ČR – SOA v Třeboni - Archivárium: Tragédie Marty Ledererové

Archivárium: Tragédie Marty Ledererové

Details: Published: 14 June 2022

Protektorát

Marta Ledererová se narodila 30. srpna 1914 ve Všerubech u Domažlic manželům Jindřichu a Bertě Ledererovým. 15. října 1933 se v Klatovech vdala za Pavla Lederera z Vodňan (nar. 23. 12. 1907 ve Vodňanech). Jeho rodina vlastnila ve Vodňanech na Husově ulici čp. 56/I továrnu na lihové nápoje.

Když se její muž rozhodl v říjnu 1939 odejít do zahraničí, rozloučila se s ním ještě 16. října v Praze. Po mnoha peripetiích vstoupil v srpnu 1940 v Palestině do čs. armády, účastnil se obrany Tobruku, obléhání Dunkerque a získal mnohá vyznamenání.

V souvislosti s omezováním výkonu povolání židovského obyvatelstva jezdila Marta Ledererová od května r. 1940 do Prahy do přeškolovacích kursů, pořádaných pražskou židovskou náboženskou obcí. Tyto kursy navštěvovala pravděpodobně do července 1940.

****

V říjnu 1940 stanovil oběžník presidia zemského úřadu zákaz změny bydliště pro židovské obyvatelstvo a přechodného vzdalování se židů z okresu stálého bydliště. Po dalších doplňcích, které nařízení zpřesňovaly, pak 16. prosince 1940 dal Okresní úřad ve Vodňanech na vědomí všem četnickým stanicím vodňanského politického okresu, že židům se zakazuje každá změna stálého bydliště, jakož i přechodné vzdalování se z obvodu okresu bez řádného povolení. Vodňanská četnická stanice o tom vyrozuměla předsedu místní židovské náboženské obce Leopolda Červenku, který poté uvědomil všechny příslušníky náboženské obce.

****

Asi v srpnu 1941, tj. v době, kdy již platil zákaz cestování, se Marta Ledererová vracela večerním vlakem z Prahy. Doposud se nepodařilo zjistit ani přesné denní datum, ani okolnosti její cesty do Prahy a zpět. Je pravděpodobné, že byla navštívit svou matku Bertu a bratra Julia, kteří bydleli na Vinohradech v Soběslavské ulici čp. 2251/27. Povolení k cestě ale neměla.

Vystoupila asi ve 21 hodin na nádraží v Protivíně, poněvadž spojení do Vodňan už žádné neměla. U vlaku potkala Bohuslava Kindla mladšího z Vodňan (syna bývalého senátora Bohuslava Kindla, vězněného v Buchenwaldu), který jel týmž vlakem a rozhodl se dojít do Vodňan pěšky. Požádala jej proto, zda by mohli jít společně. Kindl jí pomohl s kufrem a vydali se nočním Protivínem směrem k Vodňanům.

U Vaňkova hostince na protivínském náměstí čp. 40 zahlédli stojící nákladní automobil vodňanského zelináře Edmunda Frohnera, který přivezl zeleninu pro německý chlapecký tábor KLV (Kinderlandverschickung), usídlený tehdy v protivínském zámku.

****

Zelinář Frohner byla zvláštní postava. Pocházel z Haliče, která po I. světové válce připadla Polsku, ale od července 1918 se trvale zdržoval ve Vodňanech, bez povolení a řádných dokladů. Teprve koncem 30. let byl nucen přislíbit, že požádá o čs. občanství. Žádost ale podal až v listopadu 1939, kdy mezitím přestalo existovat jak Československo, tak i Polsko. Žádal proto o příslušnost protektorátní.

Pověst nejlepší neměl. Pozdější svědectví o něm hovořila jako o bezskrupulosním šmelináři a vydřiduchovi, který využíval svůj německý původ a neváhal sahat k výhrůžkám. Navíc, zatímco stále probíhalo řízení o přiznání protektorátní příslušnosti, požádal v červnu 1941 o říšskoněmeckou státní příslušnost.

V říjnu 1941 byl ale udán, že překračuje cenová nařízení a dodává nekvalitní zboží za přemrštěné ceny. Svědci potvrdili, že takové ovoce a zeleninu měl prodávat i táboru KLV v Protivíně. Za tyto přestupky byl vodňanským okresním úřadem potrestán, což mělo za následek i to, že jeho žádost o udělení říšskoněmecké příslušnosti byla zamítnuta. Po intervenci budějovického oberlandratu mu byla v červenci 1942 přiznána příslušnost protektorátní. Ve Vodňanech byl však v této době – i později – považován všeobecně za Němce.

****

Marta Ledererová požádala Frohnerova šoféra, Jana Čížka, jestli by ji i s Kindlem nesvezli do Vodňan. Čížek a po jeho dotazu i Frohner souhlasili. Ledererová s Kindlem si nastoupili na korbu vozu, zakrytou plachtou. Z hostince poté přišel Frohner k autu společně s vodňanským obchodníkem Georgem Friedrichem.

****

Georg Wenzel Friedrich se až do začátku roku 1940 jmenoval Jiří Fridrich. Býval horlivým příslušníkem církve katolické, poté církve československé a činovníkem Sokola. Z církve posléze vystoupil, zapojil se do Národní obce fašistické, za kterou se pak dostal i do městského zastupitelstva. V únoru 1939 se přihlásil do Vlajky, ale pro neplacení příspěvků byl vyloučen.

V r. 1940 přijal říšskoněmeckou státní příslušnost a v květnu 1940 vstoupil do SA. Brzy byl jako treuhänder pověřen správou osmi židovských obchodů: čtyř ve Vodňanech, jednoho v Číčenicích a tří v Protivíně. Od 1. ledna 1941 se stal členem NSDAP. Byl jedna ruka s budějovickým oberlandratem, německými orgány a úřady – i s vodňanským zellenleiterem nacistické strany a učitelem zdejší německé školy Antonem Hofmannem.

V květnu 1941 byl po rozpuštění vodňanského městského zastupitelstva protlačen budějovickým oberlandratem do obecní správní komise do funkce náměstka předsedy Tomáše Holáta jakožto „zástupce německé národnosti“. Podobně jako Frohner zajišťoval některé dodávky pro tábor KLV na protivínském zámku.

****

Když nasedal do auta k Frohnerovi, zahlédl Friedrich Martu Ledererovou. Právě on, poněmčenec z prospěchářství a zištnosti, měl během jízdy projevovat značnou nelibost nad tím, že Ledererová jako židovka jezdí vlakem a autem ji veze Frohner, který je německého původu. Naopak Frohner i Čížek údajně Friedricha cestou žádali, aby se věcí nezabýval a nic nepodnikal. Přesto, když auto zastavilo ve Vodňanech před jeho domem, měl si Friedrich s pomocí svítilny ověřit, zda jde skutečně o Martu Ledererovou. Pak odešel.

Nejpozději do tří dnů byla Marta Ledererová přepadena skupinou budějovického gestapa vedenou prý kriminálním vrchním tajemníkem Leo Ehrensbergerem. Surově ji ztloukli, takřka bezvládnou zatkli a odvezli do Českých Budějovic. V domě provedli domovní prohlídku.

Zpráva o zatčení Marty Ledererové se brzy rozšířila po městě. Jednak šlo o první zásah tohoto druhu proti vodňanským židům ze strany německých orgánů, jednak ji kolaborantští poskokové ve Vodňanech aktivně roznášeli i s nechutnými doplňky. V ještě pokřivenější podobě ji 30. srpna 1941 otiskl i Arijský boj, vyhlášená stoka kolaborantství, antisemitismu a udavačského bulváru.

****

Týdeník „Arijský boj“ vycházel každou sobotu od polovice května 1940 prakticky až do konce války. Každé číslo bylo přeplněné zuřivě protižidovskými články, urážkami čs. odboje, demagogickými frázemi, oplzlostmi a pomluvami. Zatímco kvalitní české časopisy byly jeden za druhým zastavovány pod záminkou nedostatku papíru, na tento plátek se papír našel vždycky. Redakce, jež se neštítila otisknout nejpodlejší lež, sahala dokonce i k vyděračství a přispěvatelé časopisu (včetně šéfredaktora) nezřídka patřili mezi spolupracovníky gestapa.

„Arijský boj“ vedl pravidelnou rubriku „Kukátko“ a stránku lokálních zpráv, v nichž se mohli uplatňovat místní fašisté a kolaboranti. Několik lokálek otiskl týdeník i z Vodňan. Jejich autoři (či nejspíš autor) nejsou prozatím známi, primitivní udavačství a vršení lží ovšem šokují i po letech.

Ve „zprávě“ o zatčení Marty Ledererové, při kterém byla gestapem brutálně zbita téměř do bezvědomí, se zračila celá nestvůrnost fašistických dryáčnických pisálků: zrůdný pocit uspokojení doprovázely pomluvy, urážky a vylhané lascivnosti. Udavačský anonym se rovněž neostýchal útočit i na Bohuslava Kindla staršího, t. č. vězněného v koncentračním táboře Buchenwaldu.

****

Jak se ale gestapo o Martě Ledererové dozvědělo?

Při poválečném vyšetřování tvrdil Frohner, že hned druhý den ráno, poté, co svezl Ledererovou a Kindla, navštívil mezi šestou a sedmou hodinou ranní Friedricha a prosil ho, aby nic nepodnikal. Friedrich měl však odpovědět, že už je pozdě, že „Hofmann už o všem ví“.

Po válce byl na zatčení Marty Ledererové dotazován i bývalý vyšetřovatel budějovického gestapa a vedoucí tamního židovského referátu Willy Steinmann. Čs. bezpečnostním orgánům 22. 7. 1946 tvrdil, že gestapo prý Martu Ledererovou zatklo v souvislosti s „komunistickou činností“, na základě udání, nejspíš od Friedricha.

****

Vyšetřování bohužel nedokázalo jednoznačně objasnit, zda udání gestapu pocházelo přímo od Friedricha, nebo od zellenleitera Hofmanna. Všeobecně obávaný Hofmann, který posléze musel Vodňany opustit pro mravnostní delikt, po válce zmizel, a tak se na něj mohl Friedrich při výsleších snadno vymlouvat. Svůj podíl na tragickém osudu, který Martu Ledererovou čekal, ale zakrýt nemohl.

****

Podle Steinmannovy výpovědi budějovické gestapo Martě Ledererové žádnou „komunistickou činnost“ neprokázalo, ale její přestupek, že totiž „několikrát neoprávněně dojížděla z Vodňan do Prahy“, posloužil – zřejmě i s ohledem na výši rodinného majetku – jako vhodná záminka pro její postih. Byla proto ponechána ve vazbě a její výslechy měl provádět Steinmann. Posléze byla odvezena do vězení v Praze. I proto, že prý bylo gestapu známo, že Pavel Lederer emigroval, byl veškerý majetek obou manželů zabaven. Některými kusy nábytku a obrazy pak byla údajně vybavena budějovická služebna gestapa.

****

Nakolik je Steinmannovo svědectví jako celek hodnověrné, se můžeme jen dohadovat. Steinmann, pověstný svým krutým zacházením se zatčenými, a se židy zvláště, např. vyšetřovatelům tvrdil, že mu není nic známo o tom, „že by bylo při zatýkání nebo výslechu došlo k hrubému zacházení s Ledererovou“ a že on sám s ní při výsleších „jednal dobře“…

****

Z vězení v Praze byla Marta Ledererová převezena do koncentračního tábora Ravensbrück. V březnu 1942 byla zařazena do transportu do vyhrazené části sanatoria v Bernburgu, kde dříve probíhalo masové vraždění vydávané za euthanasii a kam nyní byli posíláni vězňové koncentračních táborů, „neschopní práce“.

března 1942 zde byla Marta Ledererová společně s dalšími ravensbrückými ženami zavražděna v plynové komoře kysličníkem uhelnatým. Bylo jí pouhých 27 let. Její muž v tu dobu bojoval za osvobození Československa.

Rodina o její smrti snad ještě obdržela úřední oznámení. Za měsíc ji v nedobrovolné cestě na smrt následovali i její příbuzní a přátelé, neboť 13. dubna 1942 byla naprostá většina vodňanských židovských obyvatel odvezena do Českých Budějovic. Friedrichův stín je doprovázel i na vodňanské nádraží, kde se s nimi s cynickým uspokojením loučil. V Budějovicích nastoupili 18. dubna do transportu „Akb“ do Terezína a hned 23. dubna do transportu „Al“ do Lublina. Matka a bratr Marty Ledererové v červnu nastoupili do transportu „AAh“, směřujícího z Prahy přes tábory Majdanek a Sobibór do pracovního tábora Ujazdów. Nikdo z rodiny se osvobození nedožil.

Asi dva dny předtím, než musel opustit Vodňany, požádal otčím Pavla Lederera Arnošt Lederer daňového účetního a majitele revisní kanceláře v Písku Jiřího Pilku (otce muzikologa a hudebního publicisty PhDr. Jiřího Pilky), který mu zařizoval finanční záležitosti, aby Pavlovi vyřídil, až se po válce vrátí z ciziny, že jeho manželku udal Friedrich. Trvalo to však ještě více než tři roky.

Už v prvních poválečných dnech byl Friedrich zajištěn a začalo vyšetřování jeho chování za války. Na podzim 1945 se do Vodňan vrátil i nadporučík Pavel Lederer. Nenašel ve městě nikoho z rodiny, z rodinného majetku zbyly jen trosky. 16. října 1945 mu Jiří Pilka vyřídil vzkaz jeho zesnulého nevlastního otce. Pavel Lederer o tom vzápětí uvědomil vyšetřující orgány.

Friedrich byl postaven před písecký mimořádný lidový soud. Přelíčení se konalo na konci prosince 1946 přímo ve Vodňanech. Vypovídal při něm jak Pavel Lederer, tak Jiří Pilka, i ostatní svědkové cesty Marty Ledererové z Protivína do Vodňan. Vina na její smrti tvořila významnou součást obžaloby, která navrhovala trest smrti. Vzhledem k některým polehčujícím okolnostem byl Jiří Friedrich 21. prosince 1946 odsouzen k doživotnímu vězení.

Vrchního kriminálního asistenta a vedoucího oddělení budějovického gestapa pro židovskou otázku Willyho Steinmanna odsoudil Mimořádný lidový soud v Českých Budějovicích 17. dubna 1947 k trestu smrti a téhož dne byl v Českých Budějovicích popraven.

Leo Ehrensbergera a Antona Hofmanna se dopadnout nepodařilo…

Josef Nožička

Marta Ledererová