Podrobnosti
Zveřejněno: 1. 3. 2024

Rok 2024 lze v přeneseném smyslu slova nazvat rokem Bedřicha Smetany. V letošním roce si připomínáme dvě výročí týkající se tohoto významného hudebního skladatele. Dne 2. března uplyne 200 let od jeho narození a 12. května 140 let ode dne úmrtí.

Bedřich Smetana se narodil roku 1824 v pivovaru v Litomyšli do poměrně zámožné rodiny sládka Františka Smetany. Na světě byl vřele přivítán, protože byl dlouho očekávaným synem. Vzhledem k tomu, že oba Smetanovi rodiče měli jisté hudební nadání, byl i malý Bedřich od útlého věku veden k hudbě. Matka Barbora rozená Linková pocházela ze stejného rodu jako skladatel Jiří Ignác Linek. Otec František sice nepocházel z muzikantské rodiny, o to více nadšeně se amatérsky věnoval komorní hudbě. Velmi brzy se tak začalo projevovat synovo mimořádné hudební nadání. Již ve čtyřech letech se naučil hrát na housle, v pěti letech přibyly hodiny hry na klavír. Jako šestiletý, 4. října 1830 poprvé veřejně vystoupil na hudební akademii litomyšlských filozofů uspořádané k oslavě narozenin císaře Františka I. Ještě v rodném městě začal Bedřich Smetana komponovat i první jednoduché skladby.

Následné Smetanovo životní období je krátce, zato však poměrně významně, spjato s Jindřichovým Hradcem. Bedřich Smetana zde prožil čtyři roky svého šťastného dětství. Když mu bylo sedm let, odstěhovali se Smetanovi z Litomyšle do Jindřichova Hradce. Dne 6. února 1831 uzavřel otec Bedřicha Smetany smlouvu s černínským panským úřadem o pronájmu pivovaru na čtyři roky a 1. května pivovar převzal. V červenci se za ním přistěhovala celá rodina. Smetanovi bydleli přímo v pivovaru ve velkém světlém třípokojovém bytě s prostornou kuchyní v prvním patře domu, který sousedil s renesanční budovou bývalého jezuitského semináře. Dle smlouvy mohl František Smetana užívat i část zahrady v tzv. Klášteříčku. Bedřich ve městě navštěvoval nejprve hlavní chlapeckou školu v bývalém semináři, kde se vzdělával pod vedením ředitele Jana N. Hřebeského a učitelů Jakuba Pommera a Antonína Byšického. Následně nastoupil na gymnázium, které tehdy sídlilo v budově bývalých škol v masných krámech, kde na vzdělání mladého hudebníka dohlížel prefekt Hubert Hudec a třídní učitel Jan Pospíšil. Vzhledem k nevalnému prospěchu měl zajištěné doučování. Není bez zajímavosti, že Smetanovým tehdejším domácím učitelem byl výborný hradecký student Antonín Dedera, pozdější policejní průvodce Karla Havlíčka na jeho cestě do Brixenu. Snad hříčkou osudu byl později v Havlíčkově Brodě Smetanovým domácím učitelem právě Karel Havlíček.

Vedle pravidelné školní docházky v Jindřichově Hradci Smetana pokračoval i ve svém hudebním vzdělávání. Navštěvoval zde své první pravidelné lekce – učil se hře na klavír, violu a housle u zdejšího ředitele kúru Františka Ikavce. Ikavec byl vynikajícím houslistou a velmi rychle odhalil Smetanův talent. Jako učitel byl na Bedřicha velmi přísný, nebyl-li spokojen, dovedl ho udeřit smyčcem přes prsty tak, že se Bedřich někdy vracel domů s pláčem. Pro malého Bedřicha však byl jako učitel natolik významný, že na něj s úctou vzpomínal celý život. Nejprve docházel k Ikavcům do bytu v domě č. 83/I na náměstí, později pak do jejich domu č. 44/II v Růžové ulici. Brzy výuku doplnil o lekce zpěvu. Pod vedením svého učitele poprvé výrazněji upozornil na své mimořádné hudební nadání. Se svým učitelem nastudoval mnohá sopránové sóla, která zpíval v proboštském kostele. Údajně měl takový úspěch, že následně pokaždé, když zpíval, přicházeli hradečtí měšťané do kostela především proto, aby si vyslechli překrásný zpěv nadaného chlapce. Jindřichův Hradec tak byl prvním místem, kde Smetana sklízel obdiv svých posluchačů.

Toto prvenství, spojující Bedřicha Smetanu a Jindřichův Hradec, není ojedinělé. Začíná se zde více rozvíjet i jeho skladatelská tvorba. Právě v Jindřichově Hradci složil tehdy osmiletý skladatel Bedřich svou první skladbu, kterou nazval „Kvapík D dur 1832 pro klavír“. A byl to opět Jindřichův Hradec, kde malý Bedřich utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky. Při hře s kamarády na břehu rybníka Vajgar jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře. Krvácivé zranění si malý Bedřich ošetřil pouhým omytím v rybníce. Následkem byl bolestivý zánět pravé tváře a podčelistní krajiny, který Smetanu provázel delší čas. Důsledkem byla deformita tváře, kterou ve vyšším věku Smetana maskoval plnovousem. Nešťastný úraz hlavy se pravděpodobně stal příčinou jeho pozdější ztráty sluchu.   V Jindřichově Hradci proběhlo i první setkání Bedřicha s jeho budoucí manželkou, Kateřinou Kolářovou, dcerou komisaře potravní daně Karla Koláře. Tehdy ovšem určitě ani jeden z nich netušil, že je osud ještě svede dohromady. Rodiče Smetanovi a Kolářovi se velmi přátelsky stýkali. Rodina komisaře Koláře se přistěhovala do Jindřichova Hradce v roce 1830 a bydlela na náměstí v domě č. 104/I, později se přestěhovala do Jakubského dvora na Nežáreckém předměstí. Obě rodiny se často navštěvovali a chodili spolu na procházky. Otec Kolář hrával dětem loutkové divadlo, hrával na kytaru a pořádal domácí bály. Kateřina se přátelila s Bedřichovou sestrou Barborou (Betty), zatímco Bedřich se více přátelil s Kateřininým bratrem Karlem. Kateřina byla v pivovaru častým hostem, jako děti si všichni byli velmi blízcí. Jak však později sama vzpomínala, nepokládal ji tehdy Bedřich za hodnou pozornosti a šel jí raději z cesty, protože prý byla divoch a on ukázněný chytrý chlapec. Proto jí také u Smetanů říkali „Divoká Katty“. Jejich cesty se opět sešly s odstupem několika let v Plzni a 29. srpna 1849 se Kateřina Otilie Kolářová stala Smetanovou první manželkou.    V dubnu roku 1835 nebyla sládkovi Smetanovi prodloužena nájemní smlouva a rodina v létě město Jindřichův Hradec opustila. Pro Bedřicha byl tehdy odchod z Jindřichova Hradce poměrně velkým životním mezníkem. Znamenal pro něj nejen opuštění místa, kde vyrůstal, a které mu bylo blízké, ale také rozloučení s domovem a rodinou. Po odchodu z Jindřichova Hradce rodina zamířila do Vrchotových Janovic, kde sládek Smetana koupil svobodnický statek se zámečkem, pivovarem a hostincem. Bedřich v novém školním roce nastoupil na gymnázium v Jihlavě a o rok později v tehdejším Německém Brodě. Od roku 1839 přestoupil na akademické gymnázium v Praze. Nadále tak býval doma pouze jako dočasný host po dobu prázdnin, kdy se k rodičům vracel ze studií.

Následné Smetanovy styky s Hradcem jsou ojedinělé, přesto však Bedřich Smetana i nadále udržoval kontakt se svými přáteli ze studií. Například v roce 1866 mu jeho hradečtí přátelé poslali blahopřejný telegram k úspěchu Braniborů a Smetana jim tehdy prostřednictvím dopisu zaslaného bývalému spolužáku mlynáři V. Svobodovi poděkoval a přátele zval na představení Prodané nevěsty, které se právě připravovalo. Osobně se do města vrátil až po třiceti sedmi letech, v létě roku 1872, kdy zdejší zpěvácký spolek Černín slavil desáté výročí založení. Dne 3. srpna přijel do Soběslavi, kde tehdy končila železnice a odtud jel dostavníkem do Jindřichova Hradce. Zde se ubytoval U Černého orla (později Hotel Grand). Dne 8. srpna Smetana navštívil zkoušku spolku, jehož byl čestným členem. Spolek u příležitosti svého výročí nacvičil i jeho „Rolnickou“. Večer se vydal do výletní restaurace Rudolfov, kde se konal abiturientský večírek gymnazistů. Ve společnosti svého bývalého spolužáka z gymnázia mlynáře Svobody zde pobyl až do jedné hodiny po půlnoci. Jindřichův Hradec opustil 13. srpna.

Pobyt Bedřicha Smetany v Jindřichově Hradci dodnes připomíná pamětní deska na stěně starého pivovaru, kterou zde nechala roku 1893 osadit hraběnka Josefina Czerninová, 2. manželka Jaromíra Czernina. Nese nápis: „Zde žil a hudbě se učil v letech 1831–1835 mladistvý syn hraběcího sládka Bedřich Smetana“. Jindřichův Hradec na významného umělce nezapomínal ani později. Například v roce 1954, v upomínku na 130. výročí narození, byla v prostorách jindřichohradeckého zámku uvedena Smetanova Libuše a Prodaná nevěsta v podání jindřichohradecké opery. Zároveň toho roku proběhlo slavnostní odhalení busty slavného skladatele od hořického sochaře Josefa Bílka. Busta byla tehdy zakomponována do tzv. Smetanova zátiší, umístěného naproti pivovaru, kde Bedřich v mládí s rodiči bydlel. Dílo objednal a financoval spolek Přátel starého Jindřichova Hradce. Dnes je busta Bedřicha Smetany součástí památníku, který stojí v parčíku naproti Základní umělecké škole Vítězslava Nováka v Janderově ulici.

Vedle četných památek, připomínajících Bedřicha Smetanu, uložených v muzeu, najdeme stopy i v jindřichohradeckém archivu. Kromě obsáhlé fotodokumentace, novinových výstřižků, plakátů a brožur zde najdeme i plánek sládkova bytu v objektu pivovaru nebo Smetanův vlastnoruční podpis ve Sbírce autografů a rytin. Unikátní památkou na pobyt rodiny v Jindřichově Hradci je smlouva sládka Františka Smetany na pronájem panského pivovaru datovaná 6. února 1831 uložená v písemnostech jindřichohradeckého velkostatku.

 

 

 

Hana Pelcová