2. pracovní setkání zemědělsko-lesnických a šlechtických archivářů z českých zemí v Třeboni
- Podrobnosti
- Kategorie: bez kategorie
- Zveřejněno: 23. 9. 2022
představuje organizační složku státu příslušející k resortu ministerstva vnitra. Uchovává písemné dědictví pro přítomnost i budoucnost a disponuje nepřeberným materiálem kulturně-historického významu.
Od roku 2002 tvoří strukturu centrála a oddělení v Třeboni, v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Jindřichově Hradci a státní okresní archivy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.
Sloučením všech těchto pracovišť do jediného subjektu vznikla rozsáhlá jihočeská archivní síť.
Dne 15. 9. 2022 se ve Státním okresním archivu Strakonice uskutečnil seminář na téma Kronikář a kronikářka obce. Hlavními pořadateli setkání byly Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, Spolek pro obnovu venkova ČR a Svaz měst a obcí jihočeského kraje. Více jak čtyřicet účastníků si vyslechlo šest poutavých povídání na téma kronik. Mezi vystupujícími byli pracovníci muzea, archivu, ale i současní kronikáři, kteří se podělili se svými zkušenostmi s vedením kronik, ať už obecních nebo spolkových. Pro návštěvníky byla také připravena výstava kronik uložených ve Státním okresním archivu Strakonice. Na zdárný průběh semináře a jeho organizaci dohlíželi pracovníci archivu, kteří na závěr provedli účastníky po archivní budově a ukázali jim nejzajímavější archivní dokumenty.
Ministerstvo vnitra připravilo společně se Státním oblastním archivem v Třeboni elektronickou mapovou publikaci s historickými mapami a plány ze všech zemí Evropské unie.
Při příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie připravilo Ministerstvo vnitra a Státní oblastní archiv v Třeboni mapovou e-publikaci Sjednocená Evropa v mapách a plánech. Vybrané mapy a plány pocházejí z 18., 19. a první poloviny 20. století a zachycují města nebo alespoň části území či celé státy dnešních členských zemí Evropské unie.
Mapy a plány pochází ze sbírek šlechtických rodů Buquoyů, Czernínů a Schwarzenbergů a dalších významných aristokratů. Šlechtici je používali při svých službách v diplomacii a armádě, jiné zase při orientaci v cizích městech během kavalírských, vzdělávacích a turistických cest po Evropě. Z několika desítek tisíc listů kartografického materiálu vybrali třeboňští archiváři rukopisné unikáty existující v jediném exempláři i tištěná díla z významných evropských nakladatelských dílen.
Publikace u jednotlivých map umožňuje proklik do digitálního třeboňského archivu, kde je možné mapy detailně přiblížit. Zároveň lze srovnávat známá místa se současným stavem a obdivovat úroveň práce kartografů minulých staletí.
Elektronická publikace Sjednocená Evropa v mapách a plánech SOA v Třeboni je dostupná zde (pdf).
Klára Dlubalová
pověřená řízením odboru tisku a public relations
SOA ČK - Eliška Hospasková, Nikola Vojčová
SOA JH - Pavel Holub, Hana Pelcová
SOA TB - Michal Morawetz
Martina Pechová
Alena Kajanová
Jan Lebeda
Marie Kalátová
Karel Dudáček
Zdá se být skoro neuvěřitelné, že budova archivu v Českých Budějovicích slouží potřebám archivu, archivářů i badatelů již 25 let. Právě nyní, v září roku 2022, uplyne čtvrt století od jejího otevření pro veřejnost. Cesta k její realizaci nebyla jednoduchá, ale jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.
Českobudějovický okresní archiv působil na konci 80. let 20. století v nevyhovujících podmínkách. Centrála v přízemí budovy radnice i další depozitáře na území města a v poměrně vzdálených vsích Pěčíně a Litoradlicích byly plné, k dispozici nebyly žádné další prostory pro přebírání archiválií, které tak musely zůstávat uložené u původců, kde hrozilo jejich zničení. Vlhké prostředí, výskyt plísní a dřevomorky, omezená kapacita badatelny a s tím spojené ztížené podmínky pro předkládání archiválií ke studiu, a konečně i vyhlášení zákazu vstupu do jednoho z depozitářů kvůli nebezpečí zřícení stropů, to vše bylo každodenní realitou, s níž se museli archiváři potýkat. Situace se začala obracet k lepšímu poté, co se v roce 1992 podařilo zahrnout českobudějovický okresní archiv do usnesení vlády ČR o řešení prostorových podmínek některých českých archivů. Bylo zřejmé, že stav archivu je zoufalý a zřizovatel – českobudějovický okresní úřad – přistoupil na myšlenku komplexního řešení, spočívajícího ve výstavbě účelové archivní budovy. Začalo složité hledání vhodného pozemku. Bylo vytipováno několik lokalit, žádná však nebyla pro potřeby archivu vhodná. Až když se okresní úřad přestěhoval do budovy po krajském výboru KSČ v Mánesově ulici a na Rudolfovské třídě se tím uvolnil poměrně rozsáhlý areál rovněž přemístěných garáží a autoprovozu, padlo rozhodnutí postavit archiv právě zde, na místě dvou starých domů s čp. 38 a 40, po jejichž demolici vznikla poměrně rozsáhlá plocha o rozměrech přibližně 40 x 80 metrů.
Samotná stavba archivní budovy probíhala velmi rychle, od března 1995 do prosince 1996. Od předání pozemku stavební firmě až po kolaudaci tak uběhlo jen 21 měsíců, během nichž bylo nutné provést demolici všech stávajících objektů, vyhloubit prostor pro masivní základovou desku, vystavět nad ní pětipodlažní konstrukci s potřebnou nosností podlah a konečně vybavit budovu moderními technologiemi, které po nezbytných modernizacích spolehlivě fungují dodnes. Projekt na stavbu archivu vznikl v českobudějovickém projekčním ateliéru A1 a jeho hlavním autorem byl Ing. arch. Karel Zuska. Realizaci pak provedla akciová společnost Vodní stavby Bohemia, divize České Budějovice.
Již při přípravě stavby se k myšlence výstavby velké účelové archivní budovy v Českých Budějovicích připojil i Státní oblastní archiv v Třeboni. Došlo k uzavření dohody o společném financování stavby a o jejím následném společném užívání. To umožnilo plně využít kapacitu pozemku a vybudovat na něm depozitární prostory pro uložení 20 kilometrů archiválií. Oba archivy tak získaly nejen dostatek místa pro uložení archivního materiálu, ale i rezervu pro budoucí roky. V nové budově našly své zázemí také specializované provozy – restaurátorská, knihařská a fotografická dílna, sloužící pro opravy a digitalizaci archiválií. Veřejnost má už čtvrt století možnost využívat kromě archivní badatelny také výstavní a přednáškový sál.
V březnu 1997 začalo pro českobudějovický okresní archiv náročné stěhování archiválií ze všech stávajících depozitářů do nových prostor. Postupně bylo možné převzít také poměrně velké objemy archiválií uložených do té doby u původců a zajistit tak jejich bezpečné archivní uložení. Po nezbytném utřídění a kontrole nastěhovaných archiválií a po ověření jejich úspěšné adaptace na nové ukládací podmínky bylo možné v září 1997, tedy právě před 25 lety, otevřít budovu archivu veřejnosti a opět přivítat první nedočkavé badatele, tentokrát již v nové archivní badatelně.
PhDr. Vlastimil Kolda, Státní oblastní archiv v Třeboni
V červnu 2022 natáčeli zástupci firmy Volkswagen dokument o kořenech někdejšího předsedy představenstva své firmy, Carla Hahna (* 1926), a zavítali proto také do třeboňského archivu. Hahnovi předkové působili několik generací v buquoyských službách. Carl Hahn senior (1894–1961), spojovaný v Německu s automobilkami DKW a Auto Union, se narodil v Nových Hradech do rodiny buquoyského lesního rady a geodeta Carla Hahna (1862–1932). Na Novohradsko přišli Hahnovi již o generaci dříve, když sem byl z panství Červený hrádek přeložen lesník Simon Hahn (1828–1900), který nakonec sloužil u hraběcí rodiny přes 50 let. Kromě dokladů o službě a zápisů v matričních knihách dokládá působení Hahnových na jihu Čech také stovka dochovaných map od geodeta Carla Hahna.
Dokument ke zhlédnutí:
https://www.youtube.com/watch?v=JaU5a4Xh6tg
Na počátku dubna roku 1932 (9. dubna) zemřel na jindřichohradeckém zámku František Černín z Chudenic, poslední člen jindřichohradecké větve rodu. Jeho úmrtí podnítilo jindřichohradeckého archiváře Ondřeje Frantu, aby podal žádost o odchod do penze. Než byl propuštěn ze služeb Černínů, účastnil se výběru svého nástupce. Jednání o obsazení místa trvalo od června do podzimních měsíců roku 1932. Do jednání o nalezení vhodného kandidáta se zapojil i Josef Pekař či Zdeněk Kalista. Výrazná osobnost, historik a univerzitní profesor Josef Pekař znal jindřichohradecký archiv velmi dobře. Jedna z jeho nejvýraznějších prací Kniha o Kosti je založena na studiu četného množství archiválií uložených v někdejším černínském archivu („institucionální“ počátky archivu lze klást do poloviny 19. století). Do jednání o obsazení místa archiváře vstoupil i Pekařův „žák“ Zdeněk Kalista, který pod vedením Josefa Pekaře vypracoval disertační práci o Humprechtu Černínu z Chudenic a následně se habilitoval spisem Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic. Rok 1932 znamenal i pro Kalistu významný mezník, neboť byl na základě habilitace jmenován docentem na Univerzitě Karlově. Jak je z citací děl dvou výrazných osob historické vědy první poloviny 20. století patrné, jindřichohradecký archiv jim byl velmi blízký. V červnu 1932 zaslal Zdeněk Kalista dopis (který je zde zpřístupněnou archiválií), v němž velmi „citelně“ popsal, co pro něj znamenal zdejší archiv a co by měl či neměl splňovat nový archivář. Ač do hry vstoupilo několik jmen reprezentujících posléze výrazné archiváře, byl vybrán dr. Karel Tříska, který na zdejším pracovišti nakonec prožil mnoho let. Do archivu nastoupil 1. listopadu 1932.
Pavel Holub
Původní sídlo Státního oblastního archivu v Třeboni (Státní zámek Třeboň)
Před dvaceti lety, v roce 2002, proběhla prozatím poslední zásadní reforma veřejné správy v České republice. Tehdy se změnila struktura úřadů státní správy, některé z nich zcela zanikly, jiné prošly zásadní proměnou. Reforma se nevyhnula ani tak specifické oblasti státní správy, jakou je archivnictví. Zrušení do té doby plně fungujících a personálně vesměs kvalitně obsazených okresních úřadů znamenalo, že více než sedm desítek státních okresních archivů přišlo o svého zřizovatele. Okresní archiváři proto na novou situaci nahlíželi s jistými obavami. V souvislosti s ne vždy plně domyšleným převodem kompetencí rušených okresních úřadů na vyšší územní samosprávné celky nebo na obce s rozšířenou působností si nebyli jistí, kdo se stane jejich novým zaměstnavatelem a kdo bude financovat chod archivů a péči o desítky kilometrů vzácných archivních dokumentů z naší minulosti.
Strana 13 z 23
„Historie má znovu jistou konjunkturu, ve světě i u nás, to znamená, že doba je nasycována nadbytkem problémů. Předpokládat, co se stane, jaké záře a stíny bude mít budoucí čas, historie samozřejmě neumí, bez pohledu zpět se však o příštím nedá ani uvažovat. Rodíme se právě i do historie. Ztráta úcty a pozornosti k minulosti bývá vlastností davů, s nimiž se pak snadněji a povolněji nakládá.“
Robert Kvaček
(z posledního publikovaného textu)
Ve věku 91 let zemřel v noci na sobotu historik Robert Kvaček. ČTK to sdělila Jana Čechurová z oddělení moderních a soudobých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Kvaček patřil k největším osobnostem poválečné české historické vědy, těšil se respektu i mezi experty v zahraničí. Byl oblíbeným vysokoškolským pedagogem. Mezi jeho přední zájmy patřily dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období druhé světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století.
Rodák z Dvorců u Jičína vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Už za studií působil Kvaček jako asistent na Husově Ústavu československých dějin, po promoci se zapojil do vědecké práce. V roce 1967 byl na Univerzitě Karlově jmenován docentem. Pedagogicky působil i na dalších českých vysokých školách (Technická univerzita v Liberci, DAMU, FAMU) a pořádal přednášky pro veřejnost.
Jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. V době normalizace nesměl přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po převratu. Napsal například knihy Causa Emil Hácha, Generál Alois Eliáš, Obžalována je vláda či Poslední den.
V roce 2021 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství. V roce 2014 získal medaili Za zásluhy o rozvoj vědy od Učené společnosti ČR. Tehdy ČTK řekl, že za svůj největší úspěch považuje spíše svou pedagogickou činnost.
Měl jsem štěstí, že jsem navštěvoval přednášky a semináře pana Roberta Kvačka. Spolu s dalšími pronásledovanými lidmi, kteří byli trpěni na Karlově Univerzitě, nám přinášel pravdivou historii, velkou porci lidství a slušnosti. Byl to navíc noblesní člověk a rád se přiznávám k tomu, že jsem ho měl rád. Patřil k okruhu lidí, kteří mně formovali a jsem mu za to vděčen.
Čest jeho památce!
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
za všechny jihočeské archiváře a zaměstnance
Dne 04.04.2024 uspořádal Referát zahraničních vztahů a Pátrací služby Úřadu ČČK druhé setkání se svými spolupracovníky.
Prezident ČČK Marek Jukl a vedoucí Pátrací služby ČČK Olga Šiková poděkovali pracovníkům Archivu hl. města Prahy, Ministerstva obrany ČR, Ministerstva vnitra ČR, Národního archivu, Policie ČR - Služby cizinecké policie, Státního oblastního archivu Litoměřice, Státního oblastního archivu Praha, Státního oblastního archivu Třeboň, Státního okresního archivu Litoměřice, Státního okresního archivu Teplice a Zemského archivu Opava za spolupráci a podporu pro vykonávání pátrací služby v praxi, zároveň však také za porozumění a pochopení pro humanitární cíle a úkoly pátrací služby vyplývajících ze Ženevských konvencí.
Byli jsme seznámeni s historií a strukturou pátrací služby, a to jak v mezinárodním, tak v českém kontextu. Současně byly prezentovány ukázky případů, kterými se Pátrací služba ČČK zabývá.
Odpoledne pak pracovníci ČČK a spolupracovníci Pátrací služby ČČK strávili společně v zámku v Lánech, Muzeu Alice Masarykové a ČČK a Muzeu T. G. Masaryka.
V rámci celodenní akce jsme si vyměnili řadu praktických zkušeností a podnětů z oborů našich činností.
Zároveň tlumočíme velké poděkování všem našim spolupracovníkům, za jejich přínos v této činnosti.
Markéta Hrdličková, Václav Rameš
Letos 19. února uplyne 150 let od narození Josefa Šusty. Narodil se v roce 1874 v Třeboni na náměstí v čp. 90 jako čtvrté dítě z osmi sourozenců řediteli schwarzenberského velkostatku Josefu Šustovi a jeho manželce Karolíně rozené Körnerové. Otec Karolíny, Václav Körner, byl majitelem domu na náměstí, kde měl obchod s potravinami a železářskými potřebami. Šustovi v té době bydleli na zámku. Krátce v úřednickém domě čp. 111 a později v tzv. Ruthardově domě na rohu zámku s okny do náměstí, kde je deska věnovaná památce našeho předního historika.
Josef Šusta prožil dětství a mládí v Třeboni. V roce 1887 ukončil studium na zdejším nižším gymnáziu. Pokračoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1891. Pak studoval historii na filozofické fakultě Karlovy univerzity, která byla tehdy ještě v Klementinu. V knize vzpomínek na studentská léta připomíná své vysokoškolské pedagogy Emlera, Rezka a zejména Jaroslava Golla. V roce 1893 přestoupil po doporučení třeboňského archiváře Františka Mareše na vídeňský Ústav pro rakouský dějezpyt. Po studijních pobytech v Itálii ukončil studium doktorátem na Karlově univerzitě, kde pak působil jako pedagog. V roce 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin. V roce 1916 se stal děkanem filozofické fakulty UK. V letech 1920 – 1921 byl v pořadí druhým československým ministrem školství a národní osvěty. V letech 1939 – 1945 byl prezidentem České akademie věd a umění.
Dílo historika Josefa Šusty je obdivuhodné. Věnoval se jak dějinám světovým, tak českým, zejména v období středověku. Pro studenty gymnázií připravil učebnici dějepisu. Šusta byl také spisovatelem. Jeho vzpomínky na dětství a mladá „léta učňovská a vandrovní“ jsou poutavým čtením nejen pro ty, co mají rádi Třeboň, ale i Prahu Vídeň a Řím, kde své mládí prožil a získával první životní zkušenosti.
V květnu 1945 se rozhodl dobrovolně rozloučit se životem ve vlnách řeky Vltavy v Praze.
Jiřina Psíková
Pro TS 2023/2
Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,
chtěl bych Vám všem z celého srdce popřát co nejkrásnější prožití vánočních svátků a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce příštím. Rok letošní, který máme již skoro za sebou, nebyl pro archivy, spisovny, archiváře i pracovníky spisoven právě snadným. Byl plný všemožných překvapení, komplikací, nástrah i složitých rozhodnutí. Zvládli jsme jej však se ctí. Zároveň to byl rok v mnoha ohledech úspěšný a plodný, protože řadu složitých úkolů se podařilo dokončit, mnohé, léta odsouvané problémy jsme naopak odvážně otevřeli. Věřím, že příští rok, do kterého sice vstupujeme početně i ekonomicky oslabení, zvládneme opět dobře a s elegancí sobě vlastní. A protože jsme si vědomi, že máme to nejlepší povolání, jaké se nabízí, a zřetelně vnímáme axiom našeho údělu, to je propojovat minulost s přítomností a budoucností, tak se nemáme čeho bát. Bez nás, archivářů, by byl svět pustý a plochý. Těšme se z toho.
Vše dobré do nového roku!
vrchní ministerský rada
PhDr. Daniel Doležal, Ph.D.
ředitel odboru archivní správy a spisové služby MV
Vážené kolegyně, kolegové a přátelé jihočeských archivů.
Přejměte ode mě přání všeho dobrého po celý rok 2024
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
Ředitel SOA v Třeboni oznamuje smutnou zprávu.
Karel Schwarzenberg (1937 - 2023) (pametnaroda.cz)
Převzato s povolením: Paměť národa (pametnaroda.cz)
Pozvánka na MDA ke stažení ZDE
Státní oblastní archiv v Třeboni srdečně zve na program k Mezinárodnímu dni archivů. V pátek 9. června 2023 otevřeme v třeboňském archivu výstavu Rukopisy Kříže z Telče 1434–1504, kterou se svým výzkumným týmem připravila prof. Lucie Doležalová z Ústavu řeckých a latinských studií Univerzity Karlovy. Zájemci si budou moci prohlédnout postery o díle středověkého augustiniána, vyslechnout přednášku Písař Kříž z Telče v Třeboni od prof. Doležalové a jejích kolegyň a kolegů a zahájit s námi výstavu slavnostní vernisáží.
Podrobnosti naleznete v přiloženém plakátu a v tiskové zprávě. Odkazy na databáze k rukopisům: A4.ff.cuni.cz, Opuscula.ff.cuni.cz a fhs.cuni.cz
Oslavy Mezinárodního dne archivů 2023 věnoval Státní oblastní archiv v Třeboni osobě Kříže z Telče. Program zahájil ve čtvrtek 8. června workshop pro třeboňské gymnázium, během něhož více než 130 studentů absolvovalo komentovanou prohlídku expozice doplněnou odborným výkladem lektorů z Ústavu řeckých a latinských studií Univerzity Karlovy. Měli tak jedinečnou příležitost vidět originály středověkých rukopisů z třeboňské augustiniánské kanonie, ale i jejich digitalizovanou podobu ve speciální aplikaci. V rámci doprovodného programu si mohli vyluštit Křížovku, zahrát si pexeso s latinskými slovy z rukopisů nebo vybírat přísloví sesbíraná Křížem z Telče. V pátek 9. června se výstavní prostory staré prelatury otevřely veřejnosti. Odpoledne si osm desítek návštěvníků v konferenčním sále archivu vyslechlo přednášku Písař Kříž z Telče v Třeboni, na níž se spolu s prof. Lucií Doležalovou podíleli členové a členky jejího výzkumného týmu. Představili v ní výsledky bádání o středověké písemné kultuře, osobu Kříže z Telče i některá témata jeho pozoruhodných rukopisů. Auditorium se poté přesunulo do výstavní expozice na slavnostní vernisáž výstavy Rukopisy Kříže z Telče 1434-1504. Genius loci tohoto místa umocnilo vystoupení komorního sdružení ABWUN z Českých Budějovic pod vedením naší kolegyně Elišky Hospaskové, vedoucí oddělení správy fondů a sbírek Český Krumlov. Sbor přítomné potěšil také nastudováním vánočního hymnu z druhé poloviny 15. století In natali Domini zaznamenaného v jednom z rukopisů Kříže z Telče (sign. A 4). Výstava bude zájemcům zpřístupněna i dále v průběhu roku po domluvě na emailu
Markéta Hrdličková