Ve věku 95 let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých právních historiků druhé poloviny 20. století, emeritní rektor Univerzity Karlovy, profesor Karel Malý. Na své alma mater, Právnické fakultě UK, kde působil šedesát let, vychoval několik právnických generací. Po roce 1989 se pak významně podílel na modernizaci celé univerzity.

Prof. JUDr. dr. h. c. Karel Malý, DrSc., se narodil 26. 10. 1930 v Mnichově Hradišti. Po ukončení studií na Právnické fakultě UK nastoupil v roce 1954 na zdejší Katedru dějin státu a práva jako asistent, od roku 1957 zde pracoval jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a posléze jako profesor právních dějin (1990-2015). V letech 1990 až 2010 vedl na Právnické fakultě též Ústav právních dějin a od roku 2007 do roku 2015 i Centrum právněhistorických studií, společné pracoviště PF UK a Historického ústavu AV ČR. Byl oblíbeným učitelem několika generací právníků a historiků.

Profesor Malý se dlouhodobě se věnoval výzkumu českých právních dějin a byl respektovaným autorem či spoluautorem řady odborných studií, monografií a učebnic, a to i v mezinárodním kontextu. Již od studií se badatelsky zaměřil na období stavovského státu a zejména trestní právo tohoto období. Jeho první vědecká studie se zabývala Svatováclavskou smlouvou, následovala řada dílčích studií věnovaných vývoji trestního práva a završených v roce 1979 monografií Trestní právo v Čechách v 15. a 16. století, kterou doplnil a přepracoval v roce 1989 v druhém vydání. Trestnímu právu se věnoval i v souvislosti s osvícenskými kodifikacemi, se zemským soudem, s Vladislavským zemským zřízením, Koldínovou kodifikací městského práva. Druhou oblastí badatelského zájmu profesora Malého pak bylo období druhé poloviny 19. století a vývoj rakouského práva, vývoj českého politického a státního myšlení a také vývoj státní správy a samosprávy.

Jeho působení ale dalece přesáhlo samotnou Právnickou fakultu. Jako univerzitní prorektor (1990-1994) a pak rektor (1994-2000) se významně podílel na obnově univerzitní akademické samosprávy a na modernizaci univerzity v podmínkách transformující se společnosti. Neodmyslitelně je spjat se vznikem České konference rektorů, restitucí univerzitního majetku i vzniku dodnes platného vysokoškolského zákona.

Je nositelem medaile I. stupně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, jubilejní medaile Univerzity Karlovy a zlaté Randovy medaile. V roce 1997 byl vyznamenán zlatou medailí za zásluhy o Rakouskou republiku a v témže roce mu byl udělen čestný doktorát práv na Trinity College v Dublinu a v roce 1998 na Komenského univerzitě v Bratislavě. V roce 1999 mu bylo papežem propůjčeno vyznamenání za zásluhy o víru a církev. Na slavnostním galavečeru celojustiční soutěže Právník roku v lednu 2011 právem vstoupil po Karlu Čermákovi, Zdeňku Kesslerovi, Dagmar Burešové, Antonínu Mokrém st. a Otakaru Motejlovi do Právnické síně slávy.

 

Čest jeho památce!

 

(použito textu PF UK)

 
Malá osobní vzpomínka.
 
Měl jsem to štěstí, že jsem v dobách svého studia (1978-1982) mohl navštěvovat přednášky a semináře pana Karla Malého, tehdy "docenta v nemilosti". Bylo to osvěžení během seminářů a očistec během zkoušky. Nic nám nedal zadarmo, ale bylo mi s ním velice dobře. 
Byl to velký muž, který i v dobách smutných pronášel pravdy, po kterých jsme dychtili. Byť mu to tehdy bylo povoleno pouze na katedře archivnictví FF UK v Praze.
 
Pane profesore, budu na Vás vzpomínat s Láskou a Úctou !
 
Václav Rameš

 

Karel Malý