Archivárium: Archivní kvíz
- Základní údaje
- Kategorie: Archivárium
- Zveřejněno: 9. 6. 2025
https://www.denarchivu.cz/2025/06/10/statni-okresni-archiv-pisek-2025/
představuje organizační složku státu příslušející k resortu ministerstva vnitra. Uchovává písemné dědictví pro přítomnost i budoucnost a disponuje nepřeberným materiálem kulturně-historického významu.
Od roku 2002 tvoří strukturu centrála a oddělení v Třeboni, v Českých Budějovicích a Českém Krumlově a státní okresní archivy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.
Sloučením všech těchto pracovišť do jediného subjektu vznikla rozsáhlá jihočeská archivní síť.
https://www.denarchivu.cz/2025/06/10/statni-okresni-archiv-pisek-2025/
Od letošního dubna přibyla v seznamu archivních souborů uložených v českokrumlovském oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni nová položka: Rodinný archiv říšských hrabat ze Sulzu.
Ačkoliv je jméno tohoto šlechtického rodu v českém prostředí dnes už prakticky neznámé, jednalo o starobylou a významnou dynastii, jejíž pozemková držba se nacházela na hranicích dnešního Švýcarska, Německa a Francie. Sulzský rodový archiv – spolu se značným množstvím dalšího movitého i nemovitého majetku – přešel v roce 1687 do držení knížat ze Schwarzenbergu. Stalo se tak po smrti posledního mužského člena Jana Ludvíka ze Sulzu, po němž na základě svěřenecké smlouvy zdědila valnou část jeho majetku nejstarší dcera Maria Anna, provdaná za schwarzenberského vládnoucího knížete Ferdinanda Viléma.
Říšský hrabě Jan Ludvík ze Sulzu měl dostatek času na to uzavřít veškeré záležitosti vlastního pokolení. Ačkoliv během dvou manželství zplodil celkem deset potomků, žádný z pětice jeho synů nepřekonal věk čtyř let a dospělosti se dožily pouze tři dcery. Poslední léta svého života tak Jan Ludvík prožil s tíživým vědomím, že je posledním výhonkem kdysi košatého genealogického stromu. Jeden z posledních portrétů datovaný do roku 1684 a tedy vzniklý pouhá tři léta před smrtí Jana Ludvíka, jej zachycuje s vážným, tesklivým výrazem ve tváři, hledícího vstříc neodvratnému konci.
Po zralé úvaze spojil Jan Ludvík věčnou paměť svého rodu se schwarzenberskými knížaty, s nimiž se prostřednictvím sňatkové aliance Sulzové poprvé spříznili již v předchozí generaci (Marie Alžběta ze Sulzu se stala druhou manželkou hraběte Jiřího Ludvíka ze Schwarzenbergu), a jejichž hvězda zářila v oné době stále jasněji. Do jejich opatrování svěřil především sulzský hraběcí titul, sulzské rodové panství Klettgau s rezidencí v Tiegen a titulem klettgauských lantkrabat i rodový erb. Jeho přijetí dotvořilo schwarzenberský znak do podoby, v jaké jej v současnosti známe: tři bílé a červené špice byly odvěkým znakem pánů a později hrabat ze Sulzu, tři zlaté snopy značí okněžněné lantkrabství Klettgau a hořící ostrev se třemi suky švýcarský hrad Brandis. Ten kdysi náležel stejnojmennému rodu vymřelému na počátku 16. století, jehož majetek pánové ze Sulzu inkorporovali. Díky sulzskému dědictví schwarzenberská knížata mimo jiné obdržela také dědičný post soudce ve městě Rottweil a švýcarskou státní příslušnost, kterou se mimochodem někteří Schwarzenbergové zaštítili v národnostně nesnášenlivém období druhé světové války.
Do schwarzenberského držení přešly také rozsáhlé sulzské knižní a umělecké sbírky, včetně již zmiňovaných písemností. Ty knížecí archiváři včlenili do rodového archivu Schwarzenbergů, kde pro ně vytvořili zvláštní oddělení. Vzhledem ke geografické odlehlosti a prohlubující se časové propasti však intaktně zachovaný rodinný archiv hrabat ze Sulzu postupně upadl do zapomnění, ačkoliv obsahuje množství pozoruhodných písemností jak k dějinám hraběcí rodiny, tak početných sulzských držav. Jejich vyjmutí a zařazení do samostatného archivního souboru snad přinese písemné pozůstalosti říšských hrabat ze Sulzu pozornost, kterou si tento nevšední archivní materiál bezpochyby zaslouží.
https://digi.ceskearchivy.cz/21200001001556-Rodinny-archiv-Sulzu
Kristina Popelka
Portrét Jana Ludvíka ze Sulzu z roku 1684
Historické erby hrabat ze Sulzu a knížat ze Schwarzenbergu
Pro rok 2025 skončila jarní část přednáškového cyklu V úterý do archivu, který pořádá Státní okresní archiv České Budějovice. Nabídl čtyři rozmanité přednášky – o Eleonoře ze Schwarzenbergu (v únoru přednášela Kristina Popelka), o jihočeském digitálním archivu (v březnu přednášel Jakub Kaiseršat), o výbuchu dělostřeleckých laboratoří u Týna nad Vltavou (v dubnu přednášel Prokop Machoň) a o budějovických kamenech zmizelých (v květnu přednášel Jan Ciglbauer). Veřejnost si přednáškový cyklus velmi oblíbila, o čemž svědčí pravidelná hojná účast několika desítek lidí. Nejednou se dokonce stalo, že kapacita sálu nedostačovala a návštěvníci museli stát na chodbě. I kvůli tomu přicházejí první zájemci do archivu téměř hodinu před začátkem. Velmi nás takový zájem těší. Po letní přestávce bude přednáškový cyklus opět pokračovat od září do prosince. Přednášející už máme domluvené, zbývá doladit určité detaily. Sledujte naše informační kanály a včas se dozvíte všechny potřebné podrobnosti.
Že i na mostech bylo možné vydělávat, dokazuje přípis purkmistra města Jindřichova Hradce z roku 1581 týkající se mýtného – mostného: „Léta 1581 od mostu města Hradce kdo přes něj jede, dálij na oprawu 1 kr[ejcar] od dobytka w potahu s nákladem, bez nákladu půl krejcaru: kdo by mimo most horem (t. j. brodem) gel, není povinovat nic dátij.“ Snad proto město už v minulosti dbalo o dostatečný počet mostů a o jejich dobrý stav. Nejinak je tomu i dnes.
Sběratelská vášeň se může projevit v různých oblastech. Po celém světě se sbírají různorodé předměty od starých značek aut, přes poštovní známky, pivní tácky nebo krabičky od zápalek. Mezi méně známé sběratelské artikly patři fezové etikety označované někdy zkráceně jako „fezovky.“O co se vlastně jedná? Jak vznikly a kde se vzal zájem mezi sběrateli je shromažďovat, měnit, a dokonce katalogizovat? V krátkosti se pokusí zodpovědět následující řádky.
Už z názvu fezovka lze vyčíst, že se budeme pohybovat v oblasti výroby fezů. Továrny na jejich produkci bychom na konci devatenáctého a během dvacátého století našli v jednom jihočeském městě, které se jmenuje Strakonice. I sem se po poměrně složité obchodní cestě z Osmanské říše dostaly postupy, jak se fez vyrábí. Zdejší punčochářští mistři dostali první zakázky od lineckých obchodníků a postupně se výroba této orientální pokrývky hlavy ve Strakonicích usadila a stala se jednou ze značek skrze které věděl o městě vlastně celý svět.
Obrovskému zájmu se těšila úterní přednáška kolegyně Kristiny Popelky (českokrumlovské oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni) v okresním archivu v Českých Budějovicích. Téměř stovka návštěvníků seděla a stála, kde se dalo, někteří i před dveřmi, protože se už do sálu nevešli. Všichni byli zvědaví na osudy kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu, roz. z Lichtensteinu (1812–1873), kterou přednášející nazvala příznačně jako superstar šlechtické společnosti 19. století. Pohybovala se mezi evropskou smetánkou, podnikala daleké cesty, prožívala chvíle dokonalého štěstí i nejhlubšího zármutku, sklízela obdiv, ale zároveň musela čelit pomluvám. Její estetické cítění zůstane navždy otištěno v podobě zámku na Hluboké. Přednáškou odstartovala další část přednáškového cyklu „V úterý do archivu“, který na jaře nabídne ještě tři zajímavá povídání, a sice o našem Digitálním archivu (Jakub Kaiseršat), o výbuchu dělostřeleckých laboratoří v 18. století u Týna nad Vltavou (Prokop Machoň) a budějovických Kamenech zmizelých (Jan Ciglbauer).
Ve čtvrtek 13. února 2025 proběhla v prostorách Státního okresního archivu České Budějovice vernisáž výstavy českobudějovického výtvarníka Miroslava Novotného s názvem Ohlédnutí, která představuje autorova díla od počátečních experimentů až do současnosti. Na vernisáž zavítalo na osmdesát návštěvníků, pro něž byla kromě bohatého občerstvení připravena také drobná hudební vložka. Zájemci si mohli prohlédnout obrazy, reliéfy, volné plastiky či různé dekory, které vznikají unikátní metodou zpracování kůže. Práce Miroslava Novotného je trvale spjata také s archivem, neboť několik reliéfů z jeho dílny zdobí vstupní prostor budovy. I tyto zdobné prvky lze tedy chápat jako vhodný doplněk samotné výstavy, která se koná u příležitosti autorova životního jubilea a je přístupná ve všední dny od 10.00 do 17.00 do pátku 21. února 2025.
Strana 8 z 29
Dějepisec František Palacký o třeboňském archivu prohlásil: "Za slušné, ale pokládáme netajiti zvláště výtečnosti archivu třeboňského, jehožto bohatství na důležité písemnosti všelikého druhu za květu a převahy rodu Rosenberského v Čechách vyniká nade všecko, cokoli odjinad vůbec známo jest. Za ním co do rozmanitosti a ouplnosti zpráv i sami archivové zemští pozadu zůstávají."
https://digi.ceskearchivy.cz/123583
Státní oblastní archiv v Třeboni letos oslavil Mezinárodní den archivů mimořádně bohatým programem. Celý ročník se točil kolem badatelského odkazu „Otce národa“ Františka Palackého. Od pondělí 8. června do pátku 12. června 2026 prošly branami archivu v Husově ulici stovky zájemců o historii z řad široké veřejnosti, studentů i bývalých kolegů.
Palackého poklad a přednáška profesora Županiče
Hlavní program pro veřejnost odstartoval v úterý 9. června. Návštěvníci si mohli prohlédnout výstavu archiválií s názvem Palackého poklad, která mapovala badatelské pobyty slavného historika v Třeboni. Celkem výstavu zhlédla stovka zájemců.
Pozdní odpoledne patřilo komentované prohlídce a hlavnímu bodu programu – přednášce profesora Jana Županiče z Historického ústavu AV ČR a Univerzity Hradec Králové. Čerstvý držitel prestižních ocenění zaplnil posluchárnu přibližně 60 posluchači. Tyto zájemce zasvětil do tajů udílení šlechtických titulů za vlády Františka Josefa I. v přednášce nazvané „Palacký baronem?“
Archiv ožil desítkami školáků
Následující dny (10.–12. června) patřily v archivu mladé generaci. Na speciální edukační program dorazilo celkem 213 žáků a studentů z třeboňských škol.
Během 45 minut se školáci hravou formou seznámili s životem slavného historika. Žáci doslova navázali známost s Františkem Palackým pomocí provázků a kartiček, na kterých byly zachyceny jednotlivé etapy jeho života, a sami si tak sestavili jeho životní příběh. Úspěch sklidila také závěrečná kreativní část – tematický fotokoutek, který studenty pobavil.
Setkání pamětníků
V rámci oslav nezapomněl archiv ani na svou vlastní historii a lidi, kteří ji spoluvytvářeli. Ve čtvrtek 11. června pozval ředitel archivu PhDr. Václav Rameš bývalé zaměstnance na přátelské setkání. Dřívější kolegové si společně prošli výstavu věnovanou Palackému, zavzpomínali na minulé časy a program zakončili společným obědem.
Děkujeme všem návštěvníkům, pedagogům, žákům i bývalým kolegům za báječnou atmosféru, kterou během letošního Dne archivů v Třeboni vytvořili!
S úctou, Vaši třeboňští archiváři!
Odkazy:
https://jindrichohradecky.denik.cz/ctenar-reporter/trebonsky-archiv-nabidne-9-cervna-prednasku-historika-jana-zupanice-20260520.html
https://digi.ceskearchivy.cz/111064/3 (exponát na výstavě)
https://www.jsns.cz/lekce/2227181-zivoty-slavnych-frantisek-palacky
Jan Županič na Wikipedii.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
oznamuji smutnou zprávu o úmrtí emeritního ředitele SOA v Praze V. Podaného.
Čest jeho památce!
Dobrý den.
Zdravím čtoucí a dovoluji si vás pozvat (či připomenout pozvání) na středu 8. 4. 2026 na 18. hodinu do malšické Galerie Františka Peterky,
v níž proběhne prezentace neb "křest" mé knihy Kořeny 5.
Knihu vydalo nakladatelství Karmášek, spoluvydavatelé: Český rozhlas Č. Budějovice, Státní oblastní archiv v Třeboni.
Tímto dílem se zakončuje moje pentalogie započatá před 20 (!) lety, kterou jsem se snažil vrátit (Jiho)Čechy k jejich kořenům.
Děkuji redaktorovi Filipovi Černému za to, že do projektu se mnou tehdy šel, risknul to - a snad se to vyplatilo.
Též děkuji řediteli třeboňského archivu, PhDr. Václavu Ramešovi za podporu celého díla, za umožnění publikovat vzácné archiválie z "jeho" archivu.
Dík patří i geniálnímu grafikovi, panu Radomíru Postlovi, který Kořenům vtiskl nádhernou vnější podobu, a který - bohužel - zemřel doslova a do písmena s rukopisem Kořenů 5 na nočním stolku - a těšil se na jejich zpracování. Pan Machač z nakl. Karmášek udělal vše pro to, aby grafika Kořenů 5 byla ve stejném stylu, jaký měl tento mistr.
Kořeny byly také inspirací režisérovi Václavu Filipovi a jeho paní, Libuši Štědré při natáčení TV trilogie (2010) Hledáme své předky.
Kmotrou knihy je současná oblíbená spisovatelka Petra Klabouchová, která nedávno obdržela cenu za francouzský překlad své knihy U severní zdi.
Součástí programu bude i moje krátká beseda s ní, autogramiáda atd.
Děkuji Městysu Malšice za veškerou podporu akci v Galerii FP. Zvláště pí starostce Miloslavě Šebkové za dlouholetou podporu této mojí aktivity.
Připojuji plakátek, obálku knihy a exlibris Alois Sassmann a jeho Kořeny, které mi vytvořil Petr Palma, známý svými vtipnými grafikami.
Ve věku 95 let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých právních historiků druhé poloviny 20. století, emeritní rektor Univerzity Karlovy, profesor Karel Malý. Na své alma mater, Právnické fakultě UK, kde působil šedesát let, vychoval několik právnických generací. Po roce 1989 se pak významně podílel na modernizaci celé univerzity.
Prof. JUDr. dr. h. c. Karel Malý, DrSc., se narodil 26. 10. 1930 v Mnichově Hradišti. Po ukončení studií na Právnické fakultě UK nastoupil v roce 1954 na zdejší Katedru dějin státu a práva jako asistent, od roku 1957 zde pracoval jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a posléze jako profesor právních dějin (1990-2015). V letech 1990 až 2010 vedl na Právnické fakultě též Ústav právních dějin a od roku 2007 do roku 2015 i Centrum právněhistorických studií, společné pracoviště PF UK a Historického ústavu AV ČR. Byl oblíbeným učitelem několika generací právníků a historiků.
Profesor Malý se dlouhodobě se věnoval výzkumu českých právních dějin a byl respektovaným autorem či spoluautorem řady odborných studií, monografií a učebnic, a to i v mezinárodním kontextu. Již od studií se badatelsky zaměřil na období stavovského státu a zejména trestní právo tohoto období. Jeho první vědecká studie se zabývala Svatováclavskou smlouvou, následovala řada dílčích studií věnovaných vývoji trestního práva a završených v roce 1979 monografií Trestní právo v Čechách v 15. a 16. století, kterou doplnil a přepracoval v roce 1989 v druhém vydání. Trestnímu právu se věnoval i v souvislosti s osvícenskými kodifikacemi, se zemským soudem, s Vladislavským zemským zřízením, Koldínovou kodifikací městského práva. Druhou oblastí badatelského zájmu profesora Malého pak bylo období druhé poloviny 19. století a vývoj rakouského práva, vývoj českého politického a státního myšlení a také vývoj státní správy a samosprávy.
Jeho působení ale dalece přesáhlo samotnou Právnickou fakultu. Jako univerzitní prorektor (1990-1994) a pak rektor (1994-2000) se významně podílel na obnově univerzitní akademické samosprávy a na modernizaci univerzity v podmínkách transformující se společnosti. Neodmyslitelně je spjat se vznikem České konference rektorů, restitucí univerzitního majetku i vzniku dodnes platného vysokoškolského zákona.
Je nositelem medaile I. stupně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, jubilejní medaile Univerzity Karlovy a zlaté Randovy medaile. V roce 1997 byl vyznamenán zlatou medailí za zásluhy o Rakouskou republiku a v témže roce mu byl udělen čestný doktorát práv na Trinity College v Dublinu a v roce 1998 na Komenského univerzitě v Bratislavě. V roce 1999 mu bylo papežem propůjčeno vyznamenání za zásluhy o víru a církev. Na slavnostním galavečeru celojustiční soutěže Právník roku v lednu 2011 právem vstoupil po Karlu Čermákovi, Zdeňku Kesslerovi, Dagmar Burešové, Antonínu Mokrém st. a Otakaru Motejlovi do Právnické síně slávy.
Čest jeho památce!
(použito textu PF UK)
Vážené a milé kolegyně,
V úterý 17. února 2026 se ve Společenském sále Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích uskutečnilo pracovní setkání kronikářů ze Strakonicka, Vodňanska, Volyňska a Blatenska. Akci společně uspořádaly Státní okresní archiv Strakonice a Muzeum středního Pootaví Strakonice.
Hlavním bodem odpoledního programu byla odborná přednáška s názvem „Rozmanitosti kronikářské praxe“, se kterou vystoupili kolegové Jiří Cukr a Aleš František Plávek. Přednášející se zaměřili na specifika vedení kronikářských záznamů a sdíleli cenné postřehy z každodenní praxe. Velký zájem účastníků potvrdila nejen hojná účast, ale i živá diskuse, která vnesla do tématu nové podněty. Setkání se neslo v příjemné atmosféře a přineslo zaslouženou spokojenost jak posluchačům, tak samotným organizátorům.
Dne 15. ledna 2026 zemřel ve věku 92 let pan
doc. PhDr. Vladimír Vašků, CSc.,
Čest jeho památce!