Details
Published: 21 June 2022

Protektorát

Jednou ze 156 obětí táborského popraviště, malorážkové střelnice v bývalých kasárnách 305. pluku těžkého dělostřelectva na Pražském Předměstí, se stal František Randa, inspektor Českomoravských drah a náměstek přednosty dopravního úřadu. František Randa se narodil 1. února 1890 v Nezdicích na Šumavě. Do Tábora přišel po okupaci pohraniční, které následovalo po uzavření Mnichovské dohody. Do Tábora proudili od října 1938 zejména zaměstnanci Československých drah s rodinami. František Randa bydlel v Michalovicově ulici čp. 2008 na Blanickém Předměstí nedaleko táborského nádraží.

Na otázku, proč skončil inspektor Randa na popravišti, odpovídají protokoly výpovědí zaměstnanců drah uložené v archivním fondu Okresní národní výbor Tábor, Bezpečnostní referát. Výpovědi týkající se úmrtí Františka Randy jsou součástí spisu Zdeňka Krále, kolaboranta, spolupracovníka SD a župního vedoucího Vlajky. Do hledáčku SD a gestapa se inspektor Randa dostal po účasti na manifestaci v Plzni, která se konala v úterý 16. června 1942.

František Randa jel do Plzně spolu s vrchním adjunktem Františkem Olivou, Ing. Tomkem, Ing. Sedláčkem a dalšími zaměstnanci Českomoravských drah. Na manifestaci do Plzně zavítali kvůli účasti ministra dopravy Dr. Jindřicha Kamenického. Obdobná manifestace se konala 20. června 1942 i v Táboře, ale za účasti předsedy vlády Jaroslav Krejčího, ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce a ministra zemědělství Adolfa Hrubého. Randa, Oliva, Tomek a Sedlák jeli společně v jednom kupé a z vlaku vystoupili jako první. Na nástupišti čekali na ostatní táborské železničáře, aby se vydali všichni Táboráci najednou na manifestaci.

Do Plzně přijeli i dva udavači Zdeněk Král, tajemník poštovního úřadu v Táboře, a Jaroslav Niederle, úředník drážního skladiště. Při příchodu ke skupině táborských železničářů zdvihl Niederle pravou ruku k árijskému pozdravu a při tom prohlásil: „Poslušně hlásím, tak jsme tady.“ Inspektor Randa odpověděl na jeho pozdrav dosti nevybíravě: „Ty hlavo hovězí, dej tu pracku dolů.“ Mezitím došli i zbylí táborští železničáři.  Niederle odpověděl ve stejném duchu, v jakém pronesl svůj pozdrav: „Jarka s vepřovou hlavou béře na vědomí.“ Když pak měl Niederle provést árijský pozdrav, hrál si s prstenem. Na plzeňském náměstí vyslechli projevy demonstrující loajalitu k Třetí říši a protektorátní vládě a samozřejmě odsuzující atentát na Reinharda Heydricha. Na zpáteční cestě všichni tento incident probírali hlavně kvůli přítomnosti Krále, o němž se dobře vědělo, že je udavač SD.

Druhý den vyprávěl inspektor Randa o incidentu v Plzni výpravčímu Antonínu Křivánkovi v kanceláři hospodářské správy železniční stanice. „Tak jsem provedl včera hloupost. Mohou mne za to zastřelit?“

Nejhorší se stalo skutečností. V sobotu 20. června přijelo ke kanceláři skladiště auto gestapa. Z auta vystoupili dva gestapáci a asi 10 minut hovořili s Niederlem, poté následovalo kolem 11. hodiny zatčení inspektora Randy. O dva dny později 22. června byl zastřelen komandem Schutzpolizei spolu s dalšími osmi nešťastníky.

Vina za zatčení a následnou smrt Františka Randy padla na Jaroslava Niederleho, což potvrdily výpovědi staničního manipulanta Františka Bicana, staničního manipulanta Josefa Novotného a oficiála ČSD Bohuslava Zenáhlíka. Na základě výpovědí všech výše jmenovaných bylo proti Jaroslavu Niederlemu vedeno od 30. května 1945 vyšetřování. Do věznice krajského soudu se dostal již 8. května 1945 pro udavačství. Právě 8. května začali cely věznice krajského soudu v Táboře plnit udavači a kolaboranti.

Aktivity Jaroslava Niederleho popsal vrchní adjunkt Josef Koutecký v kronice železniční stanice Tábor v roce 1945 takto: „Po celou tu dobu byli zaměstnanci znepokojováni jednáním vrch. adj. Niederle, který provokoval, urážeje pana presidenta Beneše a vychvaluje panující režim, vítězství něm. branné moci a zřízení protektorátu. Proti tomu se zaměstnanci rozhodně ohradili a když začal vyhrožovati, bylo mu přímo naznačeno, že bude násilně odstraněn. Byl postrašen a dal pokoj. Správně však tušil úlohu insp. Randy a toho pak po zájezdu do Plzně udal.“ 

Až 3. července 1942 zaslali ze služebny tajné státní policie v Táboře na okresní úřad sdělení o vykonání rozsudku stanného soudu v Praze z 22. června 1942, na jehož základě byl popraven František Randa. Toto sdělení sloužilo k vyrozumění pozůstalých. Vlastimila Randová, manželka popravného, obdržela oficiální vyrozumění teprve 13. července 1942 od vládního komisaře města Tábora JUDr. Josefa Klemši.

 

Mgr. Jitka Vandrovcová

Husitské muzeum v Táboře