Vzpomínka na Rudolfa Tecla
- Podrobnosti
- Kategorie: Novinky v SOA a SOkA
- Zveřejněno: 21. 8. 2020
představuje organizační složku státu příslušející k resortu ministerstva vnitra. Uchovává písemné dědictví pro přítomnost i budoucnost a disponuje nepřeberným materiálem kulturně-historického významu.
Od roku 2002 tvoří strukturu centrála a oddělení v Třeboni, v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Jindřichově Hradci a státní okresní archivy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.
Sloučením všech těchto pracovišť do jediného subjektu vznikla rozsáhlá jihočeská archivní síť.
V sobotu 25. července 2020 se při příležitosti znovuotevření kostela sv. Jakuba v Jindřichově Hradci uskutečnila vernisáž výstavy „Černínové a kostel sv. Jakuba.“ Výstava vznikla ve spolupráci Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci, do jehož správy kostel s rodinnou hrobkou Černínů náleží a Státního oblastního archivu v Třeboni, oddělení Jindřichův Hradec, kde jsou uloženy archiválie, vztahující se k historii kostela a rodu Černínů.
Na pěti panelech byla prezentována historie kostela sv. Jakuba s popisem kdysi nádherného interiéru, ilustrována historie pohřbů v rodině Černínů a představeni zde odpočívající zástupci tohoto rodu. Akce byla doplněna prezentací materiálů, na něž se na panelech nedostalo.
Odpoledne bylo zakončeno Mší svatou za zemřelé z rodiny Černínů, slouženou jindřichohradeckým proboštem Mgr. Ivo Prokopem.
Otevření kostela se setkalo s velkým zájmem nejenom hradecké veřejnosti. Výstavu k historii kostela je možné navštívit po celý srpen vždy v neděli od 13 do 16 hodin.
Hana Pelcová
Účastníky posledního Jarního běhu očekávala trať vysypaná z dobré poloviny hrubou moukou (osvědčená metoda dr. Bláhy). Toto opatření, o jehož realizaci se letos zasloužili Roman Tošner a Vít Gregor s autorem těchto řádků (v roli supervizora), prospělo především třem medailistům - získali kýženou jistotu. V cíli závodu, konaného 17. června 2020 v oboře Hvězda v Praze, bylo shledáno následující pořadí:
Připomeňme, že se jednalo o jednu z prvních hromadných akcí za prokleté koronakrize. Olympiáda, prestižní tenisové turnaje, mistrovství světa ve cvrnkání kuliček, vše se hroutilo, jen náš běh ční nad mořem zmaru jako pevný útes bičovaný vlnami! Pro všechny případy zkonstruovala technická komise Volného běžeckého sdružení „Prudká křeč“ důmyslný systém třímetrových latí, jež měly být vbíjeny mezi lopatky běžců, aby byly zachovány kýžené rozestupy, pokud by byly předepsány. Nakonec jsme však od drastického opatření mohli upustit. Ve Hvězdě by se navíc muselo razantně kácet, aby bylo umožněno předbíhání. Při pohledu do výsledkové listiny vyzvedneme výkon debutantky Perchty Vojáčkové i návrat dvou legend Jarních běhů – zakladatele běhu a vítěze z roku 1992 Júlia Baláže, jenž překvapil mladickou formou, a zejména čtyřnásobného vítěze Jaroslava Fialy, mistra světa veteránů v chůzi. Ten svižně a s přehledem absolvoval trať v oblíbené disciplíně, v níž druhdy dosáhl skvělých úspěchů. Ve spolkové místnosti břevnovského restaurantu U Kláštera obdrželi běžci a běžkyně vkusné diplomy z dílny Vladimíra Waageho, krasopisně vyplněné panem Františkem Purnochem. Před tím vděčně vyslechli verše benešovského barda Václava Bartůška v procítěné interpretaci Tomáše Holendy (verše Milana Hankovce byly dodány později). Strofy byly oceněny frenetickým potleskem a opakovaným voláním: „Sláva!“ a „Živojó!“. Avšak nastojte: recitátor si při odchodu z restaurace zapomněl odnést oblíbenou černou propisovací tužku. Obeslal hned večer všechny účastníky běhu s úpěnlivou prosbou, aby mu nalezené psací náčiní případný nálezce poctivě vrátil, neb on k tužtičce po dobu vzájemného soužití získal „drobný citový vztah“. Uvedená epizoda jeví se vzácným příkladem intimního poměru člověka k věci, srovnatelným snad jen se známým obsesivním vztahem básníka Jiřího Wolkra k uhelným lopatám a poštovním schránkám na rohu ulice. Nalezenou propisovací tužku si Tomáš Holenda vyzvedne u jednatele do roka od data konání běhu, jinak doličný předmět propadne ve prospěch sdružení.
Jiří Křesťan
Ve dnech 3.-6. června 2020 proběhl v prostorách Státního oblastního archivu v Třeboni 2. ročník workshopu s tématem „Výroba pergamenu“. Pořadatelem bylo Oddělení ochrany a péče o Národní archivní dědictví a zúčastnilo se ho 8 restaurátorů a restaurátorek ze SOA v Třeboni, SOA v Praze, SOA v Zámrsku a z Archivu hlavního města Prahy. V průběhu pracovního semináře bylo zpracováno 15 kůží z kůzlat a ovcí.
Během workshopu si každý sám vyzkoušel kůži vyčistit a následně napnout na rám. Vyrobené pergameny se v restaurátorských pracovištích využijí při šití knih, při restaurování poškozených vazebních pergamenů a také při zhotovování nového pokryvu knihy.
Děkujeme vedení archivu za vstřícnost uspořádat toto pracovní setkání, při kterém byla zajištěna a dodržena specifická ochranná opatření stanovená Ministerstvem vnitra ČR.
Oddělení ochrany a péče o NAD
Vážení badatelé,
kvůli plánované opravě v archivních depotech umístěných v prostorách třeboňského zámku budou některé archivní soubory v době od 1. 10. 2019 do odvolání zcela nepřístupné. Níže psaný seznam uvádí ty nejdůležitější z nich.
Děkujeme za pochopení
Buquoyská hlavní pokladna Nové Hrady
Buquoyské ústřední ředitelství Nové Hrady
Buquoyské ústřední ředitelství Praha
Krajský výbor KSČ České Budějovice
Lesní úřad (říšský) Gmünd
Lesní úřad (říšský) Nové Hrady
Lesní úřad (říšský) Třeboň – jih
Lesní závod Třeboň
Oseva, semenářský statek Protivín, s.p.
Pracovně výchovný Tábor Planá nad Lužnicí
Rodinný archiv Buquoyů
Správa státních lesů Nové Hrady
Správa státních lesů Třeboň
Státní statek Hluboká nad Vltavou
Státní statek Chlum u Třeboně
Státní statek Chlum u Třeboně (mapy)
Státní statek Nové Hrady
Velkostatek Jemniště
Velkostatek Kuří
Velkostatek Nové Hrady (část fondu, zvláště mapy a technické výkresy)
Velkostatek Nusle-Vršovice
Velkostatek Rožmberk nad Vltavou
Strana 21 z 23
Státní oblastní archiv v Třeboni v reakci na současnou situaci zveřejňuje krizovou metodiku. Výtah z krizového plánu Národního archivu – Instrukci pro případ povodně nebo havárie vody.
V rámci oslav Mezinárodního dne archivů prezentovali ve Státním oblastním archivu v Třeboni, pro školní skupiny i veřejnost, výrobu a využití pergamenu. Cílem bylo přiblížit účastníkům tradiční metody výroby pergamenu a jeho historický význam. V dnešní době moderní techniky a komunikace by se nemělo zapomínat, že jsme se ve vývoji civilizace dostali tak daleko jen díky znalostem mnoha předchozích generací myslitelů a vědců, kteří po staletí zapisovali do knih výsledky svých bádání a tím předávali informace z generace na generaci. Po více než tisíc let byl hlavním materiálem, na který se psalo, pergamen.
Workshop začal uvítáním účastníků a krátkým úvodním slovem o významu archivu v péči o národní kulturní dědictví. Hlavní část komentované prohlídky byla věnována tajemství výroby pergamenu, který přetrvává v čase jako unikátní svědek minulosti. Poté následovala praktická ukázka surovin potřebných k výrobě pergamenu, tedy kůže zvířat (ovce, kozy), a tradičních nástrojů používaných při jeho zpracování. Účastníci měli možnost si suroviny osahat a seznámit se s jednotlivými nástroji. Stejným tradičním způsobem dokáží v třeboňském archivu dnes vyrobit pergamen kolegyně z oddělení Ochrany a péče o Národní archivní dědictví. Dvě doprovodná stanoviště se pak ve vedlejším výstavním sále věnovala charakteristice středověkých listin a paleografii. Naši milí návštěvníci se seznámili se strukturou nejen středověkých listin nebo si v pracovním listu procvičili poněkud nezvyklé tvary gotického lomeného písma. Na závěr si školní skupiny napsaly souhrnný test, v němž si nejen ověřily nově získané vědomosti, ale také soutěžily o poukazy na pizzu. Děkujeme za poukazy Třeboň 105: Galerie Divadlo Biograf.
Workshop na výrobu pergamenu byl velmi úspěšný a účastníci si odnesli nejen nové znalosti, ale i velký zážitek. Celkově se akce zúčastnilo téměř 200 osob, včetně žáků a studentů. Zavítali mezi nás žáci ze základních škol z Lomnice nad Lužnicí, Suchdola nad Lužnicí, Rapšachu, třeboňské ZŠ Světoplavci, ze Ševětína a Třeboně a také studenti z místního gymnázia. Atmosféra byla po celou dobu velmi přátelská a tvůrčí. Děkujeme všem účastníkům za jejich aktivní přístup a těšíme se na další společné akce.
Realizační tým: Blanka Čechová, Veronika Čočková, Drahomíra Dalíková, Milan Hejda, Markéta Hrdličková, Marie Kalátová, Michal Morawetz, Anna Oupohová, Martina Pechová.
Jedné z celosvětově nejvyšších poct v oblasti vědy se dostalo Juliu Lukešovi z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Na začátku května byl zvolen za mezinárodního člena do Národní akademie věd (National Academy of Sciences, NAS) Spojených států amerických. NAS je soukromá nevládní organizace, která slouží kromě jiného jako poradní orgán vládě USA v otázkách vědy a techniky. Prestiž této organizace podtrhuje fakt, že přibližně 500 jejích současných i již zemřelých členů získalo Nobelovu cenu. Julius Lukeš je jediným žijícím českým zástupcem v NAS z České republiky.
„Je to první cena, ze které jsem se opravdu orosil,“ komentuje upřímně své zvolení Julius Lukeš. Noví členové jsou do NAS navrhováni svými kolegy za významný přínos ve svých výzkumných oborech. Letos NAS zvolila 120 nových členů ze Spojených států a 24 mezinárodních členů z celého světa, čímž se zvýšil celkový počet aktivních členů na 2 617 a celkový počet mezinárodních členů na 537.
Jihočeský rodák (České Budějovice) Julius Lukeš se profesně věnuje parazitologii; zabývá se molekulární a buněčnou biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Od roku 1987 pracuje na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a od roku 2003 působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků ve vědeckých časopisech, které byly dosud citovány téměř 18 000 krát s Hirschovým indexem 63. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2014 byl zvolen členem Americké mikrobiologické akademie a o rok později se stal členem Evropské mikrobiologické akademie. Od roku 2018 se zařadil mezi členy prestižní Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a v roce 2023 se stal členem Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Získal také řadu ocenění, mezi nimiž jsou např. Cena ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2011 a 2023, Medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách (2023) a Cena Akademie věd České republiky za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2020).
Národní akademie věd se zasazuje o rozvoj vědy v USA a přispívá k rozvoji mezinárodní vědecké komunity. Je to aktivně fungující organizace, která se zabývá důležitými otázkami vědy a problémy, u nichž jsou vědecké poznatky zásadní. Julius Lukeš bude pracovat v sekci, která se zabývá patogenními organismy a evolučními otázkami. Prvního shromáždění NAS se zúčastní 25. dubna 2025, kdy bude zároveň přivítán mezi nové členy na slavnostním ceremoniálu.
V historii působili v NAS dva čeští vědci. Jako první byl zvolen v roce 1995 neurofyziolog Jan Bureš (1926-2012), druhý o dvacet let později virolog Jan Svoboda (1934-2017). Díky své afiliaci k Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR reprezentuje Českou republiku v NAS také molekulární biolog David M. Sabatini, který byl zvolen jako řádný člen NAS v roce 2016.
Pan profesor spolu se členy Učené společnosti ČR, navštívil v minulosti třeboňský archiv a ocenil naší péči o zachování archiválií i další práci archivářů. Těšíme se na další jeho návštěvu.
Za všechny zaměstnance Jihočeských archivů blahopřeje
Václav Rameš
Použit text:
„Historie má znovu jistou konjunkturu, ve světě i u nás, to znamená, že doba je nasycována nadbytkem problémů. Předpokládat, co se stane, jaké záře a stíny bude mít budoucí čas, historie samozřejmě neumí, bez pohledu zpět se však o příštím nedá ani uvažovat. Rodíme se právě i do historie. Ztráta úcty a pozornosti k minulosti bývá vlastností davů, s nimiž se pak snadněji a povolněji nakládá.“
Robert Kvaček
(z posledního publikovaného textu)
Ve věku 91 let zemřel v noci na sobotu historik Robert Kvaček. ČTK to sdělila Jana Čechurová z oddělení moderních a soudobých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Kvaček patřil k největším osobnostem poválečné české historické vědy, těšil se respektu i mezi experty v zahraničí. Byl oblíbeným vysokoškolským pedagogem. Mezi jeho přední zájmy patřily dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období druhé světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století.
Rodák z Dvorců u Jičína vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Už za studií působil Kvaček jako asistent na Husově Ústavu československých dějin, po promoci se zapojil do vědecké práce. V roce 1967 byl na Univerzitě Karlově jmenován docentem. Pedagogicky působil i na dalších českých vysokých školách (Technická univerzita v Liberci, DAMU, FAMU) a pořádal přednášky pro veřejnost.
Jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. V době normalizace nesměl přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po převratu. Napsal například knihy Causa Emil Hácha, Generál Alois Eliáš, Obžalována je vláda či Poslední den.
V roce 2021 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství. V roce 2014 získal medaili Za zásluhy o rozvoj vědy od Učené společnosti ČR. Tehdy ČTK řekl, že za svůj největší úspěch považuje spíše svou pedagogickou činnost.
Měl jsem štěstí, že jsem navštěvoval přednášky a semináře pana Roberta Kvačka. Spolu s dalšími pronásledovanými lidmi, kteří byli trpěni na Karlově Univerzitě, nám přinášel pravdivou historii, velkou porci lidství a slušnosti. Byl to navíc noblesní člověk a rád se přiznávám k tomu, že jsem ho měl rád. Patřil k okruhu lidí, kteří mně formovali a jsem mu za to vděčen.
Čest jeho památce!
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
za všechny jihočeské archiváře a zaměstnance
Dne 04.04.2024 uspořádal Referát zahraničních vztahů a Pátrací služby Úřadu ČČK druhé setkání se svými spolupracovníky.
Prezident ČČK Marek Jukl a vedoucí Pátrací služby ČČK Olga Šiková poděkovali pracovníkům Archivu hl. města Prahy, Ministerstva obrany ČR, Ministerstva vnitra ČR, Národního archivu, Policie ČR - Služby cizinecké policie, Státního oblastního archivu Litoměřice, Státního oblastního archivu Praha, Státního oblastního archivu Třeboň, Státního okresního archivu Litoměřice, Státního okresního archivu Teplice a Zemského archivu Opava za spolupráci a podporu pro vykonávání pátrací služby v praxi, zároveň však také za porozumění a pochopení pro humanitární cíle a úkoly pátrací služby vyplývajících ze Ženevských konvencí.
Byli jsme seznámeni s historií a strukturou pátrací služby, a to jak v mezinárodním, tak v českém kontextu. Současně byly prezentovány ukázky případů, kterými se Pátrací služba ČČK zabývá.
Odpoledne pak pracovníci ČČK a spolupracovníci Pátrací služby ČČK strávili společně v zámku v Lánech, Muzeu Alice Masarykové a ČČK a Muzeu T. G. Masaryka.
V rámci celodenní akce jsme si vyměnili řadu praktických zkušeností a podnětů z oborů našich činností.
Zároveň tlumočíme velké poděkování všem našim spolupracovníkům, za jejich přínos v této činnosti.
Markéta Hrdličková, Václav Rameš
Letos 19. února uplyne 150 let od narození Josefa Šusty. Narodil se v roce 1874 v Třeboni na náměstí v čp. 90 jako čtvrté dítě z osmi sourozenců řediteli schwarzenberského velkostatku Josefu Šustovi a jeho manželce Karolíně rozené Körnerové. Otec Karolíny, Václav Körner, byl majitelem domu na náměstí, kde měl obchod s potravinami a železářskými potřebami. Šustovi v té době bydleli na zámku. Krátce v úřednickém domě čp. 111 a později v tzv. Ruthardově domě na rohu zámku s okny do náměstí, kde je deska věnovaná památce našeho předního historika.
Josef Šusta prožil dětství a mládí v Třeboni. V roce 1887 ukončil studium na zdejším nižším gymnáziu. Pokračoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1891. Pak studoval historii na filozofické fakultě Karlovy univerzity, která byla tehdy ještě v Klementinu. V knize vzpomínek na studentská léta připomíná své vysokoškolské pedagogy Emlera, Rezka a zejména Jaroslava Golla. V roce 1893 přestoupil po doporučení třeboňského archiváře Františka Mareše na vídeňský Ústav pro rakouský dějezpyt. Po studijních pobytech v Itálii ukončil studium doktorátem na Karlově univerzitě, kde pak působil jako pedagog. V roce 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin. V roce 1916 se stal děkanem filozofické fakulty UK. V letech 1920 – 1921 byl v pořadí druhým československým ministrem školství a národní osvěty. V letech 1939 – 1945 byl prezidentem České akademie věd a umění.
Dílo historika Josefa Šusty je obdivuhodné. Věnoval se jak dějinám světovým, tak českým, zejména v období středověku. Pro studenty gymnázií připravil učebnici dějepisu. Šusta byl také spisovatelem. Jeho vzpomínky na dětství a mladá „léta učňovská a vandrovní“ jsou poutavým čtením nejen pro ty, co mají rádi Třeboň, ale i Prahu Vídeň a Řím, kde své mládí prožil a získával první životní zkušenosti.
V květnu 1945 se rozhodl dobrovolně rozloučit se životem ve vlnách řeky Vltavy v Praze.
Jiřina Psíková
Pro TS 2023/2
Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,
chtěl bych Vám všem z celého srdce popřát co nejkrásnější prožití vánočních svátků a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce příštím. Rok letošní, který máme již skoro za sebou, nebyl pro archivy, spisovny, archiváře i pracovníky spisoven právě snadným. Byl plný všemožných překvapení, komplikací, nástrah i složitých rozhodnutí. Zvládli jsme jej však se ctí. Zároveň to byl rok v mnoha ohledech úspěšný a plodný, protože řadu složitých úkolů se podařilo dokončit, mnohé, léta odsouvané problémy jsme naopak odvážně otevřeli. Věřím, že příští rok, do kterého sice vstupujeme početně i ekonomicky oslabení, zvládneme opět dobře a s elegancí sobě vlastní. A protože jsme si vědomi, že máme to nejlepší povolání, jaké se nabízí, a zřetelně vnímáme axiom našeho údělu, to je propojovat minulost s přítomností a budoucností, tak se nemáme čeho bát. Bez nás, archivářů, by byl svět pustý a plochý. Těšme se z toho.
Vše dobré do nového roku!
vrchní ministerský rada
PhDr. Daniel Doležal, Ph.D.
ředitel odboru archivní správy a spisové služby MV
Vážené kolegyně, kolegové a přátelé jihočeských archivů.
Přejměte ode mě přání všeho dobrého po celý rok 2024
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
Ředitel SOA v Třeboni oznamuje smutnou zprávu.
Karel Schwarzenberg (1937 - 2023) (pametnaroda.cz)
Převzato s povolením: Paměť národa (pametnaroda.cz)