Details
Published: 11 October 2022

Protektorát

V pátek 7. října dopoledne proběhlo na Masarykově náměstí před domem čp. 87 položení kamenů zmizelých pro tři členy rodiny Ornsteinovy. Jak zaznělo v proslovech, tato vzpomínka byla plánována už od roku 2019, a to jak tou šťastnější větví rodiny, tedy členy rodiny po jedné z příbuzných, které se podařilo uprchnout do tehdejší Palestiny, tak pamětnicí paní Elfrídou Mühlbachovou, která chtěla uctít památku své o dvanáct let starší přítelkyně Růženy Ornsteinové. Paní Elfrída se uložení kamenů již nedožila a její přání tak dovedla do zdárného konce její dcera spolu s příbuznými rodiny Ornsteinovy.

Do Třeboně přišel nejspíš někdy v 70. letech 19. století Šalamoun Ornstein, který začal jako drobný obchodník, ale již v letech devadesátých je váženým členem místní židovské obce, které po pět let předsedá, obchodu se daří a bydlí již v domě na dnešním Masarykově náměstí se svojí manželkou a nejméně jedním synem Richardem, který se v Třeboni narodil v prosinci 1879. V roce 1893 požádal třeboňské radní o udělení domovského práva: „…Jak všeobecno jest známo žiju již více jak 21 roků v Třeboni, provozuji tu obchod se zbožím kupeckým a střižním. Mé majetkové poměry jsou též známy, jsem vlastníkem domu čp. 87 v městě Třeboni, můj obchod jest rozsáhlejší, má firma v obchodním rejstříku protokollována. Veškeré tyto skutečnosti nasvěčují tomu, že není nijaká obava, že bych já se svou rodinou kdy obci se mohl stát břemenem…“.

Syn Richard se v srpnu 1913 oženil v táborské synagoze s Bertou, dcerou obchodníka Leopolda Lustiga, a svoji ženu přivedl do Třeboně, kde již rodinný obchod provozoval samostatně. Jeho matka Karolína se svatby svého syna a ani narození vnučky nedožila, zemřela již v roce 1910 a o deset let později ji následoval i manžel Šalamoun.

Dcera, v matrice zapsaná jako Růženka, byla nejspíše vymodleným dítětem a do manželství se narodila až v dubnu 1917.

V letech 1923 až 1928 absolvovala Růženka dívčí obecnou školu a následně tři roky pokračovala na škole měšťanské. Jednalo se o pečlivé a studijně bezproblémové dítě, na které byli rodiče určitě pyšní. V dospívání se začala učit angličtinu, jejíž hodiny probíhaly na Bezpalcově plovárně. V roce 1937 vycestovala do Velké Británie na zkušenou, pracovala v kanceláři a aktivně si prohlubovala i cizí jazyk. S nadšením psala nejen domů, jak se jí práce líbí, jak je nadřízenou chválena za odvedenou práci, ale i osvojení jazyka. V té době asi nikdo nepředpokládal, co bude následovat a Růženka se vrátila zpět do Třeboně k rodině, ale také za svojí tehdejší láskou. Nejpozději s koncem třicátých let jsou známy její kontakty s Evangelickou metodistickou církví v Třeboni, která mohla sehrát určitou roli v pozdější snaze dívčiny rodiny o opuštění Protektorátu.

Osud rodiny Ornsteinovy je podobný celé řadě ostatních tehdejších židovských rodin, postupný sled zákazů, omezení a nařízení. Obchod byl rodině zarizován, další život okleštěn a někdy během roku 1941 Ornsteinovi Třeboň opouštějí. Odstěhovali se do Prahy, kde velké město mohlo poskytnout jakousi anonymitu, útočiště snad poskytli jiní rodinní členové a určitě se v Praze dalo lépe pracovat na záchraně dcery.

Židé, kteří zůstali v Třeboni, nastoupili svoji poslední cestu v dubnu 1942, Ornsteinovi byli vypraveni transportem z Prahy dne 24. října 1942 do Terezína. Terezínským ghettem ani neprošli a o dva dny později pokračovali do Osvětimi. Richardovi bylo 62 let, jeho ženě Bertě 49 let a jejich jediné dceři Růžence 25 let.

 

Marta Leblová, SOkA J. Hradec