Základní údaje
Zveřejněno: 31. 3. 2026

Sbírky Státního okresního archivu v Českých Budějovicích skrývají mnohá překvapení. Asi jen málokdo by tu hledal například fotografie řady evropských měst z 2. poloviny 19. století. A přesto je zde uložen jejich poměrně početný soubor, obsahující ponejvíce snímky měst italských. Zastoupen je tu Řím, Florencie, Siena, Orvieto, Benátky, Pistoia, Pisa, Pavia, Porto Venere, Padova, Neapol, Pompeje, Terst či Amalfi. Jde o originální díla průkopníků moderní italské fotografie. Jejich autory byli např. bratři Leopoldo, Romualdo a Giuseppe Alinariovi (zakladatelé a provozovatelé prvního průmyslového fotografického ateliéru ve Florencii, zřízeného již roku 1852), dále Giacomo Brogi (od roku 1864 provozující fotografický atelier v Římě), či August Alfred Noack (fotograf německého původu působící v Janově).

Lze říci, že od 50. let 19. století začíná fotografie při snaze o realistické zachycení krajiny či architektury konkurovat malířství. A právě v této oblasti výtvarného umění se fotografie stala brzy velmi populární a vyhledávanou, a to i přes tu nevýhodu, že šlo o záležitost nákladnější nežli malba (fotografické aparáty, skleněné desky, nezbytná technická dovednost a průprava) a také v této době jen černobílou (byť fotografie bylo možné kolorovat). Na druhé straně ale pořízení takové fotografie bylo pro koncového uživatele, zákazníka, brzy výhodnější a levnější, neboť fotografie bylo možné kopírovat a staly se tak dostupnějšími, nežli koupě klasického obrazu.

Druhá polovina 19. století byla také dobou, kdy se celosvětově začaly velmi výrazně zkracovat vzdálenosti. Evropu začala křižovat síť železnic, výrazně se zkvalitnila dálková námořní doprava (umožňující i cesty na druhý konec světa), svět byl najednou blíž, zdál se být menší, a s tím rostla také obliba cestování, poznávání nových míst a nových krajin. A co jiného je s cestováním nedílně spojené, nežli potřeba přivézt si z takové cesty domů trvalou vzpomínku, suvenýr. Právě fotografie se zdály být pro tento účel skvělým prostředkem. I proto se fotografiím, které zachycovaly exotické země, daleké krajiny, honosné stavby, ale také antické památky a jiné pamětihodnosti atraktivních turistických destinací, dostávalo v této době takové popularity. Vznikaly i specializované fotografické ateliéry, které se již nezaměřovaly pouze na ateliérové portrétní nebo rodinné fotografie, ale zaměstnávaly celé týmy speciálně vyškolených fotografů, kteří objížděli evropská turistická letoviska a fotografovali památky i přírodu právě s cílem pořídit fotografie pro účely turistických suvenýrů. A tyto fotografie se pak neprodávaly jen v daných lokalitách (jako upomínka, že tady jsme byli), ale také daleko od nich, v sídlech těchto fotografických závodů, kde si je mohl pořídit kdokoli, kdo ani náhodou na daném místě nebyl. Fotografie se tak stávaly nejen vzpomínkami na navštívená místa, ale také jakousi podstatně levnější a dostupnější náhražkou nenaplněných tužeb po cestování, které pro mnohé bylo finančně nedostupné.

Fotografické snímky nalepované do knih či alb, případně nabízené jen v podobě volných listů nalepených na kartonovou podložku a uzpůsobených k okamžitému zarámování a pověšení na zeď, si získaly značnou oblibu a brzy se staly velmi vyhledávaným obchodním artiklem. Obliba fotografických suvenýrů z cest s přelomem 19. a 20. století ale pomalu doznívala. U cestovatelů a návštěvníků turisticky atraktivních míst převládl nový a modernější fenomén, který tento typ suvenýrů nahradil – pohlednice.

 

Vlastimil Kolda