrti přešel majetek na jeho strýce Ješka z Kosovy Hory, který je v držení lomnického panství uváděn od roku 1360. Rozmach rybničního hospodářství, který během vlády Karla IV. zaplavil české země, Ješka podnítil, aby na svém panství nechal rozšířit rybník Dvořiště. Při navýšení hladiny však došlo k zatopení okolních luk a polí, na nichž hospodařili Ješkovi poddaní z nedalekého Smržova. Ješek tedy vydal 10. ledna 1367 listinu, jíž postoupil dvanáct lánů svých pozemků poddaným ve vsi Smržov jako kompenzaci za zaplavení pozemků vodou z rybníka. Listina byla v roce 1418 konfirmována králem Václavem IV., což je zároveň jediný důkaz o její existenci. Nesporný význam a hodnotu rybníka pro všechny jeho další majitele v období pozdního středověku lze odvodit ze skutečnosti, že od té doby až do zřízení Rožmberka byl mezi třeboňskými rybníky pravidelně zmiňován na prvním místě.

V roce 1582 rozšířil výtopní plochu rybníka Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan a přisoudil mu nový název „Věrný“. Toto označení se však neujalo a rybníku zůstalo jeho původní atypické jméno Dvořiště, které bylo patrně odvozeno od zemanského dvorce, jenž se kdysi nacházel v těchto místech. Ještě v polovině 18. století bylo možno vidět v rybníce zbytky zdiva na dubových pilotech a tarasem opatřené studny, což byly pravděpodobně pozůstatky slověnické tvrze, která zanikla někdy mezi lety 1409–1541. Přítomnost ruin v rybníce nicméně po staletí živila různé pověsti, že zde kdysi stála osada nebo dokonce klášter jeptišek řádu sv. Kláry.

V širším kontextu spadá první písemná zmínka o Dvořišti do období vlády Karla IV., kdy se na rybníky začalo nahlížet jako na vydatný zdroj příjmů z pozemkového majetku. Velký podíl na zakládání nových rybníků měl samotný panovník, který šel příkladem a svou činností vyslal ostatním obyvatelům království signál o prospěšnosti rybničního hospodaření. Kronikář Beneš Krabice z Veitmile o králově úsilí zaznamenal k roku 1348 následující slova: „Na různých místech král také zřídil přemnoho rybníků pro království velmi prospěšných. Když to viděli páni, šlechtici, řeholníci i prostí lidé, vysazovali všude v Čechách vinice a zahrady a stavěli rybníky, vzdávajíce díky Nejvyššímu, jenž jim dopřál takového panovníka, pod jehož vládou se jim vše dařilo“.

Od poloviny 14. století tak lze zaznamenat zesílenou aktivitu při zřizování nových a úpravě stávajících rybníků, což se významnou měrou podepsalo na proměně rázu krajin v konkrétních oblastech na našem území (např. Třeboňsko). Zakládací listiny rybníků obsahovaly doložku „ut regnum nostrum Bohemiae piscinis et vaporibus abundaret" („aby Království Naše Čechy mělo hojnost ryb a výparů“), která jasně deklarovala primární účel tohoto konání – narůstající počet rybníků a v nich chovaných ryb sytil kromě obyvatelstva i zvýšenou poptávku po rybím mase v době přísně dodržovaných postů, odpařovaná voda měla zase prospěšný účinek na rostlinstvo v jejich okolí.

V souvislosti se zakládáním rybníků v době vlády Karla IV. se v odborné literatuře zaměřené na rybníkářství často vyskytuje následující úryvek, který bývá panovníkovi vkládán do úst: „Aby Království Naše Čechy mělo hojnost ryb a výparů, velí se stavům i městům pilně zřizovati rybníky i pro hojnost ryb i proto, aby půda se co možná využitkovávala. Hlavně aby se voda z bahnisek a močálů nashromážděná za účinků slunce a teplých větrů odpařovala a jako pára dešti působila na rostliny co nejvíc blahodárně... v době trvalých dešťů, tání sněhu, průtrží mračen zadržeti hrázemi velkou část vody a tak zabrániti povodním v dolejších polohách. Pod rybníky ať se zřizují mlýny, železné stoupy, papírny, jež výtok požene. Pro stálou vodu v takových rybnících o něco výše ať se zřizují nadýmače“. Studium panovníkovy autobiografie, zákoníku Majestas Carolina, kronik a edic listin z období vlády Karla IV. však ukázalo, že ve skutečnosti nejde o slova Karla IV., nýbrž o pasáž z knihy Příspěvky k dějinám českého rybníkářství od jindřichohradeckého archiváře a regionálního historika Františka Teplého (1867–1945), která byla badateli chybně interpretována, nepatrně upravena (doplnění zvratných sloves) a posléze vykládána jako nařízení či dokonce majestát Karla IV. V této podobě se pak uvedená citace řetězila v literatuře, aniž by se zkoumal její originální původ.

Přestože pátrání třeboňských a českobudějovických archivářů ukázalo, že se nejedná o panovníkova původní slova, nic to nemění na skutečnosti, že Karel IV. přispěl rozhodující měrou k rozvoji rybničního hospodaření na našem území. Svou činností inspiroval další osoby, jež následovaly jeho příklad a pustily se s vervou do vlastní práce. Vedle prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic byl jednou z těchto osob i Ješek z Kosovy Hory, který se v šedesátých letech 14. století rozhodl na lomnickém panství rozšířit rybník Dvořiště. Od první dochované zmínky o rybníku uplynulo nyní 650 let, proto budou na závěr příhodná slova významného rybníkáře a otce stejnojmenného historika Josefa Šusty, který o Dvořišti kdysi prohlásil, že „šediny věnčí starobylce kolkolem“.

Tomáš Hunčovský

 

Seznam použité literatury a edic pramenů:

Bělohlav, Josef (red.), Království české, III, Praha 1908.

Liebscher, Petr – Rendek, Jan, Rybníky České republiky, Praha 2014.

Novotný, Josef, Jihočeské rybníky se zřetelem ke všem rybníkům v Čechách, České Budějovice 1927.

Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, III, Praha 19943.

Šusta, Václav, Rybníkářství třeboňské po stránce historické a hospodářské, Třeboň 1927.

Teplý, František, Příspěvky k dějinám českého rybníkářství, Praha 1937.

 

Vita Caroli (vlastní životopis Karla IV.), Praha 1978.

Bláhová, Marie (ed.) Karel IV. – státnické dílo, Praha 2003.

Bláhová, Marie (ed.), Karel IV. v soudobých kronikách, Praha 2016.

Emler, Josef (ed.), Fontes rerum Bohemicarum, III, Praha 1882.

Emler, Josef (ed.), Fontes rerum Bohemicarum, V, Praha 1893.

Hrubý, Václav (ed.), Archivum Coronae regni Bohemiae, II (1346–1355), Praha 1928.

Kopičková, Božena (ed.), Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV., III, Praha 1977.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV–VIII, Praha 1892–2014.