Archivárium: 135 let od narození třeboňského archiváře Václava Hadače (1891-1964)

Základní údaje

Zveřejněno: 13. 8. 2026

Václav Hadač se narodil 13. srpna 1891 v jihočeských Petrovicích u Mladošovic.[1] Byl prvním z mnoha dětí zemědělce Jana Hadače a Rozálie rozené Houdkové. V obecné škole se mu dařilo, a tak započal studia na gymnáziu v Českých Budějovicích, kde absolvoval dvě třídy. Roku 1904 přestoupil do Třeboně. Jelikož pocházel ze skromných poměrů, pobíral malé státní stipendium a také si přivydělával doučováním slabších studentů a opisováním starých listin v třeboňském archivu. V průběhu celého studia měl výborný prospěch a roku 1911 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. Tehdejší ředitel třeboňského archivu František Mareš mu následně nabídl místo úředníka. 12. července 1911 Hadačovi napsal: „Ctěný pane! P. profesor Charvát mne upozornil na Vás, že byste snad měl chuť i nadání k archivu. Ježto my právě jednu novou sílu hodláme přijmouti, poraďte se doma a konvenuje-li Vám to, navštivte mne v nejbližších dnech v archivu. Vysvědčení z oktávy, maturitní a křestní list můžete hned vzíti s sebou. Váš v úctě oddaný František Mareš.“[2]

Václav započal svou službu v třeboňském archivu již 1. srpna 1911. Jako aspirant mohl bezplatně užívat služební byt a jeho měsíční mzda činila 100 korun. Po třech letech dosáhl titulu archivního asistenta. Nepůsobil pouze v Třeboni. Často jezdil spravovat archivy na další schwarzenberská panství. Pobýval například ve Vimperku, Lovosicích nebo Protivíně.[3] Roku 1915 sepsal František Mareš hodnocení Hadačovy čtyřleté služební činnosti. Ve zprávě vyzdvihoval jeho bystrost, skromnost i ochotu učit se novým věcem. Rychle si prý osvojil pravidla zavedené spisové služby, a mohl tak sám zakládat spisy. Mareš pochvaloval i jeho znalost historie a německého jazyka, díky čemuž zvládal bezvadně vyřídit všechny rešerše. Bylo zřejmé, že Hadač oplývá potenciálem, který je třeba dále rozvíjet.[4]

Roku 1917 byl přechodně přeložen do Vídně, aby tam prováděl pořádací práce v tamějším schwarzenberském archivu. Svůj pobyt v hlavním městě monarchie se rozhodl plně využít a zapsal se jako posluchač filozofické fakulty, kam docházel mezi léty 1917–1918 (4 semestry). Následně odešel do Prahy, kde obstarával periodické udržovací práce v severočeských schwarzenberských archivech.[5] Na doporučení starších kolegů se rozhodl pokračovat ve svém odborném vzdělávání. Na pražské univerzitě navštěvoval přednášky věhlasných českých historiků (Gustava Friedricha, Josefa Pekaře, Josefa Šusty, Václava Novotného). Současně se stal studentem nově vzniklé Vysoké školy archivní.

V průběhu studií se Hadač oženil s Annou Havlíčkovou, dcerou zámožného hoteliéra, který svého času provozoval hotel U Bílého koníčka na třeboňském náměstí. Svatba se konala 19. dubna 1920 v Třeboni. [6] Manželům se později narodily dvě dcery – Věra a Blanka.

Archivní školu zakončil státní zkouškou s výborným prospěchem v roce 1921. Poté se vrátil do Třeboně, byl jmenován archivním adjunktem a roku 1925 konečně dosáhl pozice archiváře. Hadač byl dlouhá léta zástupcem a pravou rukou Antonína Markuse, který stál v čele třeboňského archivu rovné dvě dekády. Krátce po skončení druhé světové války nastaly v třeboňském archivu personální změny. 14. května 1945 na základě rozhodnutí Okresního národního výboru v Třeboni byl Markus zbaven svého úřadu a na jeho místo byl jmenován Václav Hadač, který od roku 1945 mimo jiné působil také jako konzervátor státní památkové péče na Třeboňsku. [7]

Hadač se archivnímu povolání věnoval téměř padesát let. Vzhledem k pokročilému věku a připravované reorganizaci archivnictví se rozhodl v roce 1955, kdy se zemědělsko-lesnický archiv stal součástí archivu státního, složit funkci vedoucího.[8] Od ledna 1956 působil jako správce třeboňského zámku. Několik následujících let tak seznamoval návštěvníky s bohatou minulostí třeboňského zámku. Jeho výklady byly širokou veřejností stejně oblíbené jako přednášky na vesnicích v oblasti Třeboňska, kde zasvěceně vyprávěl o dějinách jednotlivých obcí.[9]

Kromě přednáškové činnosti a propagace archivního materiálu napsal v průběhu let několik odborných statí, byť ke své vlastní publikační činnosti měl trochu chladnější vztah.[10] Byl vynikajícím znalcem středověké latiny a němčiny a autoritou v posuzování středověkých rukopisů. Jeho odbornou prvotinou byla studie vycházející z tématu závěrečné práce na Vysoké škole archivní, v níž provedl kritický rozbor listin královské kanceláře z dob Václava IV.[11] Také se věnoval osobnosti Jana Husa či problematice třeboňského rybníkářství.[12] Rovněž se podílel na obsáhlém Průvodci po archivních fondech Státního archivu v Třeboni, kde zpracoval územní vývoj rožmberských, eggenberských a schwarzenberských držav, vývoj jejich správy a dějiny třeboňského archivu.[13] Poslední vydanou prací Václava Hadače, byla studie o Václavu Březanovi, jehož dílo v archivu opatroval téměř půl století.[14]

Zemřel 4. dubna 1964 v Třeboni.

Anna Fišerová, Jakub Kaiseršat