ČR – SOA v Třeboni - Archivárium: Vzestup a pád papírenského průmyslu ve Větřní

Archivárium: Vzestup a pád papírenského průmyslu ve Větřní

Details: Published: 03 November 2025

Tradice výroby papíru na Českokrumlovsku má svůj počátek v 16. století. V 19. století docházelo ke zvýšené spotřebě papíru a dosavadní primitivní výrobní postupy byly již nevyhovující. Namísto dříve využívaných starých hadrů se jako perspektivní výrobní surovina nabízela dřevěná drť. Této příležitosti využil jindřichohradecký rodák Ignác Spiro, který v roce 1867 koupil od Jana Wölfla za 75 000 rakouských zlatých Pečkovský mlýn ve Větřní. Z původního mlýna na obilí se stala brusírna dřeva, která se však pro výrobu dřevěné drtě ukázala jako kapacitně nedostačující. Z této příčiny Spiro v roce 1883 jako jeden z prvních podnikatelů založil továrnu na sulfitovou buničinu, tzv. sulfitku, kde výroba probíhala mnohem efektivněji. Problémem ovšem byla doprava surovin, kterou Spiro vyřešil vybudováním vlastní vlečky do Kájova. Vlivem těchto změn se původně marginální továrna stala postupem let podnikem celosvětového významu. K expanzi továrny bylo přistoupeno v roce 1926, kdy byl provoz dále rozšířen o výrobu sulfátové celulózy, čímž se papírna stala prvním podnikem tohoto druhu v Československu. Vzhledem k pozitivním hospodářským výsledkům došlo v roce 1929 k transformaci původní soukromé firmy na akciovou společnost se základním kapitálem 60 milionů československých korun. Ve třicátých letech podnik navzdory hospodářské krizi dále prosperoval, ale osudným se mu staly okolnosti nacistické okupace v roce 1938. Vzhledem k židovskému původu rodiny Spiro byla továrna takzvaně arizovaná a dočasně sloučena se štýrskou papírnou Steyermühl.

Po osvobození Československa v roce 1945 se papírny nacházely v těžkých časech. Nejenže po okupaci Němců zůstal areál i výrobní zařízení v dezolátním stavu, ale i politické změny otřásly osudem papíren. Nejdříve byla v roce 1945 na podnik uvalena národní správa a o rok později došlo ke znárodnění a vzniku národního podniku Jihočeské papírny. V letech 1945-1947 došlo k velké rekonstrukci závodu do téměř současné podoby. Podmínky hospodaření v období socialismu byly pro všechny národní podniky obdobné a ovlivňované tehdejší politickou situací. Pětiletky, plnění norem, socialistické soutěže aj., to vše se týkalo i papíren ve Větřní. Podnik v této době získal několik ocenění (např. Řád republiky v roce 1961), zaměstnával stovky zaměstnanců, stal se výhradním výrobcem papíru v Jihočeském kraji a bylo pod jeho vedení přičleněno několik papírenských provozů z celého kraje.

V rámci polistopadové privatizace byl původní státní podnik v roce 1990 transformován na akciovou společnost, jejíž název byl následně v roce 1992 změněn na JIP - Papírny Větřní. Firma pod novým vedením značně omezila již nerentabilní produkci novinového papíru. Hlavní výrobní artikl ve Větřní posléze představoval obalový materiál pro nadnárodní korporace v potravinářském průmyslu. Tato změna vzhledem ke značným finančním nákladům nicméně vyústila v následný vstup papíren do insolvence v roce 2013. Společnost svým věřitelům dlužila téměř miliardu korun. Výrobu se po krátké odstávce podařilo sice částečně obnovit, avšak navzdory přijatému reorganizačnímu plánu papírny nadále ekonomicky stagnovaly. Prudký nárůst cen energií a následný pokles odbytu na klíčových trzích v Evropě po roce 2020 přinesl do papírenského průmyslu další krizi, kterou již akciová společnost ve Větřní neustála. Provoz byl definitivně ukončen k 30. září 2025, což rovněž znamenalo propuštění zbývajících 176 zaměstnanců. Budoucnost areálu i samotné tradice výroby papíru ve Větřní je v současné chvíli značně nejistá.

David Hajs a Aneta Vlasáková