Podrobnosti
Zveřejněno: 19. 7. 2021

závěť

V červnu letošního roku uplynulo 490 let od úmrtí Adama I. z Hradce, jednoho z nejvýznamnější představitelů slavného českého rodu, pánů z Hradce, a nejvyššího kancléře Království českého. Při této příležitosti jsme se rozhodli připomenout tuto významnou osobnost několika stručnými řádky o jeho životě a kariéře, ale především představit jeho závěť, která je v mnoha ohledech unikátní, přičemž největší zajímavostí je, že se v ní poprvé zmiňuje závazek pro budoucí generace v podobě vaření sladké kaše pro chudé na Zelený čtvrtek.

Adam z Hradce se narodil v roce 1494. Jeho otcem byl Jindřich IV. z Hradce a matkou Anna, kněžna Münsterberská. Správy rodového majetku se ujal v letech 1511/1512. Zhruba o 10 let později, roku 1523, ho král Ludvík Jagellonský jmenoval nejvyšším kancléřem Království českého, což byl v té době opravdu prestižní post. Tento úřad zastával až do své smrti v roce 1531.

Od začátku byl svými politickými aktivitami napojen na habsburský rod – účastnil se jednání krále Vladislava s císařem Maxmiliánem o vzájemném zasnoubení Maxmiliánova vnuka, budoucího českého krále Ferdinanda, a Anny Jagellonské v roce 1515. O šest let později se dokonce zúčastnil i jejich svatby.

Po smrti Vladislava Jagellonského byl velkým příznivcem myšlenky nástupu Habsburků na trůn. To se mu vyplnilo v roce 1526, kdy náhle skonal Ludvík Jagellonský v bitvě u Moháče a na trůn nastoupil Ferdinand I. Habsburský. Jeho blízké vztahy s rodem Habsburků dokazuje mimo jiné i jeho účast na křtu Ferdinandova syna Maxmiliána, kterému šel za kmotra.

Adam I. z Hradce však neovlivňoval pouze tzv. „velkou dvorskou politiku“, ale velmi výrazným způsobem se zapsal i do dějin Jindřichova Hradce, konkrétně zdejšího zámku, kterému vtiskl jeho renesanční ráz a po němž se také dodnes jeden ze zámeckých traktů nazývá, tedy Adamovo stavení. Na úpravě zámku se podílela tak zvučná jména jako Baltazar Maggi či Giovanni Maria Faconi.

V roce 1515 se Adam I. z Hradce oženil. Za manželku si vzal dceru Zdeňka Lva z Rožmitálu Annu, se kterou měl pět dětí – tři dcery a dva syny. Bohužel však sám Adam zemřel velmi záhy, ve věku 47 let, a to 15. června (někde uváděno 25. června) 1531, na mor. Jeho děti byly v té době ještě nezletilé a trvalo celých 15 let, než rodový majetek převzal syn Jáchym od svého poručníka Volfa staršího Krajíře z Krajku.

Adam sepsal svou závěť již 19. října 1529 v Jindřichově Hradci. Její originál je uložen na jindřichohradeckém archivním oddělení. Mezi všemi odkazy učiněné své ženě a svým potomkům je zde zajímavá pasáž týkající se vaření tzv. sladké kaše na Zelený čtvrtek. V listině se píše: „Item co se krmení chudých na zámku Hradeckém v Zelenej čtvrtek každého roku podle v tom starodávném obyčeje dotýče, o tom také zvláště a mocně tímto listem a kšaftem svejm poroučím a řídím, i dědice budoucí a včecky potomky své k tomu vysoce a pilně zavazuji, aby toho nikterakž nestrádali ani toho jak a čím změňovali, ne tak to před se podle obyčeje starobylého. Kteréž jsou předkové moji, a zvláště pan otec muoj dobré paměti i já, zachovávali každého roku to držíce, a tak se v tom zachovávajíce též nyní i v časech budoucích věčně, tak aby ani v tom čest a chvála pánu Bohu všemohúcímu od té chudiny, těch živých obrazuov, nikterakž měněna ani umenšována býti nemohla, poněvadž též o tom zvláštní poručení a vyzvání od Boha všemohúcího máme, což jeho nejmenšímu učiníme, že jemu samému uděláme. Pakli by kohokoli z dědicuov a budúcích nebo potomkuov mých to kdy rušiti anebo toho jak jinak umenšovati chtěl anebo chtěli, mocně poroučím, aby král jeho milost tomu každému tajž statek panství Hradeckého všecek odejíti, a v něj se uvázati, a jeho jako svého vlastního užívati mohl a moc jměl, však též všelijak bez ublížení toho krmení chudých, jakž se svrchu píše.“

Tato činnost byla jistě velmi bohulibá, i když vrchnost stála nemalé peníze. O tom, že Adamovo slovo v závěti bylo závazné nejenom pro jeho potomky, ale i pro všechny členy nástupnických rodů, kterým Jindřichův Hradec po vymření pánů z Hradce v roce 1604 připadl, tedy Slavaty a Černíny, existuje řada důkazů uložených v jindřichohradeckém archivním oddělení. V nich se můžeme mimo jiné dočíst, že naposledy se sladká kaše rozdávala v roce 1783, kdy byla tato povinnost zrušena a místo ní se jindřichohradeckému špitálu každoročně dávalo 570 zlatých.

 

Oddělení JH