Details
Veröffentlicht: 15. April 2025

Že i na mostech bylo možné vydělávat, dokazuje přípis purkmistra města Jindřichova Hradce z roku 1581 týkající se mýtného – mostného: „Léta 1581 od mostu města Hradce kdo přes něj jede, dálij na oprawu 1 kr[ejcar] od dobytka w potahu s nákladem, bez nákladu půl krejcaru: kdo by mimo most horem (t. j. brodem) gel, není povinovat nic dátij.“ Snad proto město už v minulosti dbalo o dostatečný počet mostů a o jejich dobrý stav. Nejinak je tomu i dnes.

   

V loňském roce se uskutečnila dlouho očekávaná rekonstrukce jednoho z mostů přes řeku Nežárku, který byl vybudován v polovině šedesátých let minulého století. V současné době byl již ve velmi špatném technickém stavu, a proto bylo přistoupeno k jeho celkové demolici a výstavbě mostu nového. Konkrétně se jedná o most na Nežáreckém předměstí, v malebném prostředí podhradí. Přemostění řeky v tomto místě sahá do daleké minulosti. Od pradávna zde býval přechod přes řeku. Jedním z důvodů jistě bylo, že právě v těchto místech v podhradí byly po obou březích řeky Nežárky koželužské domy. Domy číslo 7, 11, 12, 13, 16 a 17, s mansardovými střechami, tehdy otevřenými pro sušení kůží, dodnes připomínají zaměstnání patřící v minulosti v Jindřichově Hradci k nejrozšířenějším. Hlavním důvodem přemostění řeky v těchto místech však byla bezesporu hlavní spojnice města s Jemčinou a vesnicemi směrem na Buk. Jedna ze zmínek se datuje do roku 1774, kdy je v popise panství a města zmínka, že na Nežárce je v těchto místech „dřevěný nekrytý most 15 1/3 sáhu dlouhý“.   

I z bližší historie máme doloženu existenci dřevěného mostu. V roce 1873 zde byl postaven dřevěný most, opírající se o dva kamenné pilíře. Na stavbu se tehdy přiváželo dříví z městských lesů u Horního Skrýchova. Výstavba mostu proběhla velmi rychle, jak dokládá vyhláška městského úřadu ze 4. dubna 1873, která oznamovala: „Dne 21. dubna 1873 započne stavba mostu na nežáreckém předměstí. Od toho dne až do neděle 27. t. m. nemůže se po tomto mostě jezdit a povozy z té strany do města jedoucí musí na cestu pod svatým Jakubem a přes most pod klášterem zabočiti. Dne 27. t. m. bude most nežárecký již hotov.“ Nevýhodou nového mostu bylo poměrně prudké stoupání silnice od mostu směrem k Nežárecké bráně a poněkud krkolomná zatáčka, kdy se cesta vyhýbala vlevo stojícímu domu. Z oznámení městské stráže v Jindřichově Hradci o přestupku z 6. ledna 1883 se dozvídáme, že starý most měl i omezenou nosnost. Ohlášeným „hříšníkem“ byl sládek a rolník Samuel Kaufried, jenž nechal „dne 7. t. m. jeden mlatcí stroj asi 72 centů těžký přes nežárecký most převézt, a poněvadž tam na tabulce výstraha k čtení jest, že tíž přes 15 centu se přes tento most převážet nemá“.

V průběhu následujících let probíhaly pouze menší či větší opravy, kdy byly především nahrazovány zpuchřelé trámy. Jedna taková oprava proběhla před 141 lety, tj. roku 1884. Přípravy probíhaly už od počátku roku a vůbec nebyly jednoduché. Značným problémem se ukázalo získání vhodného dřeva. Oslovený Lesní úřad v Kamenici nad Lipou potřebné kmeny neměl, Lesní správa ve Studené vhodné kmeny přislíbila, ale odmítla zajistit jejich dovoz. Přes všechna úskalí se nakonec oprava mostu zdárně uskutečnila. Vyhláška města z 21. května 1884 oznamovala, že od 3. do 7. června 1884 bude most opravován a musí se používat most „podklášterský“, tedy most na silnici z Jindřichova Hradce směrem na Tábor a Prahu. Vyhláška z 6. června 1884 pak upozorňovala, že „následkem nepříznivého počasí opozdilo se dokončení stavby mostu nežáreckého tak, že až do 15. t. m. nebude možno po něm jeti. Musí se tedy povozy dle vyhlášky ze dne 21. m. m. až do této prodloužené lhůty mostu vyhybati.“ Budiž tehdejšímu vedení města ke cti, že při každé větší opravě byla vždy zřízena provizorní lávka pro pěší. Dřevěný most plnil svou funkci až do roku 1899, kdy došlo k rozhodnutí o výstavbě nového mostu.

V červnu roku 1899 obecní zastupitelstvo rozhodlo o výstavbě železného mostu o jednom rozpětí a v měsíci září přinesly Ohlasy od Nežárky zprávu, že silnice na Nežárecké předměstí bude z důvodu přestavby Nežáreckého mostu na dva měsíce uzavřena. Stavba kamenných mostních pilířů byla svěřena zdejšímu staviteli Františku Purkytovi. Práce na samotné mostní konstrukci byly zadány Českomoravským mostárnám. Začátkem prosince začalo montování železné konstrukce a 20. prosince měl být most prozatímně otevřen pro chodce a lehčí povozy. Počátkem roku, dne 5. ledna 1900, proběhla plánovaná zatěžkávací zkouška. Na most bylo navezeno 16 000 kusů cihel po celé délce mostu a ponecháno na něm několik hodin. Jak informovaly Ohlasy od Nežárky, vše proběhlo nad očekávání: „celkové prohnutí nosiče bylo minimální, u pilíře nebylo pozorovati žádné s[e]sednutí, neshledány žádné trhliny neb nějaká změna ve zdivu“, a tak byl již 6. ledna 1900 nový most předán k užívání. Železný most sloužil svému účelu mnoho let.

O co rychleji probíhaly přípravy a samotné práce na výstavbě mostu v roce 1889, tím déle vše trvalo o téměř čtyřicet let později. V květnu 1935 podal starosta města žádost radnímu Karlu Petzlovi, aby dal odborně prohlédnout Nežárecký most, protože na jeho stav byly podávány oprávněné stížnosti. Záležitost byla tehdy „vyřešena“ úsporně, jak informovaly Ohlasy od Nežárky: „Na Nežárecký most byla navezena jakási hmota, jež se však proměnila nyní v tlustou vrstvu prachu, zviřovaného několikrát za hodinu projíždějícími auty, takže chodci se dusí v těchto prachových mracích. Není-li již dnes jiné pomoci, tedy aspoň by se doporučovalo několikrát za den most kropit.“ V roce 1937 podali obyvatelé Nežáreckého předměstí další oficiání žádost, v níž upozorňovali na neutěšený stav mostu: „…most nebyl řádně udržován, zejména pravidelně ochranným nátěrem opatřován, takže součástky jeho trpěly a trpí a jsou rezem velice poškozeny, takže most tento se chvěje, do stran se kýve, přejíždí-li přes most i nenaložený koňský povoz…Děla ani dnes nelze přes tento most přepravovati a přejíždí-li 5. tunové nákladní auto, nebo příležitostně i autobus, děje se tak za zvláštního pocitu strachu a obav osob na mostě náhodně přítomných.“

Žádost tehdy podpořili nejenom běžní občané, ale i živnostníci zvučných jmen, např. majitel firmy Česko-Moravské továrny na punčochové zboží Zikmund Singer, hostinský František Bauer, statkář z Lišného dvora František Dobeš, majitel parostrojního pekařství Josef Bureš, statkář Josef Brusák, zástupci Správy státních lesů v Jindřichově Hradci a Správy státních rybníků v Jindřichově Hradci, zástupci Jakubského družstevního lihovaru a Družstevního lihovaru Lišného dvora. Tehdy konečně město přistoupilo na jednání o výstavbě nového mostu. Při místním šetření bylo shledáno, že dosavadní železný most je značně zkorodovaný, nosná konstrukce je ve špatném stavu, nevyhovující je rovněž založení mostu, které je mělké a na pískovém podloží. Zemský úřad v Praze tedy jednoznačně schválil městu výstavbu nového mostu. Současně doporučil změnit situaci tak, aby byl pokud možno vyrovnán výjezd z Nežárecké brány přes most až do ulice Nežárecké, tedy zvážit výkup domu 110/IV a upravit vjezd a průchod bránou. V průběhu roku 1938 proběhlo několik jednání, včetně jednání o vyrovnání silnice, přesunu kapličky se sochou sv. Jana Nepomuckého u domu čp. 13/IV a výkupu domu čp. 110/IV. I přes neutěšený stav mostu v nejbližších letech ovšem ke generální opravě nedošlo. V roce 1952 byl prorezivělý most nahrazen provizorním vojenským mostem a teprve v průběhu roku 1961 se začalo s konkrétním plánováním stavby mostu nového. Jednání nebyla jednoduchá. Přípravy se protáhly až do roku 1963, kdy se začátkem ledna začalo s výstavbou nového mostu. Stavba se zásadně dotkla několika domů v Nežárecké ulici: část domu čp. 123/IV vedle brány byla z důvodu bezpečného průchodu branou ubourána, za oběť mostu zcela padl dům katechety Jana Krýzy čp. 110/IV, syna Tomáše Krýzy, tvůrce světoznámého jindřichohradeckého betlému. Výsledná podoba mostu měla splňovat všechna zadaná kritéria, především úpravu ostré zatáčky a zmírnění vysokého převýšení. Šířka vozovky byla plánována na 5,50 metru, vlevo chodník o šířce 1,25 metru, vpravo o šířce 3,05 metru. Most a podchod v Nežárecké bráně měl být opatřen osvětlením. Generálním projektantem byl Dopravoprojekt Praha, středisko Liberec, generálním dodavatelem národní podnik Silnice České Budějovice. Plánovaný termín dokončení prací v celkové hodnotě 1 470 000 Kč byl stanoven na duben 1965. Nový betonový most byl po úspěšné zatěžkávací zkoušce, provedené čtyřmi nákladními auty, naloženými pískem o celkové váze 80 tun, v dubnu roku 1965 uveden do provozu.         

Že o dva roky později most prověří mnohem těžší zatěžkávací zkouška, nejspíš tehdy nikdo nepředpokládal.

Dne 22. 5. 1967 podal tehdejší konzervátor státní památkové péče pro okres Jindřichův Hradec, PhDr. Jan Muk přípis na Krajské středisko pro věci památkové péče v Českých Budějovicích tohoto znění: „Dnes při nočním cvičení projížděly snad poprvé tanky Nežáreckou branou v Jindřichově Hradci, a protože její šířka kryje se asi se šířkou vozidla, na jedné straně rozdrtily při zemi patku klenebního pilíře brány, na druhé projely přímo těsně vedle. Bylo by možno upozornit příslušné vojenské orgány, že mohlo dojít k poškození brány vyvalením pilíře a doporučit, aby se od těchto průjezdů branou upustilo?“ Krajské středisko věc postoupilo k vyřízení na Okresní národní výbor, odbor školství a kultury v Jindřichově Hradci s dovětkem: „Poněvadž jde o památku pod vaším přímým dozorem, prosíme Vás, abyste se na vojenské orgány obrátili sami a požadovali úhradu škody, nebo uvedení památky do původního stavu a projednali s nimi návrh Dr. Muka – zákaz projíždění tanků nežáreckou branou.“

 

 

Hana Pelcová