Základní údaje
Zveřejněno: 30. 1. 2026

Pokud se začteme do prvních řádků knihy Jana Šrůtka, která vyšla k padesátému výročí Českých závodů motocyklových ve Strakonicích, najdeme zde zajímavou myšlenku. Autor vypočítává, že třikrát se povedlo jihočeskému městu Strakonice vstoupit do celonárodního povědomí. Zmiňuje vznik spolku Strakonické jednoty, namířené proti vzrůstající moci krále Jiřího z Poděbrad, připomíná hru Strakonický dudák z pera Josefa Kajetána Tyla a na závěr uvádí tradici výroby motocyklů. S autorem můžeme po více jak padesáti letech stále souhlasit a konstatovat, že i když již delší dobu továrna, v současnosti nesoucí název ČZ a.s., motocykly nevyrábí, stále je tradice její výroby připomínána a obyvatelé Strakonic i dalekého okolí o ní ví. Následující řádky ve stručnosti provedou čtenáře vznikem samotné továrny, její rozmanitou produkcí a jejím fungováním v letech 1919–1945.

Počátky závodu

Počátky závodu můžeme naleznout v Plzni, kde v malé továrně s třiceti zaměstnanci rozjel výrobu zbraní v roce 1919 Karel Bubla. V té době měl zapsanou značku Jihočeská zbrojovka, spol. s. r. o. se sídlem ve Strakonicích. Ve svém rodišti však Karel Bubla musel nejdříve sehnat vhodné pozemky a následně započít se stavbou továrních budov. Proto první výrobky na zbrojní trh dodával plzeňský závod. Od roku 1921 se produkce postupně stěhuje do Strakonic. První dělníci a odborníci přicházejí právě z Plzně a zaučují nové další kolegy.

Mezi první produkty patřila automatická pistole FOX, která měla ráži 6,35 mm. Následovaly armádní zakázky na pistoli vz. 24 a později i na letecké kulomety vedené pod značkou LK28 a LK30. Zbrojovka provedla úspěšné spojení se zbrojní firmou Hubertus ve Vejprtech. Rostoucí kapitál společnosti vedl k její transformaci v akciovou společnost. Nový název byl zapsán v roce 1923 do obchodního rejstříku ve znění Česká zbrojovka se sídlem v Praze a. s.

 

Hlavní výrobní linie

 V období let 1923–1945 můžeme sledovat postupný rozvoj tří základních výrobních linií. K té první patřily samozřejmě zbraně. Česká Zbrojovka náležela po Plzni a Brně k třetímu největšímu hráči ve zbrojařském průmyslu Československa. Velkou doménou se staly samonabíjecí pistole. Své dobré jméno si ale vydobyla i výrobou kulometů. Povedlo se jí zajistit si export do Estonska, Řecka a Indie. Za druhé světové války hrála továrna pro německou říši důležitou roli. Vyráběla například pěchotní děla, pumy nebo nábojové pásy.

Druhou výrobní linií, kterou začala továrna sledovat, se stala jízdní kola. S přípravou jejich výroby započala firma od roku 1929. Povedlo se jí odkoupit podnik jednoho z konkurentů v Kralupech nad Vltavou, a tím si jednak snížit konkurenci, jednak ale získat i výrobní prostory. Na první modely se spojila zbrojovka s firmou Moric Andrt z Čenkova. Jejich společný produktem se stala jízdní kola značky Rapid. Následovala celá řada dalších verzí kola, a i jejich varianty pro armádu. Závod začal vyrábět do svých produktů i vlastní řetězy.

Z výroby kol už byl potom pouze kousek k linii třetí, tedy výrobě motocyklů. Mezičlánkem se stala nejdříve takzvaná motokola. Inspirací pro jejich seřízení se stal vzor rakouského kola s pomocným motůrkem, jenž nesl označení „Styriotta.“ V roce 1932 uvedla do sériové výroby Česká zbrojovka svoje motokolo pod značkou ČZ 76 „Kaktus.“ Jeho pořizovací cena byla 2550 korun. Následovaly již motocykly ČZ 150, ČZ 98, ČZ 175, ČZ 250 a další. Můžeme konstatovat, že se ve třicátých letech povedlo položit základy tradici, kterou sice zbrzdila druhá světová válka, kdy se výroba koncentrovala na zbrojní průmysl, ale která si hned po jejím konci našla znovu svoji cestu a dala tím Strakonicím do vínku produkt a značku přesahující jednoznačně lokální měřítko.

 

Vedlejší výrobní linie

Vedle zmíněných výrobních linií se továrna snažila rozšiřovat svoje portfolio i jinými směry. Důvodem byla snaha zvyšovat svoje obchodní zisky. Mimo již zmíněné řetězy na kola nebo motorky se jednalo o výrobky, jež neměly s již zmíněnými produkty nic společného. Mezi ně patřily například kapesní svítilny a baterky. Patenty na jejich výrobu získala zbrojovka ze Švýcarska už v roce 1921. Jejich sériová výroba se však neukázala dostatečně rentabilní, a tak se jednalo pouze o drobnou epizodu v historii podniku.

Podobnou krátkou epizodou se stala objednávka od firmy z indické Kalkaty, jež byla zpracovávána v letech 1927–1929. Jednalo se o zakázku asi 2700 drážních kleští a jejich náhradních dílů. Výrobky potom využívali průvodčí indických drah. Trvalý odběr se však nepodařilo domluvit.

Zbrojovka spolupracovala i s dalším velkým průmyslovým podnikem ve městě –fezárnami. Ty si u ní objednaly v roce 1926 výrobu šicích a pletacích strojů. Nejdříve se jednalo o zakázku dvaceti prototypů, jenž měly zvládnout produkovat pestrobarevné a na trhu žádané pletené šaty. Během řešení celého projektu však do objednávky promluvila módní poptávka. Barevné vzory přestaly zákazníky lákat a započala doba hladkých látek s jednobarevným vzorem. Na tento typ oblečení využily fezárny své stávající stroje, a tak z možné dlouhodobé spolupráce sešlo.

Závěr

Stručně vystavěné povídání zakončíme rokem 1945 a znárodněním podniku. Pracovní náplň sice zůstala ještě nějakou dobu stejná, ale podnikatelské prostředí se přece jen začalo pomalu měnit, a proto se domnívám, že lze tento mezník zvolit.

Dovolíme si doufat, že hlavní úkol textu, seznámit čtenáře se základními informacemi o významné strakonické továrně, která v první polovině dvacátého století hrála velmi důležitou celostátní roli, se povedlo naplnit a možná se podařilo v něm i vzbudit zájem o její další a podrobnější osudy.

Předkládané údaje je možné si prohloubit studiem jednak přiloženého seznamu literatury, jednak bádáním přímo v archivních fondech. Část materiálu je stále uložena v podnikovém archivu firmy ve Strakonicích, část především starších dokumentů spravuje Státní oblastní archiv Třeboň ve svém oddělení v Českých Budějovicích. Historie závodu za více jak sto let jeho existence patří mezi pestré badatelské téma, které má stále ještě velkou část neobjevených míst.

 

Libor Staněk

 

Zdroje:

Jan Skramoušský – David Pazdera, Československé pistole. 1918–1950, Praha 2006.

Miroslav Straka, Se značkou ČZ … na letácích a prospektech, Praha 2023.

Jan Vošalík – Dušan Šebek, Katalog motocyklů ČZ 1930–1997.

Miroslav Gomola, Motocykly ČŽ aneb strakonická historie, Brno 1999.

Josef Sichinger, Příspěvek k historii Českých závodů motocyklových, Strakonice 1959.

Jan Šrůtek, Procházka půl stoletím Českých závodů motocyklových, Strakonice 1969.