Základní údaje
Zveřejněno: 11. 9. 2026

Státní okresní archiv Český Krumlov získal na podzim roku 2025 velmi cenný přírůstek. Jedná se o pamětní knihu, kterou si vedl v letech 1907-1937 pro soukromé účely Anton Moser, bývalý ředitel Městské hudební školy v Českém Krumlově. Do archivu ji předal jeho vnuk Raimund Moser v neděli 19. září 2025, kdy se při své několikadenní návštěvě jižních Čech zastavil také v Českém Krumlově. Dokument je významný pro doplnění historie naší hudební školy, nejstarší školy toho druhu v Čechách, ale dokresluje i historii města v 1. polovině 20. století.

 

Pamětní knihu nazval Anton Moser příhodně „40 let působení ve službách paní Hudby“. V úvodu stručně shrnul svůj životopis. Narodil se 30. dubna 1876 v Království u Šluknova. V letech 1890-1893 vystudoval pražskou konzervatoř a studia úspěšně zakončil státní zkouškou z houslí, varhan a zpěvu. Právě z této doby přinesla pamětní kniha nové poznatky o jejím autorovi. Jako student bydlel v Praze po určitou dobu s absolventem pražské konzervatoře, houslistou Josefem Sukem (1874–1935). Poznamenal, že to bylo náročné soužití, protože Suk často cvičil na housle a on neměl klid na studium. Na druhé straně si ale velmi cenil, že mu Suk pomohl zvládnout složitosti hudební teorie. Vojenskou službu Moser absolvoval u vojenské hudby pěšího pluku č. 43 v Temešváru v letech 1893-1896. Po vojně nastoupil jako učitel v hudební škole v Lázních Kynžvart, kde strávil deset let. Vedl v lázních také kostelní sbor, byl sbormistrem pěveckého spolku a provozoval hudbu pro lázeňské hosty. Nikdy na své první působiště nezapomněl, udržoval s místními hudebními kruhy stálý kontakt a na znamení svého přátelství jim věnoval několik svých skladeb. V květnu 1900 se oženil s Emilií Schrödlovou, s níž měl děti Emilii (1901) a Josefa (1908). Dne 1. března 1907 byl Anton Moser ustanoven jako učitel hudební školy v Českém Krumlově a působil zde dlouhých 30 let, od roku 1912 jako její ředitel. Vyučoval zpěv, hudební teorii, hru na klavír a na housle. Zpočátku byl jediným učitelem na škole a vyučoval všechny žáky sám, jako to bylo i za jeho předchůdců. V roce 1909 měla škola 155 žáků. Situace se změnila v roce 1911, kdy hudební škola získala statut ústavu a státní subvenci. Na školu byli přijati tři kvalifikovaní učitelé na výuku houslí, dřevěných dechových nástrojů a na basu, a dva výpomocní učitelé na výuky plechových dechových nástrojů a hry na violoncello. Za války fungovala škola s určitými omezeními dál i navzdory tomu, že byli učitelé povoláváni do armády. Ředitel Moser byl v roce 1914 uznán za boje neschopného a osvobozen od vojenské služby. V roce 1916 byl znovu povolán, ale později opět zbaven branné povinnosti. Díky tomu byla výuka na škole i v této době zajištěna. V roce 1917 přijal na školu jako učitelku hry na klavír Františku Postulkovou, která v období druhé světové války učila hře na klavír skladatele Petra Ebena. 

Roku 1921 bylo v Československé republice celkem devět německých státem subvencovaných hudebních škol a z nich byla hudební škola v Českém Krumlově hodnocena jako třetí nejlepší. V roce 1923 přibylo na škole třetí systemizované učitelské místo na výuku violy, cella a dechových nástrojů.  Protože se ale nenašel učitel s touto aprobací, bylo místo obsazeno třemi pomocnými učiteli, kteří měli své stálé zaměstnání a výuku si přibrali jen jako vedlejší výdělečnou činnost. Složení učitelského sboru se pak do roku 1937 nezměnilo.

Po celou dobu působení Antona Mosera byl největší zájem o výuku houslí a klavíru. V prvním poválečném školním roce se přihlásilo do hudební školy celkem 202 žáků. Nástroje se vyučovaly ve skupinách tří až pěti žáků, každá skupina hrála dvakrát týdně. Vytvořilo se 19 houslových a 16 klavírních skupin, pak po jedné skupině na hru na violu, basu, hoboj, klarinet, trubku, lesní roh, po dvou skupinách flétny, tři skupiny nauky o harmonii, jedna skupina hudební historie a dvě oddělení zpěvu. Škola pořádala ročně pět veřejných vystoupení a koncertů, instrumentální sólová vystoupení a komorní hudební díla, a to v bývalém městském divadle (Horní ulice čp. 154, dnes část hotelu Růže) a na Nové hospodě (dnes městské divadlo v Horní Brána čp. 2). Koncerty dechového orchestru školy se za příznivého počasí konaly v městském parku. Podle výroční zprávy z posledního školního roku 1937/1938, kdy Moser na škole ještě učil, školu navštěvovalo 132 žáků. 

Kromě hudební školy působil Anton Moser v letech 1908–1937 také jako externí učitel na Německém státním gymnasiu v Českém Krumlově. Vyučoval zde čtyři hodiny týdně zpěv, vedl žákovský pěvecký sbor a řídil žákovský orchestr. Byl také činným kapelníkem Spolku přátel hudby v Českém Krumlově a dával soukromé hodiny zpěvu.

Velkou část svého aktivního života věnoval Anton Moser německému zpěváckému spolku, a to v letech 1911 až do odchodu do důchodu jako jeho první sbormistr. Pozvedl uměleckou úroveň spolku a vedl jej tak, aby přinášel radost svým členům i publiku. V roce 1923 uvedl spolek pod Moserovým vedením obtížnou skladbu Haydnovo Stvoření a za dva roky poté Schumannovo oratorium Paradies und Peri. Nastudování a skvělé provedení těchto děl přineslo spolku i jeho sbormistrovi obdiv a přízeň všech hudebních fanoušků. Úroveň spolku potvrdilo i to, že na jeho koncertech vystupovali občas i operní pěvci a housloví virtuosové z Vídně. V roce 1926 si mužští členové spolku zakoupili u firmy v Lipsku 56 čepic určených speciálně pro sbory německého zpěváckého svazu a téhož roku je fotograf Josef Wolf, sám člen spolku, vyfotografoval. Do Krumlova přijížděly pořádat koncerty i cizí sbory a pěvecké spolky, které hojně navštěvovaly všechny vrstvy obyvatel města. V roce 1929 vystupoval v Českém Krumlově spřátelený spolek z Brna. Z návštěvy se dochoval dopis člena tohoto spolku, pana Duffka, který při koncertu na náměstí spadl ve svátečním černém obleku do kašny. Byl pak jmenován krumlovskými zpěváky „inspektorem kašny“. V letech 1915-1932 dirigoval Moser 12 dobročinných koncertů především na podporu německého kulturního svazu, v roce 1930 na vánoční nadílku pro německou školní mládež a o rok později na pomoc pohořelým v Perneku. Do pamětní knihy si Moser vložil děkovný dopis Antonie Spirové, prezidentky Podpůrného ženského spolku Červeného kříže v Č. Krumlově, za uspořádání koncertu v roce 1915 pro vojáky raněné ve válce. Za zásluhy o českokrumlovský spolek byl Anton Moser jmenován jeho čestným členem. 

Pamětní kniha obsahuje především programy koncertů a hudebních vystoupení, které Anton Moser buď osobně dirigoval (celkem 65) nebo na kterých se uváděla některá z jeho skladeb (celkem 99). Nejde o všechna jeho vystoupení, zřejmě si zakládal ta, kterých si nejvíce cenil. Do pamětní knihy si lepil články z regionálních novin Deutsche Böhmerwald-Zeitung a Landbote s hodnoceními jeho vystoupení. Už první závěrečné žákovské zkoušky   ze dne 3. 7. 1907 přinesly novému řediteli za výkony žáků velkou chválu. Přítomní členové městské rady, okresní hejtman dr. Štěpán i recenze v novinách nešetřili slovy uznání. Hudební škola získala v A. Moserovi vynikajícího učitele, který „za tak krátkou dobu dosáhl skvělých výsledků, což není žádná maličkost“. Moser vybral těžké písně a duety, a přesto žáci zahráli a zazpívali dobře a s jistotou. Kritiky hodnotily nasazení žáků, jejich přirozený projev a soulad při společném hraní. Uváděly, že posluchači měli často díky bravurním výkonům žáků pocit, že poslouchají profesionální hudebníky.  Ve stejném duchu se pak nesly kritiky a hodnocení všech žákovských koncertů.

Na konci pamětní knihy A. Moser uvedl seznam hudebních děl, která za svůj plodný život zkomponoval. Bylo to celkem 19 skladeb pro mužský sbor i s poznámkami, kterému sboru dílo věnoval, čtyři skladby pro smíšený sbor, šest písní pro děti, osm písní pro sólový zpěv s doprovodem klavíru (k oblíbeným patřila tzv. Krumlovská píseň, Krumauer Lied), dvě operety „Princezna Pepina“ a „Zkouška charakteru“, původně uváděná jako Svatební cesta, 17 skladeb pro různé nástroje (polky a romance), 24 skladeb pro harmonium (pochody), 28 skladeb pro klavír včetně polky pro jeho manželku Emilii, 17 děl pro smyčcový orchestr a  19 duchovních skladeb včetně šesti mší.  Součástí pamětní knihy jsou také cenné dobové historické fotografie míst, kde A. Moser vystupoval, vedle Českého Krumlova pohlednice Brna, Kraslic, Lázní Kynžvart, Frymburka a Ondřejova, kde Moser v roce 1911 dirigoval polní mši.

Anton Moser odešel do důchodu k 1. září 1937 a v následujícím roce se odstěhoval za synem do Střekova u Ústí nad Labem. S hudební školou a městem se rozloučil, jak jinak než koncertem, dne 23. června 1937. Sklidil velké ovace za přínos hudebnímu životu ve městě a za jeho dobrou propagaci.  V dubnu 1946 byl odsunut do americké zóny v Německu. Zemřel dne 5. května 1946 v Raboldshausenu v Hesensku, kde je také pohřben.

Anton Moser patřil k významným a váženým osobnostem Českého Krumlova. V roce 1937 byl pozván na setkání s prezidentem E. Benešem při jeho návštěvě Českého Krumlova. Díky bohaté hudební činnosti a angažovanosti v dobročinných akcích navázal Moser ve městě mnohá přátelství. Rád navštěvoval kavárnu „Café Fink“ na rohu Latránu a Nového Města (dům s krakorci čp. 37), kde „v klidu popíjel a hrál s přáteli taroky“.

Pamětní kniha byla ve Státním okresním archivu Český Krumlov uložena do nového fondu s názvem Anton Moser. Byla zdigitalizována ve fotografické dílně Státního oblastního archivu v Třeboni a je přístupná v digitálním archivu téhož archivu na stránkách https://digi.ceskearchivy.cz/733457/1.

Jolande Minářová

 

Přílohy - popisky:

Anton Moser, 1932, Státní okresní archiv Český Krumlov

Německý mužský pěvecký spolek Český Krumlov, 1926, Anton Moser sedící pátý zprava, Státní okresní archiv Český Krumlov

Budova Městské hudební školy v Českém Krumlově, počátek 20. století, Státní okresní archiv Český Krumlov