Základní údaje
Zveřejněno: 26. 8. 2026

Je léto 2026, plné horkých dní, kdy teploměry atakují čtyřicítkové hodnoty, voda v řekách se ztrácí, potoky vysychají a krajina se postupně mění ze zelené do pískově žlutohnědé. To je stav, kterému jsme po dlouhé roky nebyli uvyklí, a který nás snad více než kdy jindy přilákal ke sledování meteorologických předpovědí ve víře, že už ta vedra přece musí skončit. Každodenní predikce meteorologů se staly velmi vyhledávanými a meteorologie, jakožto věda zkoumající krom jiného i krátkodobé vývojové stavy počasí, se prodrala do popředí zájmu. A možná právě v tomto čase je příhodné připomenout si jeden archivní soubor, uložený ve Státním okresním archivu České Budějovice. Je jím doposud takřka opomíjená a badatelsky jen příležitostně a velmi omezeně využívaná Sbírka meteorologie (číslo NAD 2006, značka D11).

Pravidelná meteorologická pozorování mají v Českých Budějovicích tradici dlouhou již více než 160 let a jsou spojená zejména s ředitelem německé vyšší školy chlapecké Janem Pastorem (1830-1872) a poté Franzem Weydem (1839-1924), profesorem na českobudějovickém německém učitelském ústavu. Pastor již na počátku 60. let 19. století při škole zřídil pozorovací meteorologickou stanici a za finančního přispění jak vídeňského centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus, tak vedení města Českých Budějovic ji vybavil potřebnými přístroji. Hlášení o svých měřeních pak zasílal do Vídně, kde se údaje zpracovávaly a zanášely do synoptických map. Po Pastorově smrti v meteorologických pozorováních pokračoval profesor Weyde, který svá měření prováděl až do roku 1919, kdy dosáhl věku 80 let. Činnost stanice se však odchodem Weydeho nezastavila. V roce 1920 ji převzal středoškolský profesor Jaroslav Maňák (1881-1965) a o rok později ji přemístil do Stecherova mlýna poblíž Litvínovic.

Právě Jaroslav Maňák zanechal ve své krátké vzpomínce svědectví o Weydeho měřeních. V 1. čísle XI. ročníku časopisu Meteorologické zprávy z roku 1958 o svém předchůdci napsal: „Jak jsem se později dozvěděl, prováděl a zpracovával meteorologické záznamy s pravidelností a velkou pečlivostí. Také je uveřejňoval jednak ve zvláštních samostatných spisech za léta 1886-1900 a 1900-1910, jednak pravidelně otiskoval za jednotlivé měsíce v tehdejším Budweiser Zeitungu. Stanici měl ve vlastním domě v Gymnasiální ulici r. 21, vypravenou jednak přístroji oficiálními, jednak vlastními, k nimž patřil na prvním místě Fortinův tlakoměr (který mi později daroval), dvě větrné korouhve na střeše, a to s jednou růžicí směrovou v průjezdu u domu a jednou ve vlastní ložnici, aby mohl sledovati správný směr větru, který v ulicích města je těžko zjistitelný. A snad také proto, že při svém věku 80 let mu toto zařízení práci usnadňovalo, podobně jako koule různé váhy vystrčené daleko z okna na dlouhých tyčích mu usnadňovaly zjišťování síly větru.“

Franz Weyde meteorologií doslova žil. Na svém působišti vybudoval úctyhodnou tematicky zaměřenou knihovnu, která obsahovala základní literaturu k oboru, odborné časopisy a také ročenky a výroční zprávy předních rakousko-uherských a německých meteorologických ústavů. Právě tato knihovna je spolu s vlastními Pastorovými, Weydeho a poté Maňákovými záznamy základem celé výše zmíněné archivní sbírky. Co tedy může zájemce o studium historie a vývoje meteorologických pozorování ve sbírce nalézt? Především je zde ucelená řada záznamů o stavu počasí v Českých Budějovicích od roku 1861 až do roku 1920. Zápisy psané profesory Pastorem a Weydem do vázaných knih obsahují každodenní údaje o teplotách, oblačnosti, směru a síle větru, o stavu vody v řekách nebo o množství spadlého deště či sněhu. Jsou zde také týdenní a měsíční sumáře. Ve sbírce nalezneme i obě tištěné brožury s Weydeho meteorologickými záznamy pro roky 1886 až 1910 a mnohé další tisky s meteorologickou tematikou. Podstatnou část sbírky tvoří také přehledné zprávy o počasí pro léta 1911 až 1919, vydávané každoročně Centrálním ústavem pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni a telegrafická hlášení vídeňské Centrální meteorologické observatoře z let 1883 až 1919. Nalezneme tu také týdenní zprávy o pozorování sněhu v povodí řek Labe, Ohře a Dunaj (pro roky 1903 až 1917). Sbírka obsahuje také ročenky rakouských a saských meteorologických institucí a ústavů z let 1887 až 1914 a také jednotlivá čísla časopisu Das Wetter, měsíčníku vydávaného pruským meteorologickým institutem v letech 1903 až 1919.

Mimo obor meteorologie jsou ve sbírce některé další tisky, které však mohou badatelům poskytnout zajímavé údaje. Jsou to zejména statistické přehledy o četnosti lodní plavby a voroplavby na Vltavě od Štěchovic po Mělník a poté na Labi od Mělníka po česko-saskou hranici z let 1911 až 1915, a také záznamy o pozorovaných zemětřeseních v rakouských zemích v letech 1905 až 1915.

Do péče tehdejšího Městského archivu v Českých Budějovicích se celý soubor rukopisů a knih dostal v roce 1956. V dalších letech byl zpracován a od té doby čeká na své badatelské využití.

 

Vlastimil Kolda