Podrobnosti
Zveřejněno: 27. 11. 2023

Korespondence ve fondech rodinných archivů nebývá většinou snadná k identifikaci jejích pisatelů a údajů v ní obsažených, ale pokud se podaří její obsah „dešifrovat“, poskytuje často pozoruhodná sdělení a doplňující informace. Platí to i pro Rodinný archiv Černínů z Chudenic, uložený na zámku v J. Hradci a v něm dochovanou korespondenci.

V bohaté korespondenci Josefiny Czerninové roz. Schwarzebergové (1895–1965)[1] je řada listů pocházejících od nevlastní matky jejího manžela Eugena Alfonse Czernina (1892–1955). Tou byla Therese Czernin-Morzinová roz. hraběnka Fries von Friesenberg (1874-1946), která udržovala s rodinou Eugena Alfonse Czernina pravidelný písemný kontakt.

V červenci r. 1921 (30. 7.) poslala Therese své snaše list, v němž podrobně popisuje následky střelby v italském Viterbu, jež postihla její příbuzné. O události samotné a jejích příčinách se však z listu mnoho nedovíme. Therese píše, že obdržela dopisy „od ubohého Otty“ se zprávami o úmrtí Jaromíra a těžkém zranění Punyho a jeho následné operaci. Evidentně se jednalo o příbuzné, bližší údaje o nich Therese v listu neuvádí, zmiňuje však další účastníky rodinné tragédie – Ediho a Lucile. Na základě těchto křestních jmen bylo možno obrátit pozornost ke členům vinořské linie rodu Czerninů.

V Almanachu šlechtických rodů[2] nalezneme vskutku osobu jménem Eugen Jaromír[3] Czernin (1905–1921). Byl synem rakousko-uherského diplomata Otty Czernina (1875–1962) a jeho první manželky, Angličanky Lucy (Lucile) Katherine Beckettové (1884–1979). Jako datum a místo jeho úmrtí uvádí Almanach červenec 1921 (bez udání dne) a město Viterbo. Na webových stránkách tohoto starobylého italského města, které jsou věnovány také historii, je nešťastná událost podrobně popsána v článku In memoria di Jaromir Czernin qui caduto il 12 luglio 1921, aveva solo 15 anni[4]. Celá tragédie byla, jak to někdy bývá, souhrou absurdních dějů a jejich následků, v nichž těžko hledat konkrétního viníka.

Ač stála Itálie na konci první světové války na straně vítězů, nelze říci, že z této situace příliš profitovala. Počátkem dvacátých let byla naopak země v tíživé ekonomické situaci, doprovázené řadou potyček mezi radikálními fašisty a levicí, které se nevyhnuly ani již zmiňovanému provinčnímu Viterbu. Tam došlo 10. července 1921 ke střetu mezi Černými košilemi (squadristi) na jedné a stoupenci socialistů a anarchistů na druhé straně, při nichž byl zabit patrně náhodně přítomný rolník Tommaso Pesci. Fašisté byli sice přinuceni opustit město, ale hrozilo, že se vrátí v den Pesciho pohřbu, který se měl konat 12. července. V obavách z útoku fašistických bojůvek byl vytvořen výbor na obranu města, do níž se zapojila i polovojenská organizace Arditi del Popolo. V den pohřbu očekávalo Viterbo s ozbrojenými členy armády, policie i dobrovolníky v ulicích, na hradbách i v branách města příchod fašistů.

Do této situace se nešťastnou shodou okolností připletlo auto Lucy Katherine Czerninové roz. Beckettové (1884–1979), která se vracela zpět do Říma z vyjížďky do Assisi a Orvieta se třemi syny. Spolu s ní a s řidičem se tehdy aktéry následující tragické události stali bratři Paul Otto Czernin („Puny“, *1904), Eugen Jaromír Czernin („Jaromir“, *1905) a Edmund Czernin („Edi“, *1907). Aniž co tušila, chtěla se totiž Lucy Czernin-Becketová zastavit na zpáteční cestě právě ve Viterbu a prohlédnout si s dětmi tamní památky. Dostala se však přímo do jámy lvové. Když přijeli k městu, zjistili, že brána Porta Fiorentina je zablokována armádou. Zde přítomný důstojník jim vysvětlil situaci a vyzval je, aby co nejrychleji zmizeli. Poradil jim, aby pokračovali v cestě po obvodu hradeb. Bylo to však fatální rozhodnutí s tragickými následky. Když „obránci“ zaslechli hluk motoru auta Alfa Romeo, domnívali se patrně, že se blíží očekávaní útočníci, a spustili palbu. Na místě byl zastřelen tehdy patnáctiletý Jaromír Czernin a těžce byl zraněn i jeho bratr Paul alias Puny. Ostatní účastníci vyvázli s lehčími zraněními, o osudu řidiče se dopis Therese Czernin-Morzinové nezmiňuje. Zpráva o události na webových stránkách města dále uvádí, že zraněné osoby byly za doprovodu policie urychleně dopraveny do místní nemocnice, kde byla Paulovi amputována noha. Ironií osudu je skutečnost, že k žádnému dalšímu krveprolití ani střetu, na který se město tak připravovalo, v ten den již nedošlo.

Pohřeb Jaromíra Czernina proběhl ve Viterbu několik dní po incidentu. Na tamním hřbitově se dodnes nachází jeho náhrobek s dojemným nápisem, připomínajícím skutečnost, že se vlastně ještě v dětském věku stal nevinnou obětí sociálních nepokojů a stranických půtek v poválečné Itálii a že byl prostě krutou hrou osudu „v nesprávnou chvíli na nesprávném místě“.

 

[1] Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště zámek, fond Rodinný archiv Czerninů z Chudenic, část Josephine Czerninová roz. Schwarzenbergová, v pořádání.

[2] Pouzar, Vladimír a kol.: Almanach šlechtických rodů, Martin 2005, str. 94-95.

[3] Eugen Jaromír Czernin patrně neužíval své prvé křestní jméno. Preferování druhého křestního jména nebylo ve šlechtických kruzích ničím neobvyklým.

[4] https://lacitta.eu/storia/61500-in-memoria-di-jaromir-czernin-qui-caduto-il-12-luglio-1921-aveva-solo-15-anni.h

Náhrobek

In memoria di Jaromir Czernin, straniero,

passando per Viterbo il 12 luglio 1921

cadde a 15 anni vittima di cuori infocati da odi e rancori.

Beati i puri di cuore perciocché vedranno Iddio.

 

V překladu:

 

Na památku Jaromíra Černína, cizince,

projíždějícího Viterbem 12. července 1921,

nevinné patnáctileté oběti srdcí, podnícených nenávistí a záští.

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.

 

Therese Czernin-Morzinová se ve svém dopise věnuje především následkům této tragédie. O Jaromírovi píše, že zemřel okamžitě po střelné ráně do hlavy.[5] Z dopisu vyplývá, že otec dětí, Otto Czernin se po tragédii rozjel do Viterba, odkud také dostala Therese jeho dopisy do Vrchlabí, hlavního sídla Czernin-Morzinů. Therese sděluje své snaše Josefině Czerninové podrobnosti o Punyho operaci, doufá v šikovné italské chirurgy a píše, že snad bylo vše uděláno tak dobře, že mu protéza nebude způsobovat bolesti. Edi, nejmladší z bratrů nebyl prý tak vážně raněn, měl sice také velkou ránu na noze, ale ta se hojí a zranění zůstane bez následků. Matka chlapců, Lucy Czerninová byla při střelbě jen lehce zasažena střepinou na hlavě. Therese Czernin-Morzinová hodnotí Lucy na základě sdělení svých známých z rodu de Wittens, podle nichž je tato Britka „napůl budhistka, napůl bolševička, zkrátka popletená moderní žena“[6]. V Theresině úsudku, patrně ne zcela objektivním, hrála jistě roli i skutečnost, že Otto Czernin a Lucy roz. Beckettová byli již od r. 1914 rozvedeni.

Ohledně potomků Otty Czernina a Lucy Czerninové roz. Beckettové lze závěrem zmínit ještě jednu zajímavost. Nešťastný výlet z Říma do Assisi podnikli s Lucy pouze její tři starší synové. Nejmladší Manfred Czernin (* 1913, přijal později jméno Beckett) byl v roce 1921 pouze osmiletý a s matkou a bratry v osudný den necestoval. Za války bojoval jako pilot v řadách RAF[7] a v r. 1944 – patrně i vzhledem k jeho výborné znalosti italštiny – byl vysazen v severní Itálií, aby podpořil tamní odboj. Italský příběh rodiny se tím zajímavě uzavírá. Manfred Czernin válku přežil a jeho potomci žijí ve Velké Británii.[8]

Eva Fialová

 

[5] Tak lze v Almanachu šlechtických rodů doplnit datum jeho úmrtí, jímž je jednoznačně 12. červenec 1921.

[6] Therese píše doslova: Durch de Wittens höre ich, dass sie ganz verdreht sein soll, halb Budhistin, halb Bolschewistin, kurz eine moderne verdrehte Frau!

[7] Franks, Norman. Double Mission: Fighter Pilot and SOE Agent, Manfred Czernin, Londýn 1976.

[8] Pouzar, Vladimír a kol.: Almanach šlechtických rodů, Martin 2005, str. 96.

Czernin

Otto Czernin (1875–1962) se svou manželkou Lucy Katherine roz. Beckett (1884–1979) v roce 1903

dopis

dopis