Details
Veröffentlicht: 12. Dezember 2022

Archivy představují pro mnoho jedinců místo, které ukrývá nejedno tajemství, které lze odhalit až studiem písemností. Díky nim je možné objasnit „záhady“ minulosti. Často se za těmito představami skrývají i romantické touhy po nálezu pokladu uloženého v minulosti v lese, nebo naopak na nějakém místě – zřícenině, starém hradu. Archiváři ví, že listiny, knihy a spisy ukrývají „svá“ tajemství vzešlá z úředních jednání, která ale málokdy zmiňují domnělé cesty za poklady.

Dva dokumenty, které si zde představíme, ovšem výše řečené trochu relativizují. Odráží totiž jistá tajemství, kterým nerozuměli již lidé na konci 19. století, nebo naopak autoři dokumentu chtěli na „ukrytý“ poklad upozornit do budoucnosti. 

Obě „záhady“ jsou datovány k roku 1893. První je spjata s podivnou sochou nalezenou v lese u Lomů (dnes část obce Člunek). V sobotu 15. července 1893 byl vyhotoven první dokument nesoucí titul „Pamětní přípis do archivu“. Je proveden kaligrafickým písmem a podpis uvádí dr. Karla Jičínského „ústředního ředitele v Jindřichově Hradci“. V přípise zmiňuje:

„Loňského roku oznámeno mi, že v obci Lomech (německy Tieberschlag) a sice v lese, jižně od vsi asi půl hodiny cesty, na vrchu řečeném Schneiderberg leží nějaká ze žuly vytesaná socha, jíž tamější Němci říkají: „der steinerne Mann“.

Došel jsem tam a ohledav sochu, soudil jsem o ní takto: socha, ačkoliv jest pro mne i záhadného původu i záhadného stáří, jest přece a dozajista velmi stará, snad sahající až do časů pohanských a sloužící za modlu nebo snad za hraniční kámen zemský.

Ukoupiv sochu od majitele pozemku, statkáře Martina Feuchtla z Lomů za 20 zlatých, kázal jsem ji odvézti do zámku, avšak, když tam přijely dva povozy den předtím navečer, aby časně z rána se do práce mohli dáti, zlomyslník nějaký a mstitel navrtal v noci soše díru do břicha a dynamitovou patronou ji na tři veliké kusy a na několik třepů [!] roztrhnul. Přece však jsme kusy sebrali a poštěstilo se nám sochu opět slepiti a na třetím nádvoří zámeckém pod výklenkem za studní postaviti. Stalo se toto v červenci roku 1893.“

V kartonu spisů najdeme za výše popsaným dokumentem i fotografii připevněnou na tvrdou podložku s přípisem provedeným méně úhledným písmem: „Tato socha ze žuly tesaná, 1,6 m vysoká, záhadného původu a stáří nachází se v lesní parcele patřící jednomu rolníku v Lomech (Tieberschlag), okresu jindřichohradeckého a sice jižně od této vsi asi čtvrt hodiny cesty na výšině jmenované „Schneiderberg“. Byla ode mne v roce 1891 ohledána. Mám za to, že pochází z pohanské doby, která v zdejší krajině trvala až do 12. století. Jiní mají za to, že jest mnohem mladší a že jest to sochařské dílo nedokonané neb nezdařené.

Hradec Jindřichův 20. března 1893, Dr. Karel Jičínský, ústřední ředitel“

 

Socha

 

Stejné datum vyhotovení jako první přípis, totiž 15. července 1893, nese druhá písemnost nadepsaná také jako „Pamětní přípis do archivu“. Připomíná „tajemství“ sloupu ukrytého na jindřichohradeckém zámku:

„V sklepení, které se nachází v přízemí hned vedle červené věže a vedle takzvané černé kuchyně, stojí uprostřed této místnosti žulový silný sloup, podpíraje celé klenutí. Tento sloup jest románského slohu a zajisté nejstarší z celého zámku, pročež velmi památný.

Vypadá takto:

Sloup

 

Protože však stojí z jedné strany na skále a z druhé na pouhém štěrku, svezl se po svém základě na levou stranu, klenutí se začalo trhati, bylo to asi v roce 1846. Od té doby se to trhá vždy více a v tomto roce 1893 jsme byli nuceni sloup obezdíti a celé klenutí podchytiti, čímž se tento pěkný a starobylý sloup k našemu zármutku zakryl. Aby však vědomost o sloupu nepřišla nazmar, sepsal jsem tento pamětní přípis.

Dr. Karel Jičínský“ 

 

Pavel Holub