Archivárium: Z Milevska do Ria de Janeiro (a zpět). Příběh průkopníka jihoamerického hudebního a filmového průmyslu Friedricha Fignera (1866–1947)
- Základní údaje
- Zveřejněno: 5. 9. 2025
V dopoledních hodinách dne 26. června 2025 zavítali do badatelny Státního okresního archivu Písek členové rodiny Prochnikovy až z dalekého Ria de Janeiro, kteří jsou přímými potomky milevského rodáka Friedricha Fignera (1866–1947), průkopníka filmového a hudebního průmyslu v Jižní Americe. Role průvodce a tlumočníka se zhostil pracovník Národního muzea Filip Šír, jenž se ve spolupráci s rodinou Prochnikovou snaží oživit Fignerovu památku a zpřístupnit veřejnosti jeho tvorbu.
Friedrich (též Bedřich) Figner se narodil 2. prosince 1866 v Milevsku jako syn židovského obchodníka Aloise Fignera a jeho druhé ženy Františky, rozené Robitschkové. Už ve svých patnácti letech odcestoval do Spojených států amerických. Právě žádost, kterou 16. dubna 1882 jeho otec Alois Figner, otec třinácti dětí, adresoval milevskému okresnímu hejtmanství a která je dochována v archivním fondu Okresní úřad Milevsko, vzbudila zasloužený zájem brazilských návštěvníků:
Slavné cís. kr. okresní hejtmanství!
V hluboké úctě podepsaný Alois Figner z Milévska má v Americe 2 syny a jednu dceru, kterýmžto dětem se nad míru dobře vede, a mého u mě v ošetřování stojícího syna Friedricha, potahnu bratra, u sebe míti chtí, slibujíce mu, že se o něho postarají a budoucnost jemu zaopatří, a též mu již jízdní lístek odeslali.
Jsa otec 13 dětí, chudý a věkem sešlý, nemohu zde při mých poměrech mému v roce 1866 rozenému synu budoucnosť zaopatřititi a on se vší chutí a odhodlaností se k bratrům svým vystěhovati do Ameriky hodlá, nemám proti tomuto vystěhování ničeho, ano, úmysl jeho schvaluji, a protož pokorně prosím:
Slavné c. k. okresní hejtmanství račiž syna mého Friedricha Fignera ze svazku rakouského propustiti a jemu povolení k vystěhování uděliti a cestovní listinu vydati.
V Milévsku dne 16. dubna 1882.
A. Figner
Friedrich Figner
Žádosti bylo vyhověno, jak dokládá kancelářská poznámka na její zadní straně, podle níž byl Friedrichu Fignerovi (nar. 2. 12. 1866) ještě téhož dne vydán požadovaný cestovní pas.
Badatelé z Ria byli nadšeni i z dalších materiálů týkajících se početné rodiny Fignerovy, zaujaly je zejména objemné knihy matrik domovských příslušníků se záznamy o jejich předcích.
Ocitujme z jejich poděkování: „Návštěva Okresního archivu v Písku v České republice nám potvrdila několik detailů o rodině Freda Fignera a odhalila nové skutečnosti, které nám umožní pokračovat a zlepšovat náš výzkum o tomto rodákovi z Milevska. Bylo také vzrušující mít v rukou tak dobře dochované dokumenty z 19. století, které nás přenesly zpět v čase. Rádi bychom vyjádřili upřímné poděkování a poklonu všem zúčastněným za jejich odbornost a vřelé přijetí.“ (Marta Prochniková, pravnučka)
„S nadějí, že se dozví více o životě Freda Fignera, se rodina – složená z jeho pravnoučat a prapravnoučat – vydala přes oceán, aby navštívila Okresní archiv v Písku v České republice. A výsledek nemohl být lepší. Byli jsme vřele přijati a získali jsme přístup k důležitým dokumentům, které nám umožnily dozvědět se více o Fredericovi a jeho rodině, o naší rodině. Jsme velmi vděční, že jsme mohli prožít tento nezapomenutelný zážitek.“ (Luisa Prochniková, prapravnučka)
Příslušníky rodiny zaujala rovněž prezentace Digitálního archivu Státního oblastního archivu v Třeboni, na němž jsou mimo jiné zpřístupněna i stará sčítání lidu pro jihočeský region. Ve sčítacím operátu z roku 1880 pro milevský dům čp. 37, jenž stojí v dnešní ulici Čs. legií, figuruje mezi dvanácti dětmi Aloise a Františky Fignerových i učeň („Lehrling“) Friedrich Figner.
Ten již 9. května 1882 na palubě zaoceánské lodi, jež vyplula z Brém, dorazil do přístavu v New Yorku. Jen pro představu o tehdejším cestování, z Friedrichových sourozenců, na něž je odkazováno v jeho vystěhovalecké žádosti, bratr Heinrich pobýval v New Yorku, bratr Adolf v oblasti New Orleans a sestra Emma v San Antoniu. Celkem slušný rozptyl… Hlavním místem pobytu Friedricha Fignera bylo texaské San Antonio, kde byl také roku 1893 naturalizován jako občan Spojených států. V témže roce rovněž zažádal o pas pro cestování po světě jako obchodní agent.
Od první poloviny devadesátých let 19. století Figner své aktivity přesouval do Střední a Jižní Ameriky, kde vystupoval jako zástupce řady severoamerických společností. Jeho hlavním působištěm se stala Brazílie a její tehdejší hlavní město Rio de Janeiro. V tomto prostoru je také spíše znám pod jmény Frederico či Fred. V Riu de Janeiro se také roku 1897 oženil s Esther Reys, s níž měl pět dětí, do konce života si však ponechal americké občanství. Okouzlil jej Edisonův fonograf, jenž do Jižní Ameriky dovážel. Tuto vymoženost moderní doby také při svých cestách po Brazílii představoval široké veřejnosti, pro movité zájemce pořizoval na voskové válečky záznamy jejich hlasu. Proslul tak vůbec prvním nahráváním a prezentací fonografu v jihoamerické oblasti. Jeho cesty mu umožnily objevit různé kultury a hudbu, což posílilo jeho ambici vytvořit komerční trh s nahraným zvukem. V roce 1900 v Riu de Janeiro založil Casa Edison, první obchod v Brazílii, kde se prodávaly Edisonovy fonografy a jeho válečky. V roce 1906 Casa Edison uzavřela partnerství se společností International Talking Machine Co. m. b. H. na lisování brazilských nahrávek, čímž se Brazílie stala první zemí v Latinské Americe se specializovanými nahrávacími studii. Desky se zatím lisovaly v továrnách Odeon v Německu a Barceloně. V roce 1913 Figner v zastoupení Odeonu nechal ve Vila Isabel na předměstí Ria de Janeiro postavit první latinskoamerickou továrnu na desky a založil brazilskou nahrávací společnost International Talking Machine Co. Ltd. Stal se tak průkopníkem masové výroby hudebních nahrávek v Brazílii a hrál klíčovou roli v šíření technologií a brazilské hudby k širšímu publiku.
Ve Fignerově nahrávacím studiu byla také roku 1917 pod názvem Pelo telephone (Po telefonu) vůbec poprvé na gramofonovou desku nahrána karnevalová samba, v té době spíše opovrhovaná coby hudba pouličních povalečů. Vydavatelství Edison a značka Odeon vydávaly také tehdy populární tango, dále styl lundu, karnevalové marchinhas, maxixe. Odhaduje se, že do začátku dvacátých let minulého století vydala Casa Edison přibližně osmdesát procent všech tehdejších populárních hitů v Brazílii.
Zatímco v Brazílii jsou ceněny především Fignerovy zásluhy na poli hudebním, v Argentině je uznáván jako průkopník národní kinematografie. V roce 1896 v Buenos Aires natočil tři krátké filmy, bohužel nedochované, které zobrazovaly pamětihodnosti argentinského hlavního města a které zde byly promítány 24. listopadu téhož roku. Za první argentinský film natočený v zemi byl přitom dlouho považován film La bandera argentina (Argentinská vlajka) z roku 1897. Za připomenutí rovněž stojí, že Friedrich Figner patřil k čelným představitelům jihoamerického spiritismu a ke svému židovství se příliš nehlásil.
Friedrich, Frederico neb Fred Figner zemřel 19. ledna 1947 v 80 letech v Riu de Janeiro, jež se stalo jeho druhým domovem. A odtud se jeho potomci po 78 letech vypravili na návštěvu vzdáleného rodiště svého slavného pradědečka, resp. prapradědečka. Po bádání v Písku se Prochnikovi odpoledne přesunuli do Milevska, kde poobědvali a poté si v doprovodu autora tohoto příspěvku prohlédli místa spojená s životem jejich předka a jeho rodiny. Friedrich Figner se sice roku 1866 narodil v hostinci čp. 96 na severozápadním rohu Velkého náměstí (dnes Nám. E. Beneše), jenž jeho rodiče po nějakou dobu vlastnili a na jehož místě nyní stojí novodobá přístavba městské radnice zvaná Froll, za svůj „rodný dům“ však považoval již zmíněnou usedlost čp. 37. Dům, na nějž zanechal řadu vzpomínek ve svých memoárech, si dosud uchovává svou původní podobu z 19. století. Fignerovi zde prokazatelně bydleli již na sklonku 60. let 19. století, v letech 1875 až 1900 byli jeho majiteli. Roku 1900 jej Františka Fignerová, vdova po Aloisi Fignerovi, zemřelém roku 1894, odprodala manželům Štědronským.
Možnost spatřit a „osahat“ si místo, které dosud znali jen z četby a starých rodinných fotografií, byla pro návštěvníky velmi silným emočním zážitkem. Z existenciální představy, jak odtud patnáctiletý Frederico s malým cestovním zavazadlem odchází, aby se přeplavil přes oceán, zakotvil v Jižní Americe a položil základ jejich rodu, jim podle jejich slov přecházel mráz po zádech. V Milevsku se ještě zastavili u domu čp. 387 na Husově náměstí, a to nejen kvůli vyhlášeným zmrzlinám, jež zde vyrábí a prodává pan Josef Kortan. Tento dům, jemuž podle starého číslování příslušelo „židovské“ číslo popisné III, totiž od druhé poloviny 18. století patřil rodině Fignerů a jeho posledním majitelem z tohoto rodu nebyl nikdo jiný než Friedrichův otec Alois Figner, jenž jej držel až do roku 1855.
Symbolickým zakončením putování po stopách rodiny Fignerovy se stala návštěva starobylého milevského židovského hřbitova, jenž byl založen na přelomu let 1713 a 1714. Na hřbitově jsou pochopitelně uloženy i ostatky příslušníků rodiny Fignerovy. Hrob Aloise Fignera (1818–1894), zkrášlený listy břečťanu, bychom našli při východní hřbitovní zdi. Jak se píše na jeho náhrobku: „Friede seiner Asche!“ aneb „Pokoj jeho popelu!“
Jiří Pešta
Odkazy:
Národní archiv, archivní soubor Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 1238, Milevsko – matrika narozených 1843–1868, záznam o narození Friedricha Fignera dne 2. prosince 1866:
Státní okresní archiv Písek, archivní soubor Okresní úřad Milevsko, karton č. 37, sign. 4/2/1873, spis ve věci vystěhovalectví Friedricha Fignera z roku 1882.
Státní okresní archiv Písek, archivní soubor Okresní úřad Milevsko, fasc. 42, inv. č. 1012, sčítání lidu z roku 1880 pro Milevsko čp. 37:
https://digi.ceskearchivy.cz/632365/59
https://digi.ceskearchivy.cz/632365/60
Frederico Figner a Samba po telefonu:
Fred Figner a Casa Edison:
Fred Figner a argentinská kinematografie:
https://lostmedia.fandom.com/es/wiki/Fred_Figner_(cinematograf%C3%ADa_argentina_perdida;_1896)
Wikipedie, heslo Friedrich Figner:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Figner
Popisy k obrázkům
1) Momentka z bádání ve Státním okresním archivu Písek. Zpovzdálí na vše dohlíží František Palacký.
2) Žádost Aloise Fignera z 16. dubna 1882 k okresnímu hejtmanství v Milevsku o povolení k vystěhování jeho syna Friedricha do Ameriky. Státní okresní archiv Písek, Okresní úřad Milevsko, karton č. 37, sign. 4/2/1873.
3) Fotografie Friedricha Fignera z doby jeho pobytu v San Antoniu.
4) Fotografie Friedricha Fignera z roku 1904. Zdroj: Wikimedia Commons.
5) Gramofonová deska z roku 1917 s nahrávkou samby Pelo telephone. Nahráno ve Fabrica Odeon v Riu de Janeiro pro Casa Edison Freda Fignera. Zdroj: https://www.discogs.com/release/11298640-Bahiano-Pelo-Telephone
6) Velké náměstí v Milevsku na fotografii z roku 1918. Zcela vpravo je zachycen hostinec čp. 96, v němž se roku 1866 narodil Friedrich Figner.
7) Nám. E. Beneše, současný stav.
8) Před domem čp. 37 v ulici Čs. legií, jenž Friedrich Figner považoval za svůj rodný dům.
9) Napravo dům čp. 387 (původně čp. III) na Husově náměstí, jenž byl od druhé poloviny 18. století až do roku 1855 spojen s rodinou Fignerů.
10) Pohled od jihu na milevský židovský hřbitov.
11) Nalevo v popředí se nachází hrob židovského obchodníka Samuela Fignera, prvního známého příslušníka rodiny Fignerovy v Milevsku. Zemřel roku 1825, byl pradědečkem Friedricha Fignera.
12) Na cestě k hrobu Aloise Fignera.
13) Hrob Aloise Fignera (1818–1894), otce Friedricha Fignera.
