Podrobnosti
Zveřejněno: 7. 6. 2021

I v letošním roce jsme nuceni si připomínat Mezinárodní den archivů, tedy svátek všech archivářů, netradičním způsobem. I archivářky jindřichohradeckého archivního oddělení se rozhodly, přijít se svou troškou do mlýna a seznámit širokou veřejnost se zajímavou archiválií, která se nachází ve fondu Historica Jindřichův Hradec. Jedná se o zaříkávání proti psotníku, který sepsal neznámý autor a datován je do poloviny 16. století. Je napsán česky, nespisovnou, obecnou češtinou a měl sloužit k odvrácení hrozby nemoci zvané psotník, jinak řečeno eklampsie, božec či zrádník, jak se píše v Riegrově Naučném slovníku z roku 1862. Ten dále pokračuje, že se jedná o: „…příznak všech dětských nemocí, jakmile se byly zhoršily, ovšem že k zánětu blán mozkových nejhustěji se přidružuje; zakládá se klonických křečích neb konvulsech (trhání) všech samovolných svalů, nejvíce spojena jsouc s nepřítomností ducha a jevíc se v oddělených záchvatech (paroxysmech).“

Zaříkávání, magie a pověry byly velmi oblíbené především ve venkovském prostředí. Těmto pověrám nahrával především fakt, že až do 19. století se o zdraví venkovského obyvatelstva staral pouze lidový léčitel. Není se tedy čemu divit, že lidé si občas vedle Boží pomoci brali jako berličku i různá magická zaříkávání, ať už se jednalo o magii bílou či černou. Jak se píše v knize Velké dějiny zemí Koruny české. Lidová Kultura, 2014: „Z víry v sílu slova vycházely praktiky, při nichž postižený užíval jak zaříkadla lidských i zvířecích nemocí, tak formule se jmény Krista, Panny Marie a jiných světců, kteří v léčitelské magii fungovali jako patroni zdraví určitých lidských orgánů a svou pomocí pomáhali od nemoci i bolesti.“ (s. 292–293)

Jednou z největších skupin zaříkávání a magických „kouzel“ tvořily prosebné žádosti za zdraví a dobrý život dětí, s čímž samozřejmě souvisejí i zdraví matky, šťastný porod a šestinedělí. I náš žadatel se prosebně obracel k odvrácení dětské nemoci, která v dávných letech způsobovala velkou dětskou úmrtnost.

Doslovně se v textu píše: „Tomáši, já na tě hledím skrze pět prstů a ty na mne skrze dvanácte apoštolů. Kam deš, Tomáši? Ať se tobě nic dobře neděje a mně Anně šťastně milostivě jako … milostivá Panna Maria čistá panna. Bože, rač počíti mne v soud přede všeckmy nepřáteli stoupili, aby mne můj žádný nepřítel v soudu neslyšel ani se mnu nemluvil, jako že Pán Ježíš před nepřáteli se skryl v chrámě, když ho chtěli kamenovat a nemohli jemu strážní nic udělati. Když se mocně z hrobu vstal, nechť mi ani žádný nemuž odsuditi leč ten, který bude moci tělo a krev Pána Ježíše zaplatiti. Toho mi dopomáhej Bůh Otec, i Syn i Duch svatý.

Ty, Tomáši, jíš a píš, nevíš co, ale já Anna vím, že jíš a píš mu krev a nemož mně ani nic zlího příti ani beze mne do mý smrti býti jakož já Anna bez mý krve do smrti býti.

 Item vezmi routu (routa vonná – pozn. HŽ) a netresil (netřesk střešní – pozn. HŽ) a vytlač z toho vodu. Kdo psotník má, dej mu pít, pomine ti hned. Kdyby…našla veječnu skořepinu a udělej z ní prach a vezmi ze tří hrobů prsti, zmíšej to v hromadu a vzpec, jak víš…Vezmi listí sypanýho a spal jej na prach a na popel a vlez na ten popel…pak se ustojí. Pane Bože všemohucí, já vidím, že mi žádný nemůž na tom světě pomoci živý z týto mý zimnice než ten jediný mi můž pomoci, který jest za mne v Jeruzalému na kříži ráčil umříti za mne. Toho mi pomoz Bůh a též Syn i Duch svatý.“

Jak je naznačeno i v textu, velmi často se lidé obraceli k Panně Marii jako ochránkyni. Proč je v zaříkávadle zmiňován Tomáš, pravděpodobně jeden z Apoštolů, není jasné, protože nebyl patronem ani nemocí, dětí či rodiček. Také je zajímavá zmínka o zemině z hrobů, routě vonné nebo netřesku, protože i tyto ingredience se v lidovém léčitelství hojně využívaly. Routa vonná jinak řečeno „společná řeč“ nebo „bylina milosti“ se i dnes hojně využívá k léčbě trávicí soustavy, bolestem hlavy nebo bušení srdce a netřesk je velmi vhodný proti zimnici, úplavici nebo kožním zánětům.

Samozřejmě, že s rozvojem medicíny, chirurgie a dalších lékařských odvětví, zapadly pomalu tyto magické formule do zapomnění a dnes jsou pro nás jenom jakousi kuriozitkou na cestě do minulosti. Nelze ale popřít, že ve své době sehrála tato zaříkávání svou roli a ve venkovském prostředí se držela ještě dlouho v 19. a na poč. 20. století.

 

archivářky SOA JH