Mezinárodní den žen
- Základní údaje
- Kategorie: bez kategorie
- Zveřejněno: 8. 3. 2023
"Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil,
je žena a růže."
(Dante Alighieri, italský básník 1265 - 1321)
Přeji krásný Mezinárodní den žen.
Václav Rameš

představuje organizační složku státu příslušející k resortu ministerstva vnitra. Uchovává písemné dědictví pro přítomnost i budoucnost a disponuje nepřeberným materiálem kulturně-historického významu.
Od roku 2002 tvoří strukturu centrála a oddělení v Třeboni, v Českých Budějovicích a Českém Krumlově a státní okresní archivy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.
Sloučením všech těchto pracovišť do jediného subjektu vznikla rozsáhlá jihočeská archivní síť.
"Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil,
je žena a růže."
(Dante Alighieri, italský básník 1265 - 1321)
Přeji krásný Mezinárodní den žen.
Václav Rameš

Známe je všichni. Každý týden je nacházíme v poštovních schránkách, útočí na nás z novin, televize i ze všech dalších médií, neobejde se bez nich internet, ani sociální sítě. Řeč je o reklamách a zejména o dnes prakticky všudypřítomných reklamních letácích všeho druhu, které mnozí sice vnímáme jako nutné zlo, příznačné pro naši současnost, ale přesto jimi listujeme a mnozí se právě teď v čase strmě rostoucích cen podle nich i řídíme. Ale reklamní letáky nejsou ničím novým. Byly tu už za časů našich prababiček a už před více než sto lety lákaly na všemožné slevové akce, vánoční či letní výprodeje nebo množstevně výhodné nákupy typu dva v ceně jednoho. Nebyly sice tak barevné a nabízené zboží v nich nebylo prezentováno na líbivých fotografiích, ale jejich účel byl stejný – přimět zákazníka ke koupi, neboť právě teď je pro ni ta nejlepší doba. Posuďte sami z přiloženého výběru prvorepublikových reklamních letáků českobudějovických obchodníků (z archivního fondu Městský policejní úřad České Budějovice), zda i Vy byste se jimi nechali nalákat.
Vlastimil Kolda

Qui me scribebat, Crux de Telcz nomen habebat. Qui penstat quanto constat scriptura labore, scriptorem tanto maiori tractat honore. (Kdo mě opsal, jmenoval se Kříž z Telče. Kdo zváží, kolik práce opisování představuje, o to více si váží písaře.)
Výstava představuje středověké rukopisy, které prošly rukama jediného velmi aktivního písaře, Kříže z Telče (narozen 24. 12. 1434 v Telči, zemřel 25. 3. 1504 v Třeboni, podepisoval se Crux de Telcz).
Základy latiny získal na škole v Telči, vystudoval Univerzitu v Praze. Byl postupně učitelem, vikářem u sv. Víta v Praze, kanovníkem vyšehradským a později knězem řádu augustiniánů. Na kněze byl vysvěcen r. 1463. Jeho zásluhou zůstala zachována mnohá písemná památka staročeského písemnictví. Opsal nebo opatřil poznámkami celkem více než 25000 stran s různorodými texty. Nejedná se jen o bohatě iluminované kodexy ze vzácného pergamenu, ale často o zběžně psané, neúhledné či dokonce „ošklivé“ papírové svazky. Jde o vzácnou sbírku, která poskytuje jedinečné svědectví o středověkém myšlení a kultuře. Díky němu se zachovala staročeská milostná poezie, Husovy spisy, slověnický Misál z r. 1398, druhý díl bible zvané Litoměřicko-třeboňská, sepsané česky Matějem z Prahy, lidové popěvky, latinské písně, medicínská pojednání, zprávy historické, astronomická pojednání, právní předpisy i rady hospodářské. Autor, sběratel a písař Kříž byl skutečný grafoman a jeho písmo není snadno čitelné. Velkou část svého života prožil v třeboňském klášteře, kde nakonec i zemřel. Má zde zasazenu i pamětní desku s nápisem: "Zde Bohu a vědě život zasvětil Oldřich Kříž z Telče. + 25. III. 1504." Jeden z panelů na výstavě vysvětluje nesprávnou interpretaci připojení jména Oldřich.
Kromě více než dvaceti rukopisů, v nichž se objevuje Křížova ruka, si na výstavě budete moci prohlédnout také další digitalizované rukopisy, přečíst řadu krátkých textů z Křížových rukopisů, pustit krátký film, či vylosovat lístek s Křížovým moudrem. Velice vydařenou výstavu rukopisů Kříže z Telče, kterou se studenty FF UK připravila Lucie Doležalová, je možné si prohlédnout v Klementinu do 19. března 2023.
Marie Kalátová
Zdroje:
1504, Záznam o úmrtí Kříže z Telče: https://digi.ceskearchivy.cz/622982/1
https://www.kosmas.cz/knihy/272092/kriz-z-telce-1434-1504/
umístnění pamětní desky v Třeboni: https://goo.gl/maps/L12bCjipvwN4rkP48
Ředitel SOA v Třeboni oznamuje bolestnou zprávu,
v pondělí 30. ledna 2023 nás náhle opustila
paní PhDr. Sylvína Řeřichová
Prosím všechny, kdož jste jí znali, o tichou vzpomínku.
Čest její památce!
Václav Rameš


Archivy představují pro mnoho jedinců místo, které ukrývá nejedno tajemství, které lze odhalit až studiem písemností. Díky nim je možné objasnit „záhady“ minulosti. Často se za těmito představami skrývají i romantické touhy po nálezu pokladu uloženého v minulosti v lese, nebo naopak na nějakém místě – zřícenině, starém hradu. Archiváři ví, že listiny, knihy a spisy ukrývají „svá“ tajemství vzešlá z úředních jednání, která ale málokdy zmiňují domnělé cesty za poklady.
Dva dokumenty, které si zde představíme, ovšem výše řečené trochu relativizují. Odráží totiž jistá tajemství, kterým nerozuměli již lidé na konci 19. století, nebo naopak autoři dokumentu chtěli na „ukrytý“ poklad upozornit do budoucnosti.
Nádvoří zámku Jindřichův Hradec jsou z důvodů nebezpečí sesuvu sněhu ze střechy uzavřena. Brána z prvního na druhé nádvoří je proto neprůchozí. Vstup do brány, a tedy i do archivu, je možný postranní brankou (viz obrázek). Žádáme badatele, aby nevstupovali do dalších prostor zámku, než je nutné pro vstup do archivu. V případě komplikací prosím volejte tel. +420 605 247 424.
Děkujeme za pochopení

Svatý Mikuláš, biskup z Myry, jehož svátek tradičně připadá na 6. prosinec, patří k nejuctívanějším světcům celého křesťanského světa a pro zvyk obdarování dárky jej milují zejména děti. Po celém světě stojí tisíce kostelů s mikulášským zasvěcením. Jen v Jihočeském kraji jich nalezneme čtrnáct. Tím nejvýznamnějším je děkanský kostel v Českých Budějovicích, dnešní biskupská katedrála. V současnosti jej vidíme v barokním hávu, do jakého byl přestavěn po ničivém požáru města z roku 1641. Kostel je však podstatně starší a byl budován již v druhé polovině 13. století, společně s městem. První písemnou zmínkou o něm je listina z dubna roku 1297, vydaná v Římě konstantinopolským patriarchovu Petrem a sborem dalších třinácti arcibiskupů a biskupů, dlících v ten čas v Římě. Od jejího vydání v letošním roce uplynulo již 725 let.
Jde o tzv. indulgenční neboli odpustkovou listinu, v jejímž textu se praví, že všichni, kdo ve vyjmenovaných významných církevních svátcích navštíví budějovický kostel, přispějí na jeho vybavení a osvětlení nebo naň budou pamatovat jakýmkoli odkazem, získají čtyřicetidenní odpustky. Platnost listiny na území pražské diecéze následně stvrdil pražský biskup Řehoř, který z moci své autority k těmto odpustkům přidal dalších 40 dní.
Listina je psaná latinsky drobným minuskulním písmem na hrubě opracovaném pergamenu tzv. italského typu a původně k ní bylo přivěšeno 14 pečetí z červeného včelího vosku, k nimž po potvrzení pražským biskupem přibyla ještě pečeť patnáctá, Řehořova. Do dnešní doby se však dochovala jen část z nich a i ty dochované jsou vesměs velmi poškozené, z některých zbyla jen torza.
Jde nejen o nejstarší písemnou zmínku o kostele svatého Mikuláše v Českých Budějovicích, ale zároveň o druhou nejstarší v originále dochovanou písemnost v českobudějovickém státním okresním archivu. Jen o několik měsíců starší, ze srpna roku 1296, pochází listina Václava II. o jmenování budějovického rychtáře. A i zde najdeme výraznou stopu svatého Mikuláše, neboť tím prvním známým rychtářem nebyl nikdo jiný, než Mikuláš Klaric. Obě písemnosti jsou tak nejen přímými svědky přemyslovské éry Českých Budějovic, ale také dokladem po staletí trvající obliby tohoto světce.
(Podrobnější text o listině patriarchy Petra pro kostel svatého Mikuláše v Českých Budějovicích vyjde v některém z připravovaných čísel časopisu Výběr)
Vlastimil Kolda
P.S. – aby těch Mikulášů nebylo málo, má i příjmení autora tohoto krátkého textu souvislost se svatým Mikulášem, a to konkrétně se zdrobnělými tvary jeho jména Mikulda či Mikolda, z nichž se během let vyvinulo.
Strana 17 z 29
Dějepisec František Palacký o třeboňském archivu prohlásil: "Za slušné, ale pokládáme netajiti zvláště výtečnosti archivu třeboňského, jehožto bohatství na důležité písemnosti všelikého druhu za květu a převahy rodu Rosenberského v Čechách vyniká nade všecko, cokoli odjinad vůbec známo jest. Za ním co do rozmanitosti a ouplnosti zpráv i sami archivové zemští pozadu zůstávají."
https://digi.ceskearchivy.cz/123583
Státní oblastní archiv v Třeboni letos oslavil Mezinárodní den archivů mimořádně bohatým programem. Celý ročník se točil kolem badatelského odkazu „Otce národa“ Františka Palackého. Od pondělí 8. června do pátku 12. června 2026 prošly branami archivu v Husově ulici stovky zájemců o historii z řad široké veřejnosti, studentů i bývalých kolegů.
Palackého poklad a přednáška profesora Županiče
Hlavní program pro veřejnost odstartoval v úterý 9. června. Návštěvníci si mohli prohlédnout výstavu archiválií s názvem Palackého poklad, která mapovala badatelské pobyty slavného historika v Třeboni. Celkem výstavu zhlédla stovka zájemců.
Pozdní odpoledne patřilo komentované prohlídce a hlavnímu bodu programu – přednášce profesora Jana Županiče z Historického ústavu AV ČR a Univerzity Hradec Králové. Čerstvý držitel prestižních ocenění zaplnil posluchárnu přibližně 60 posluchači. Tyto zájemce zasvětil do tajů udílení šlechtických titulů za vlády Františka Josefa I. v přednášce nazvané „Palacký baronem?“
Archiv ožil desítkami školáků
Následující dny (10.–12. června) patřily v archivu mladé generaci. Na speciální edukační program dorazilo celkem 213 žáků a studentů z třeboňských škol.
Během 45 minut se školáci hravou formou seznámili s životem slavného historika. Žáci doslova navázali známost s Františkem Palackým pomocí provázků a kartiček, na kterých byly zachyceny jednotlivé etapy jeho života, a sami si tak sestavili jeho životní příběh. Úspěch sklidila také závěrečná kreativní část – tematický fotokoutek, který studenty pobavil.
Setkání pamětníků
V rámci oslav nezapomněl archiv ani na svou vlastní historii a lidi, kteří ji spoluvytvářeli. Ve čtvrtek 11. června pozval ředitel archivu PhDr. Václav Rameš bývalé zaměstnance na přátelské setkání. Dřívější kolegové si společně prošli výstavu věnovanou Palackému, zavzpomínali na minulé časy a program zakončili společným obědem.
Děkujeme všem návštěvníkům, pedagogům, žákům i bývalým kolegům za báječnou atmosféru, kterou během letošního Dne archivů v Třeboni vytvořili!
S úctou, Vaši třeboňští archiváři!
Odkazy:
https://jindrichohradecky.denik.cz/ctenar-reporter/trebonsky-archiv-nabidne-9-cervna-prednasku-historika-jana-zupanice-20260520.html
https://digi.ceskearchivy.cz/111064/3 (exponát na výstavě)
https://www.jsns.cz/lekce/2227181-zivoty-slavnych-frantisek-palacky
Jan Županič na Wikipedii.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
oznamuji smutnou zprávu o úmrtí emeritního ředitele SOA v Praze V. Podaného.
Čest jeho památce!
Dobrý den.
Zdravím čtoucí a dovoluji si vás pozvat (či připomenout pozvání) na středu 8. 4. 2026 na 18. hodinu do malšické Galerie Františka Peterky,
v níž proběhne prezentace neb "křest" mé knihy Kořeny 5.
Knihu vydalo nakladatelství Karmášek, spoluvydavatelé: Český rozhlas Č. Budějovice, Státní oblastní archiv v Třeboni.
Tímto dílem se zakončuje moje pentalogie započatá před 20 (!) lety, kterou jsem se snažil vrátit (Jiho)Čechy k jejich kořenům.
Děkuji redaktorovi Filipovi Černému za to, že do projektu se mnou tehdy šel, risknul to - a snad se to vyplatilo.
Též děkuji řediteli třeboňského archivu, PhDr. Václavu Ramešovi za podporu celého díla, za umožnění publikovat vzácné archiválie z "jeho" archivu.
Dík patří i geniálnímu grafikovi, panu Radomíru Postlovi, který Kořenům vtiskl nádhernou vnější podobu, a který - bohužel - zemřel doslova a do písmena s rukopisem Kořenů 5 na nočním stolku - a těšil se na jejich zpracování. Pan Machač z nakl. Karmášek udělal vše pro to, aby grafika Kořenů 5 byla ve stejném stylu, jaký měl tento mistr.
Kořeny byly také inspirací režisérovi Václavu Filipovi a jeho paní, Libuši Štědré při natáčení TV trilogie (2010) Hledáme své předky.
Kmotrou knihy je současná oblíbená spisovatelka Petra Klabouchová, která nedávno obdržela cenu za francouzský překlad své knihy U severní zdi.
Součástí programu bude i moje krátká beseda s ní, autogramiáda atd.
Děkuji Městysu Malšice za veškerou podporu akci v Galerii FP. Zvláště pí starostce Miloslavě Šebkové za dlouholetou podporu této mojí aktivity.
Připojuji plakátek, obálku knihy a exlibris Alois Sassmann a jeho Kořeny, které mi vytvořil Petr Palma, známý svými vtipnými grafikami.
Ve věku 95 let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých právních historiků druhé poloviny 20. století, emeritní rektor Univerzity Karlovy, profesor Karel Malý. Na své alma mater, Právnické fakultě UK, kde působil šedesát let, vychoval několik právnických generací. Po roce 1989 se pak významně podílel na modernizaci celé univerzity.
Prof. JUDr. dr. h. c. Karel Malý, DrSc., se narodil 26. 10. 1930 v Mnichově Hradišti. Po ukončení studií na Právnické fakultě UK nastoupil v roce 1954 na zdejší Katedru dějin státu a práva jako asistent, od roku 1957 zde pracoval jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a posléze jako profesor právních dějin (1990-2015). V letech 1990 až 2010 vedl na Právnické fakultě též Ústav právních dějin a od roku 2007 do roku 2015 i Centrum právněhistorických studií, společné pracoviště PF UK a Historického ústavu AV ČR. Byl oblíbeným učitelem několika generací právníků a historiků.
Profesor Malý se dlouhodobě se věnoval výzkumu českých právních dějin a byl respektovaným autorem či spoluautorem řady odborných studií, monografií a učebnic, a to i v mezinárodním kontextu. Již od studií se badatelsky zaměřil na období stavovského státu a zejména trestní právo tohoto období. Jeho první vědecká studie se zabývala Svatováclavskou smlouvou, následovala řada dílčích studií věnovaných vývoji trestního práva a završených v roce 1979 monografií Trestní právo v Čechách v 15. a 16. století, kterou doplnil a přepracoval v roce 1989 v druhém vydání. Trestnímu právu se věnoval i v souvislosti s osvícenskými kodifikacemi, se zemským soudem, s Vladislavským zemským zřízením, Koldínovou kodifikací městského práva. Druhou oblastí badatelského zájmu profesora Malého pak bylo období druhé poloviny 19. století a vývoj rakouského práva, vývoj českého politického a státního myšlení a také vývoj státní správy a samosprávy.
Jeho působení ale dalece přesáhlo samotnou Právnickou fakultu. Jako univerzitní prorektor (1990-1994) a pak rektor (1994-2000) se významně podílel na obnově univerzitní akademické samosprávy a na modernizaci univerzity v podmínkách transformující se společnosti. Neodmyslitelně je spjat se vznikem České konference rektorů, restitucí univerzitního majetku i vzniku dodnes platného vysokoškolského zákona.
Je nositelem medaile I. stupně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, jubilejní medaile Univerzity Karlovy a zlaté Randovy medaile. V roce 1997 byl vyznamenán zlatou medailí za zásluhy o Rakouskou republiku a v témže roce mu byl udělen čestný doktorát práv na Trinity College v Dublinu a v roce 1998 na Komenského univerzitě v Bratislavě. V roce 1999 mu bylo papežem propůjčeno vyznamenání za zásluhy o víru a církev. Na slavnostním galavečeru celojustiční soutěže Právník roku v lednu 2011 právem vstoupil po Karlu Čermákovi, Zdeňku Kesslerovi, Dagmar Burešové, Antonínu Mokrém st. a Otakaru Motejlovi do Právnické síně slávy.
Čest jeho památce!
(použito textu PF UK)
Vážené a milé kolegyně,
V úterý 17. února 2026 se ve Společenském sále Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích uskutečnilo pracovní setkání kronikářů ze Strakonicka, Vodňanska, Volyňska a Blatenska. Akci společně uspořádaly Státní okresní archiv Strakonice a Muzeum středního Pootaví Strakonice.
Hlavním bodem odpoledního programu byla odborná přednáška s názvem „Rozmanitosti kronikářské praxe“, se kterou vystoupili kolegové Jiří Cukr a Aleš František Plávek. Přednášející se zaměřili na specifika vedení kronikářských záznamů a sdíleli cenné postřehy z každodenní praxe. Velký zájem účastníků potvrdila nejen hojná účast, ale i živá diskuse, která vnesla do tématu nové podněty. Setkání se neslo v příjemné atmosféře a přineslo zaslouženou spokojenost jak posluchačům, tak samotným organizátorům.
Dne 15. ledna 2026 zemřel ve věku 92 let pan
doc. PhDr. Vladimír Vašků, CSc.,
Čest jeho památce!