Kniha o Němčicích na Netolicku

Podrobnosti

Kategorie: bez kategorie

Zveřejněno: 21. 10. 2021

Autor: Luboš Prommer

V roce 2020 uplynulo 800 let od první písemné zmínky o vsi Němčicích na Netolicku. Při této příležitosti vydala Obec Němčice v letošním roce vlastním nákladem knihu, jež se věnuje nejen dějinám obce a jejích obyvatel, ale i tamější fary, kostela sv. Mikuláše i již neexistující školy a neopomíná ani sbor dobrovolných hasičů či někdejší jednotné zemědělské družstvo.

Ves Němčice se může pyšnit jednou z nejstarších písemných zmínek v prachatickém okrese. Již v roce 1220 byl uveden Svatomír z Němčic (Zwatomirus de Nemchiz) jako svědek v listině Vítka ml. z Prčice pro milevský klášter (tato listina již byla představena v Archiváriu v červenci 2020).

Kolem poloviny 13. století již patrně v Němčicích stál románský kostelík, první farář je zde ovšem doložen až o století později. V té době figurují sice jako patroni kostela Rožmberkové, záhy jej však již spravovali místní šlechtici, kteří drželi i ves Němčice – vladykové z Němčic a Vlhlav, poté Hrůzové z Vlhlav a od roku 1482 Kořenští z Terešova. V 80. letech 14. století a kolem roku 1520 prošel kostel gotickými přestavbami, jež mu daly dnešní podobu dvoulodí s pravoúhle zakončeným presbytářem. Památkou na pozdní středověk jsou v němčickém kostele také tři zvony z let 1460, 1500 a 1506 a bezmála dvě desítky náhrobníků nižší šlechty (výjimkou je náhrobník kněze z 18. století).

Dělení majetku mezi členy rodu Kořenských v první polovině 16. století způsobilo, že jak ves Němčice, tak i patronátní práva ke kostelu a faře byla rozdělena mezi dva různé majitele, a zároveň se stala součástí dvou různých panství (a díky tomu i dvou různých krajů!). Větší část vsi tedy putovala v roce 1563 z rukou Kořenských do vlastnictví Rožmberků, kteří ji připojili k netolickému panství, jež se pak po prodeji císaři (roku 1601) dostalo v roce 1622 Eggenberkům. Menší část zatím roku 1548 připojili Malovci z Malovic ke svému hlubockému panství, které na počátku třicetileté války získal císařský vojevůdce don Baltasar de Marradas y Vique.

V urbářích bylo popsáno, která němčická stavení patří ke kterému panství, ovšem o patronát nad kostelem se lze rozdělit těžko. Zejména o právo jmenovat nové faráře tak vznikl mezi knížetem z Eggenberku a hrabětem Marradasem spor, který urovnalo v roce 1652 pražské arcibiskupství. Od té doby se ve správě němčické farnosti, která již dávno neměla vlastního pastýře, pravidelně střídali faráři z obou panství – z Netolic a z Pištína. A to až do doby, kdy byla obě panství majetkem Schwarzenberků a kníže Adam František v roce 1723 obnovil samostatnou němčickou faru. Záhy byla postavena i nová farní budova a skromná škola. Přestavby brzy neminuly ani kostel, jeho novou dominantou se stala barokní věž, zatímco uvnitř přibyla zděná kruchta a nové barokní zařízení.

Tvář Němčic se pak dále měnila v průběhu 19. století, kdy zdejší hospodáři přestavovali své usedlosti ve stylu selského baroka. Jak stoupal počet obyvatel, musela být i škola dvakrát rozšířena. V 50. letech 19. století se zdejší duchovní pastýři po zdlouhavých jednáních dočkali nové farní budovy a v roce 1870 byla kostelní věž upravena v novogotickém stylu.

Konec patrimoniální správy v polovině 19. století přinesl Němčicím konečně jednotnou správní příslušnost – staly se samostatnou obcí v politickém okrese Prachatice.

Z bojišť první světové války se do Němčic nevrátilo devět mužů. Kostelní zvony se naštěstí pro jejich starobylost podařilo uchránit před rekvizicí. Za první republiky zde vzkvétal čilý společenský život, organizovaný jednak místním odborem Národní jednoty pošumavské, jednak školou a také sborem dobrovolných hasičů, jenž byl založen již roku 1909. Středobodem hojných obecních slavností byl pomník padlých, jenž byl vztyčen na návsi před kostelem v roce 1920. V roce 1935 pak na horní návsi přibyl pomník A. Švehly.

Během nacistické okupace zahynuli v koncentračních táborech všichni členové zdejší židovské rodiny. Koncem války byli v obci krátce ubytováni němečtí uprchlíci a následně sovětští vojáci, z nichž jednoho zde nešťastná nehoda připravila o život. Jeho hrob na němčickém hřbitově se pro následující desetiletí stal ústředním pietním místem obecních oslav.

Další vývoj obce poznamenal vznik JZD v roce 1956, které zde vystavělo několik hospodářských budov. Stavební ruch sedmdesátých let pak dal vzniknout bytovce, kancelářské budově i novým patrovým domům zdejších obyvatel.

Fara přestala sloužit svému původnímu účelu roku 1955, odkdy byla zdejší farnost spravována duchovními z okolí. Od roku 1993 je administrována z děkanství v Netolicích. Škola byla zrušena v roce 1974 a vystřídána mateřskou školou, která fungovala do roku 1993.

Eliška Hospasková

Plán pod textem představuje návrh na stavbu kostelní věže v roku 1764 (SOA v Třeboni, Vs Netolice, sign. III K alfa 52a).