Státní oblastní archiv v Třeboni v reakci na současnou situaci zveřejňuje krizovou metodiku. Výtah z krizového plánu Národního archivu – Instrukci pro případ povodně nebo havárie vody.
Odbor archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra uspěl v roce 2023 v rámci „Programu Ukrajina 2023“ se svým projektem „Záchrana ukrajinského archivního dědictví, sdílení nejlepších postupů při rekonstrukci a výstavbě archivních budov“. Dle usnesení vlády č. 855 z 12. října 2022 (Program humanitární, stabilizační, rekonstrukční a hospodářské asistence Ukrajině v letech 2023-2025) je i letošní vládní asistence Ukrajině poskytována prostřednictvím tohoto Programu Ministerstva zahraničních věcí.
Jeden den z týdenní archivní stáže v České republice strávily zástupkyně ukrajinského archivnictví také ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Dne 9. října 2024 k nám zavítaly Tamara Połupan, vedoucí oddělení organizačního rozvoje, analytické práce a personálních záležitostí Státní archivní služby Ukrajiny, a Iryna Dubok, vedoucí odboru archivních činností Státní archivní služby Ukrajiny. Za další dva týdny dne 23. října 2024 je následovaly Galyna Kolesnichenko, vedoucí oddělení ukládání a evidence národního archivního fondu odboru archivních činností Státní archivní služby Ukrajiny, a Valentyna Hudym, ředitelka Státního archivu poltavské oblasti.
Delegátky se zajímaly nejen o restaurování, digitalizaci a uchovávání elektronických kopií dokumentů, ale i o nejnovější technologie v oblasti archivnictví a online služeb archivů a také o rekonstrukci a výstavbu archivních budov.
Markéta Hrdličková
Pravda o Žižkovi
V rámci oslav Mezinárodního dne archivů prezentovali ve Státním oblastním archivu v Třeboni, pro školní skupiny i veřejnost, výrobu a využití pergamenu. Cílem bylo přiblížit účastníkům tradiční metody výroby pergamenu a jeho historický význam. V dnešní době moderní techniky a komunikace by se nemělo zapomínat, že jsme se ve vývoji civilizace dostali tak daleko jen díky znalostem mnoha předchozích generací myslitelů a vědců, kteří po staletí zapisovali do knih výsledky svých bádání a tím předávali informace z generace na generaci. Po více než tisíc let byl hlavním materiálem, na který se psalo, pergamen.
Workshop začal uvítáním účastníků a krátkým úvodním slovem o významu archivu v péči o národní kulturní dědictví. Hlavní část komentované prohlídky byla věnována tajemství výroby pergamenu, který přetrvává v čase jako unikátní svědek minulosti. Poté následovala praktická ukázka surovin potřebných k výrobě pergamenu, tedy kůže zvířat (ovce, kozy), a tradičních nástrojů používaných při jeho zpracování. Účastníci měli možnost si suroviny osahat a seznámit se s jednotlivými nástroji. Stejným tradičním způsobem dokáží v třeboňském archivu dnes vyrobit pergamen kolegyně z oddělení Ochrany a péče o Národní archivní dědictví. Dvě doprovodná stanoviště se pak ve vedlejším výstavním sále věnovala charakteristice středověkých listin a paleografii. Naši milí návštěvníci se seznámili se strukturou nejen středověkých listin nebo si v pracovním listu procvičili poněkud nezvyklé tvary gotického lomeného písma. Na závěr si školní skupiny napsaly souhrnný test, v němž si nejen ověřily nově získané vědomosti, ale také soutěžily o poukazy na pizzu. Děkujeme za poukazy Třeboň 105: Galerie Divadlo Biograf.
Workshop na výrobu pergamenu byl velmi úspěšný a účastníci si odnesli nejen nové znalosti, ale i velký zážitek. Celkově se akce zúčastnilo téměř 200 osob, včetně žáků a studentů. Zavítali mezi nás žáci ze základních škol z Lomnice nad Lužnicí, Suchdola nad Lužnicí, Rapšachu, třeboňské ZŠ Světoplavci, ze Ševětína a Třeboně a také studenti z místního gymnázia. Atmosféra byla po celou dobu velmi přátelská a tvůrčí. Děkujeme všem účastníkům za jejich aktivní přístup a těšíme se na další společné akce.
Realizační tým: Blanka Čechová, Veronika Čočková, Drahomíra Dalíková, Milan Hejda, Markéta Hrdličková, Marie Kalátová, Michal Morawetz, Anna Oupohová, Martina Pechová.
Jedné z celosvětově nejvyšších poct v oblasti vědy se dostalo Juliu Lukešovi z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Na začátku května byl zvolen za mezinárodního člena do Národní akademie věd (National Academy of Sciences, NAS) Spojených států amerických. NAS je soukromá nevládní organizace, která slouží kromě jiného jako poradní orgán vládě USA v otázkách vědy a techniky. Prestiž této organizace podtrhuje fakt, že přibližně 500 jejích současných i již zemřelých členů získalo Nobelovu cenu. Julius Lukeš je jediným žijícím českým zástupcem v NAS z České republiky.
„Je to první cena, ze které jsem se opravdu orosil,“ komentuje upřímně své zvolení Julius Lukeš. Noví členové jsou do NAS navrhováni svými kolegy za významný přínos ve svých výzkumných oborech. Letos NAS zvolila 120 nových členů ze Spojených států a 24 mezinárodních členů z celého světa, čímž se zvýšil celkový počet aktivních členů na 2 617 a celkový počet mezinárodních členů na 537.
Jihočeský rodák (České Budějovice) Julius Lukeš se profesně věnuje parazitologii; zabývá se molekulární a buněčnou biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Od roku 1987 pracuje na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a od roku 2003 působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků ve vědeckých časopisech, které byly dosud citovány téměř 18 000 krát s Hirschovým indexem 63. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2014 byl zvolen členem Americké mikrobiologické akademie a o rok později se stal členem Evropské mikrobiologické akademie. Od roku 2018 se zařadil mezi členy prestižní Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a v roce 2023 se stal členem Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Získal také řadu ocenění, mezi nimiž jsou např. Cena ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2011 a 2023, Medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách (2023) a Cena Akademie věd České republiky za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2020).
Národní akademie věd se zasazuje o rozvoj vědy v USA a přispívá k rozvoji mezinárodní vědecké komunity. Je to aktivně fungující organizace, která se zabývá důležitými otázkami vědy a problémy, u nichž jsou vědecké poznatky zásadní. Julius Lukeš bude pracovat v sekci, která se zabývá patogenními organismy a evolučními otázkami. Prvního shromáždění NAS se zúčastní 25. dubna 2025, kdy bude zároveň přivítán mezi nové členy na slavnostním ceremoniálu.
V historii působili v NAS dva čeští vědci. Jako první byl zvolen v roce 1995 neurofyziolog Jan Bureš (1926-2012), druhý o dvacet let později virolog Jan Svoboda (1934-2017). Díky své afiliaci k Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR reprezentuje Českou republiku v NAS také molekulární biolog David M. Sabatini, který byl zvolen jako řádný člen NAS v roce 2016.
Pan profesor spolu se členy Učené společnosti ČR, navštívil v minulosti třeboňský archiv a ocenil naší péči o zachování archiválií i další práci archivářů. Těšíme se na další jeho návštěvu.
Za všechny zaměstnance Jihočeských archivů blahopřeje
Václav Rameš
Použit text:
„Historie má znovu jistou konjunkturu, ve světě i u nás, to znamená, že doba je nasycována nadbytkem problémů. Předpokládat, co se stane, jaké záře a stíny bude mít budoucí čas, historie samozřejmě neumí, bez pohledu zpět se však o příštím nedá ani uvažovat. Rodíme se právě i do historie. Ztráta úcty a pozornosti k minulosti bývá vlastností davů, s nimiž se pak snadněji a povolněji nakládá.“
Robert Kvaček
(z posledního publikovaného textu)
Ve věku 91 let zemřel v noci na sobotu historik Robert Kvaček. ČTK to sdělila Jana Čechurová z oddělení moderních a soudobých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Kvaček patřil k největším osobnostem poválečné české historické vědy, těšil se respektu i mezi experty v zahraničí. Byl oblíbeným vysokoškolským pedagogem. Mezi jeho přední zájmy patřily dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období druhé světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století.
Rodák z Dvorců u Jičína vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Už za studií působil Kvaček jako asistent na Husově Ústavu československých dějin, po promoci se zapojil do vědecké práce. V roce 1967 byl na Univerzitě Karlově jmenován docentem. Pedagogicky působil i na dalších českých vysokých školách (Technická univerzita v Liberci, DAMU, FAMU) a pořádal přednášky pro veřejnost.
Jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. V době normalizace nesměl přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po převratu. Napsal například knihy Causa Emil Hácha, Generál Alois Eliáš, Obžalována je vláda či Poslední den.
V roce 2021 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství. V roce 2014 získal medaili Za zásluhy o rozvoj vědy od Učené společnosti ČR. Tehdy ČTK řekl, že za svůj největší úspěch považuje spíše svou pedagogickou činnost.
Měl jsem štěstí, že jsem navštěvoval přednášky a semináře pana Roberta Kvačka. Spolu s dalšími pronásledovanými lidmi, kteří byli trpěni na Karlově Univerzitě, nám přinášel pravdivou historii, velkou porci lidství a slušnosti. Byl to navíc noblesní člověk a rád se přiznávám k tomu, že jsem ho měl rád. Patřil k okruhu lidí, kteří mně formovali a jsem mu za to vděčen.
Čest jeho památce!
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
za všechny jihočeské archiváře a zaměstnance