Archivárium: Obsazení místa archiváře jindřichohradeckého archivu před 90 lety

Podrobnosti

Zveřejněno: 15. 8. 2022

Na počátku dubna roku 1932 (9. dubna) zemřel na jindřichohradeckém zámku František Černín z Chudenic, poslední člen jindřichohradecké větve rodu. Jeho úmrtí podnítilo jindřichohradeckého archiváře Ondřeje Frantu, aby podal žádost o odchod do penze. Než byl propuštěn ze služeb Černínů, účastnil se výběru svého nástupce. Jednání o obsazení místa trvalo od června do podzimních měsíců roku 1932. Do jednání o nalezení vhodného kandidáta se zapojil i Josef Pekař či Zdeněk Kalista. Výrazná osobnost, historik a univerzitní profesor Josef Pekař znal jindřichohradecký archiv velmi dobře. Jedna z jeho nejvýraznějších prací Kniha o Kosti je založena na studiu četného množství archiválií uložených v někdejším černínském archivu („institucionální“ počátky archivu lze klást do poloviny 19. století). Do jednání o obsazení místa archiváře vstoupil i Pekařův „žák“ Zdeněk Kalista, který pod vedením Josefa Pekaře vypracoval disertační práci o Humprechtu Černínu z Chudenic a následně se habilitoval spisem Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic. Rok 1932 znamenal i pro Kalistu významný mezník, neboť byl na základě habilitace jmenován docentem na Univerzitě Karlově. Jak je z citací děl dvou výrazných osob historické vědy první poloviny 20. století patrné, jindřichohradecký archiv jim byl velmi blízký. V červnu 1932 zaslal Zdeněk Kalista dopis (který je zde zpřístupněnou archiválií), v němž velmi „citelně“ popsal, co pro něj znamenal zdejší archiv a co by měl či neměl splňovat nový archivář. Ač do hry vstoupilo několik jmen reprezentujících posléze výrazné archiváře, byl vybrán dr. Karel Tříska, který na zdejším pracovišti nakonec prožil mnoho let. Do archivu nastoupil 1. listopadu 1932.

Pavel Holub

„Vysoce vážený pane hrabě,

děkuji Vám za Váš dopis z 30. minulého měsíce i za důvěru, s níž jste se obrátil na mne v záležitosti obsazení místa czernínského archiváře v Jindřichově Hradci a která mne velmi poctívá. Rád bych Vám byl odpověděl, jmenuje přímo již určité jméno z řad našich historiků, ale tuším, že věc vyžaduje z mé strany ještě, abych Vás požádal o určité informace. Jde hlavně o to, máte-li snad kromě podmínek, které jste vytkl ve svém dopisu, ještě nějaká zvláštní desideria pro kandidáta a zadruhé o to, jaké je hmotné postavení archivářovo.

Celá věc mi opravdu velmi leží na srdci. Studoval jsem v hradeckém archivu a vím, jaké bohatství tento archiv v sobě tají. Rád bych, aby do Hradce se dostal člověk kvalifikovaný, schopný a takový, který by měl porozumění pro práci otevírající se v hojných fondech Vašeho archivního majetku. Je to především v zájmu české historiografie, jež může z hradeckých písemností ještě velmi mnoho vytěžiti zejména pro naše dějiny 17. a 18. století, ale i, tuším, v zájmu Vašeho vzácného rodu, pro nějž jistě bude s výhodou, bude-li v čele instituce Vámi vydržované, která právem může býti chloubou Czernínů starých, dnešních i budoucích, někdo, kdo by dovedl ukázati, jak platně se tento rod i rody s ním spřízněné účastnily v duchovém i hmotném životě národní společnosti. Proto bych – smím-li Vám raditi – byl toho názoru, že by v čelo archivu měl přijíti skutečný odborník. Ne drobný archivní sběratel, nýbrž historik. Ne diletant, ale člověk, který by byl orientován ve všech směrech, týkajících se jeho materie. To neznamená žádné zatížení archivu nějakými většími nároky, než měli dosavadní archiváři, ale jen a jen oživení této instituce.

Netajím Vám, že bych tohoto odborníka nehledal mezi kněžstvem. Není to snad odpor proti klerikům ve službách historie, jichž si naopak velmi vážím, tím méně pak nějaké znevažování práce, jež oba poslední archiváři – kněží – zejména zkušený a vysoce svědomitý P. Franta v Hradci vykonali – ale prostě zkušenost, která mne vede k této uctivé radě. Pokud vidím situaci, zdá se mi, že byste dostal do Hradce nanejvýš kněze – pensistu, jehož síly sotva by stačily na práci, jíž jest tu třeba a nad to byl by to nevyhnutelně diletant, který by nemohl v archivu působiti než mechanicky. A to by bylo, domnívám se, opravdu zbytečné zatížení věci.

Nepochybuji však, že naleznete hledaného archiváře mezi našimi mladými pracovníky. Jakmile budu míti Váš pokyn eventuálně informaci, dovolím si Vám okamžitě presentovati některá jména, která, jak věřím, budou Vám vyhovovat.

Zatím prosím, abyste přijal ujištění mé neztenčené úcty a uzavírám oddaným pozdravem

1. Zdeněk Kalista

Praha 2. června 1932“

Karel Tříska (první zleva) na výletě Historického klubu s prof. Josefem Pekařem a Josefem Šustou na Trosky (druhý zleva, vedle Karla Třísky je František Navrátil)

Dr. Karel Tříska

Pohled do depozitáře jindřichohradeckého archivu v první polovině 20. století

Dr. Karel Tříska s Evženem Černínem a Antonínem Friedlem ve svatojiřské legendě na jindřichohradeckém zámku

Dr. Karel Tříska v depozitáři jindřichohradeckého archivu