Podrobnosti
Zveřejněno: 23. 6. 2023

V roce 1932 zemřel František Czernin z Chudenic, poslední mužský potomek tzv. nedrahovické větve rodu, kterému patřil i jindřichorahradecký zámek. Držitelem fideikomisního majetku se stal až v roce 1925, tedy ve svých 68 letech. Původně velké czerninské majetky spravoval jeho starší bratr Eugen Jaromír, který ovšem ve zmíněném roce 1925 zemřel.

František Czernin z Chudenic vystudoval práva na pražské univerzitě. Poté nastoupil do služeb státu. Jeho úřední kariéra je spjata s Moravou a tamějším místodržitelstvím v Brně. Rovněž také působil u Okresního hejtmanství ve Znojmě. Z této doby pochází dokument, který se dochoval v Rodinném archivu Černínů na zámeckém pracovišti SOkA Jindřichův Hradec.

K 20. květnu 1893 datovali zástupci obcí Citonic, Domčic, Kravska, (Hlubokých) Mašůvek, Mramotic, Olbramkostela, Plenkovic, Tvořihráze, Únanova, Žerůtek a Veskova (dnes Bezkova) děkovný list, který adresovali JUDr. Františku Czerninovi. V písemnosti vyjádřili vděk za pomoc s obnovou obcí, které zasáhla živelní pohroma spjatá s bouřkou. Bouřkový mrak, který způsobil mnohé škody v červnu roku 1892, se pohyboval severně od Znojma, jak je patrné z výčtu obcí. Z tohoto dokumentu se nedozvídáme přesný rozsah škod, to by umožnily jiné archiválie. Na závěr poděkování každý ze starostů připojil svůj podpis a rovněž razítko obce, kterou zastupoval. Dvojstránka je tak i cennou reflexí podoby obecních razítek na konci 19. století.  

 

„Vaše milost, vysokorodý pane hrabě!

V nejhlubší oddanosti podepsaní zástupcové obcí Citonic, Domšic, Kravska, Mašuvek, Mramotic, Olbramkostela, Plenkovic, Tvořihráze, Veskova, Unanov, Žerutek dovolují si tímto ve jménu všech, živelní pohromou dne 15. června 1892 postižených obyvatelů zmíněných obcí, Vaší milosti vřelé, z upřímné vděčnosti plynoucí díky, za velikomysleně podniknutou a vysokým vlivem Vaší milosti tak skvěle podporovanou sbírku dobročinnou, k nohoum skládati.

Nejsme sto nalézti dostatečných slov, abychom Vám, vysokorodý pane, vylíčili neblahé ony pocity, jež zmocňovaly se nás ve chvíli řečeného řádění zlob živelních, jen důvěra ve všemohoucnost boží a milostivé slitování jeho odvrátila mnohého od činu zoufalého nad spoustou majetků svého, a to hlavně ony již [!] nejsouce pojištění.

Zničeniť jsou veškeré dobré naděje všech nás! Zpustošena byla pole, luka i zahrady. Zmařena úroda kvetoucí a i povážlivě poškozeny budovy naše. Hrůza a nářek opanovaly osady nebohé. Bída a nouze uhostila se po vůkolí a prostředků životních ubývalo.

V strastiplných dnech těch objevila se Milost Vaše první na místech neštěstí a Vy, vysokorodý pane, vůlí boží veden a křesťanskou soustrastí a láskou k bližnímu puzen, přišel jste sám, očividně přesvědčil se o bezměrném rozsahu spousty [tj. zkázy] a škody.

Požehnané byly kroky Milosti Vaší! Naděje povznášela mysli sklíčených a děkováno Bohu všemohoucímu, že seslal ubohým v době utrpení dobrodince štědrého v osobě Milosti Vaší.

Na stupních trůnu Jeho Veličenstva, všeobecně milovaného mocnáře našeho, ráčil jste ku podpoře poškozených vyprositi obnos značný a laskavě jste jim nejnešťastnější podělil.

Zříditi jste ráčil výbor výpomocný a za milého spoluúčinkování vysokorodých příbuzných a přátel Milosti Vaší, jakož i za součinností veleslavné c. k. vlády říšské, vysokého parlamentu, slavného sněmu zemského, královského města Znojma a jiných dalších dobrodinců zahájil jste, Vysokorodý pane, dobročinné sbírky povšechné, k nimž zaprvé Milost Vaše obnosem značným přispěti ráčila.

Pomocí p. t. c. k. státních úředníků ráčila Milost Vaše základ a osnovu k rozdělování podpor poškozeným zbudovati a dle těchto pak spravedlivé podělování postižených se vzláštní ochotou a pod vlastním řízením lásky plně provésti.

Veškeré lidumilné skutky a veškeré obětě křesťanské dobročinnosti této soustředěny byly v požehnaných rukouch Milosti Vaší a z těchto pak jako mana nebeská ubohým a nouzi trpícím plynuly.

Tisíce nuzných a neštěstím postižených pozvedají dnes hlasů svých ku modlitbě společné za Milost Vaši a všechny ony dobrodince šlechetné, již ku sbírkám pořádaným obnosy rozličnými přispěvše, utrpení a bídě obecné, jakož i mnoha a mnoha hladtrpícím rodinám za kruté zimy právě panující ulevení poskytli.

Nechť odplatí Bůh všemohoucí štěstím nekaleným a zdravím úplným Milosti Vaší, jakož i ostatním, hlavně však nechť prozřetelnost boží zachovati ráčí Vás, vysokorodý pane, a to nám, budoucím k dobru a blahu jak země, tak i spoluobčanů našich.

Voláme proto tímto opětně z nejhlubších útrob srdcí našich: „Zaplať Pán Bůh všemohoucí!“

V nejhlubší úctě oddaní starostové obcí.“

 

Pavel Holub