Archivárium: „…ze světa sprovodil, uši uřezal, oko jedno vyťal…“

Základní údaje

Zveřejněno: 3. 7. 2025

Na počátku roku 1711 vydala Marie Arnoštka z Eggenbergu správci krumlovského hradu tento příkaz: „Tímto Vám laskavě nařizujeme, abyste vytrhal celou podlahu v Juliově pokoji a místo ní nechal položit úplně nová prkna, neboť se tam všichni kvůli té krvavé skvrně bojí bydlet.“

O čtyři měsíce později vznesla dotaz, jak to s podlahou vypadá, protože se jí nikdo neobtěžoval o stavu věci informovat. Správce jí obratem odpověděl, že během dubna byla zmíněná podlaha vyměněna a podle přání paní kněžny vybílena i chodba před Juliovými pokoji vedoucí ke šnekovému schodišti a zámecké kapli.

Tyto stavební úpravy byly poslední tečkou za děsivými událostmi, ke kterým došlo na českokrumlovském zámku o více než sto let dříve.

V letech 1606-1609 obýval zámek nemanželský syn císaře Rudolfa II. Julius d’Austria. Jeho pobyt v Českém Krumlově byl spojený s mnoha výstřelky, které se zpočátku mohly zdát jako běžné eskapády mladých mužů z vyšších vrstev, ale velmi záhy se zvrtnuly v násilnosti hraničící s šílenstvím. Do historie se nesmazatelně zapsal především Juliův milostný poměr s dcerou krumlovského lazebníka Markétou Pichlerovou, kterou mladému markýzi přivedla v roce 1607 její vlastní matka. Nejspíš doufala, že přízeň nového hradního pána prospěje celé rodině. Určitě nečekala, že už o pár měsíců později zažije její dcera první brutální útok svého milence, který ji nejprve pobodal, a pak ještě vyhodil z okna své ložnice.

Byl zázrak, že Markéta tento útok přežila a dokázala se z něho zotavit. Tato zpráva se samozřejmě donesla i k Juliovi, který velmi ostře požadoval, aby se k němu jeho milenka vrátila. Po opakovaném odmítnutí zapojil i další donucovací prostředky, z nichž nejúčinnějším se ukázalo být uvěznění dívčina otce. Je zřejmé, že pro jeho záchranu se Markéta rozhodla k Juliovi vrátit. A Juliovi alespoň trochu slouží ke cti, že skutečně okamžitě nechal lazebníka Pichlera propustit z vězení.

Bujaré oslavy masopustu v únoru 1608 a možná i Markétina návratu na hrad velmi záhy zapříčinily zhoršení Juliova duševního stavu. Během jednoho ze svých záchvatů šílenství, jak se tradičně udává, už druhou noc po Markétině návratu na dívku zaútočil, a to uprostřed noci přímo ve své ložnici. Rány, které jí způsobil, šokovaly obyvatele hradu i města tehdy před staletími, ale svou bestiálností ohromují i nás dnes. Takto je popsal očitý svědek hejtman krumlovského panství Jan Nygrýn ze Švorcperku:

„… mnohými ranami bodenými sečenými, jak v hlavě i celým životě ji zdělavše, ze světa sprovodil, uši uřezal, oko jedno vyťal, zuby s dásněmi dolními do oust vrazil, lebku hlavy rozvrátil, až hned mozek z hlavy její s kusem kordu jeho v hlavě její v tém loži zůstal, ruce tak hrozně posekal že rána podle rány, jakoby nejschvále nožem řezána byla, se spatřily, kusy masa jak na těle i loži jeho zůstaly a po smrti její viděti mohly.“[1]

Po tomto brutálním útoku čekalo dona Julia přísné domácí vězení, ve kterém se ještě víc projevil jeho zhoršující se duševní stav – rozbíjel nábytek i okna, trhal oblečení, odmítal spát v posteli, vystavoval se nahý v oknech a pokřikoval na lidi pod nimi. V tomto vězení strávil rok a půl až do své smrti 25. června 1609.

Nikola Vojčová