Protektorát

Rok 1942 započal tuhými mrazy…k odklízení sněhu byli opět komandováni židé, který Čech si jich všiml dostal jako oni žlutou hvězdu a musil jim pomáhat. Pak však dostala i mládež Nár. souručenství…povinnost odklízet sníh. Takto vzpomíná na zimu v Jindřichově Hradci  PhDr. Jan Muk.

Předkládaný dokument pochází z fondu Archiv města Třeboň a spolu s jinými materiály je uložen v deskách cihlové barvy, na jejichž vnější úpravě si nám neznámý úředník dal velmi záležet. Jedná se o seznam osob z řad židovského obyvatelstva, které byly vybrány k odklízení sněhu v ulicích Třeboně na konci února 1942. Mezi pěti muži je i jedna žena - Růžena Weissová. Stejně jako většina třeboňských židů byla odvezena transportem s označením Akb v dubnu 1942 do Terezína a poté se svým manželem v červnu 1942 zařazena do transportu AAi na neznámé místo. Další ze způsobů, jak potrestat za smrt Reinharda Heydricha.

Rodina Metzlova byla v třeboňské náboženské obci velmi vážena, někteří z mužů stáli i v jejím čele. Účastnili se i bohatého kulturního života ve městě jako členové různých tamních spolků.

Felixovi sourozenci Karel a Hedvika byli posláni na vychování a přijati jako děti bezdětných manželů Bradyových, jejich strýce a tety žijících v Novém Městě na Moravě. Karlovým synem byl známý Jiří Brady, který přežil nacistické věznění. Jiřího mladší sestra Hana to štěstí neměla, ale její příběh a vůbec příběh celé rodiny je znám díky knize Hanin kufřík.

Felix Metzl, v rodině přezdívaný Fela, patřil mezi nadšené sportovce a nejlepší tenisty v rámci jižních Čech. Se svým bratrem Viktorem vypomáhal i fotbalovému týmu v Novém Městě na Moravě, kde žil s rodinou již zmiňovaný bratr Karel, a  pomáhal vyhrávat důležité zápasy. Felix byl svobodný mladý muž, který zemřel začátkem března 1945 v Dachau a připomíná jej stolpersteine umístěný před domem čp. 96 na Masarykově náměstí, kde rodina bydlela.

MVDr. Karel Velemínský provozoval veterinární praxi v Třeboni, kam se přistěhoval začátkem roku 1933 i se svojí ženou Marií a společně vychovávali dva syny. Paní Velemínská se zachovala statečně a odmítla se se svým mužem rozvést. Byla schopna jej tak chránit až do konce ledna 1945, kdy její manžel musel do ghetta v Terezíně. Poslední měsíce i dny války byly neméně dramatické, ale panu doktorovi se je podařilo přestát a jako jediný z uvedeného seznamu se dočkal konce války a návratu k rodině.

Marta Leblová