Details
Veröffentlicht: 24. August 2023
  1. srpna 2023 uplyne 180 let od narození významného českého historika a archiváře Augusta Sedláčka (1843—1926). Při této příležitosti přetiskujeme popularizační stať, kterou před šedesáti lety na Sedláčkovu počest sepsal jeho pokračovatel, vedoucí Okresního archivu v Písku Ladislav Cihla (1923—1999), jenž by se v listopadu dožil sta let.

Text byl v zásadě ponechán v původní podobě, k názvům Sedláčkových děl byly pouze připojeny odkazy na jejich dostupné digitalizované verze. Původní obrázková příloha byla nahrazena vlastními fotografiemi Státního okresního archivu Písek a ukázkami citovaných dokumentů ze Sedláčkovy pozůstalosti.

AUGUST SEDLÁČEK

Publikace Okresního archivu v Písku — r. 1963.

Úvodní stať napsal, výbor z dopisů připravil a poznámkami opatřil Ladislav Cihla.

August Sedláček v píseckém archivu se svým rukopisným repertářem.

AUGUST SEDLÁČEK

… Přičiňte se, abyste byli humanitní lidé, homines toti, celí lidé…

(Z proslovu k žactvu píseckého gymnasia při jubilejní oslavě osmdesátých narozenin.)

Stodvacáté výročí narozenin českého historika Augusta Sedláčka patří jubileu neúmorné práce skromného badatele, středoškolského kantora a dělníka, který po celý život s láskou a nadšením vynášel českou minulost z depotů archivů na povrch. Této činnosti, řízené přísnou životní kázní, odpovídá dílo, vynikající jak rozsahem, tak přesností a jadrným, svérázným podáním.

Podnět k němu dal Sedláčkovi sám Palacký, když již roku 1846 napsal, že „…konečně i čas jest, abychom Čechy nynější s někdejšími hleděli také skrze místní dějiny spojiti, aby tolikeré kraje, hrady, města, tvrze i vesnice vzpomínáním na historické osoby a rody v nich bydlivší opět obživly a tím i nové pouto se uvilo, jež krajiny naše láskou k vlasti mocněji nad jiné vázati má…“

Část tohoto programu splnil sám August Sedláček svými Hrady, zámky a tvrzemi království Českého (1882—1927). Je to velkolepé životní dílo, jež stojí rovnocenně vedle Dějin Františka Palackého, obsahující neobyčejné množství látky; popisuje 415 hradů a hrádků, 117 zámků a 2 423 tvrzí. Vedle „Hradů“ stojí řada publikací neméně významných.

Kde se vzalo tolik možností? Vždyť jeho život byl vyplněn obvyklými povinnostmi venkovského profesora. Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, syn okresního soudce, studoval v Jindřichově Hradci, v Jihlavě a v Písku na gymnasiích, potom od r. 1863 na pražské universitě, žák Tomkův. Jako suplent působil na gymnasiích v Litomyšli, v Rychnově nad Kněžnou; tu se později stal profesorem. Odtud pak roku 1875 přešel na státní reálné gymnasium v Táboře. Zde žil a pilně pracoval až do r. 1899, kdy odešel na odpočinek do Písku, města svých studií.

1. Písanky Augusta Sedláčka ze školy v Mladé Vožici — rok 1849 (SOkA Písek, Sedláček – P).

2.–3. Přípisy učitele Jandla z března 1852 o trestu pro A. Sedláčka za neučení se notám (SOkA Písek, Sedláček – P).

Kde vzal tolik času ke svému dílu? Na mysli tanou verše Kollárovy ,,… blahý, kdo si jeden čistý, smělý účel staví a v něm žije celý!“ Kde se vzal v něm kořen lásek historických ke starým rozpadlým zdem? Již za studií. Plán smělý. Ohromná spousta látky byla většinou skryta v rukopisech a nebylo k ní vydaných pomůcek kromě pěti svazků Archivu českého a Erbenova prvního dílu Regest (výtahů z listin do r. 1253) a předchůdcem jen německé dílo autodidakta Fr. Hebera.

Tedy již za pražských let studentských sedával Sedláček především v úřadu Desk zemských a rozepisoval jejich údaje na drobné lístky. Rozhodnutí hrdinské, asketické, protože zemské desky, jež bylo nutno prohlédnouti, obsahují na kolik set foliantů; vedle nich jsou ještě desky dvorské, registra komorního soudu a jiné sbírky akt. Sedláček excerpoval všechny prameny později vydané, knihy konfirmační, erekční, Archiv český, Pozůstatky desk, díla Paprockého i Dobnerova, prošel svědomitě všechny archivy státní i zemské, klášterní i panské (zvláště třeboňský, jindřichohradecký, lnářský a roudnický), městské registratury i archivy zahraniční (mnichovský, drážďanský, berlínský a královecký). Tutéž práci vykonal z větší části i na Moravě, a kromě toho zvládl všechnu příslušnou literaturu starší i současnou. Procestoval celé Čechy, kraj po kraji, všechna větší místa, o nichž mluví, sám shlédl, probádal a popsal.

Do těchto kartoték si Sedláček shromažďoval podklady pro své monumentální Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou (SOkA Písek, Sedláček – P).

Sedláček sebral, shrnul a kriticky roztřídil všechen místopisný a genealogický materiál své doby. Není pak divu, vznikla-li takto vzácná, jedinečná zásoba pramenů, praménků, že vznikly patnáctisvazkové „Hrady“ — kulturní dějiny šlechty i poddaného lidu, jenž tvořil její nezbytnou sociální a hospodářskou základnu. Tu se obnovuje láskyplnou rukou starodávný život na zámku, v tvrzi i na vsi, zejména v patnáctém a šestnáctém století, ne ovšem systematicky, nýbrž příležitostně, jako zajímavá dobová výplň. Zde český historismus dozrál v dílo velkého významu kulturního.

Před Sedláčkem byly i nejpečlivější topografické a rodopisné práce jen diletantstvím, poněvadž se jim přirozeně nedostávalo organické úplnosti. Co omylů se jeví v té věci u místních badatelských průkopníků! Teprve Sedláček provedl čin. Vnesl do chaosu světlo, přehled, spojil roztříštěné drobty v mohutný základ, na němž mohou vědecké generace stavět a doplňovat.

To jsou jen Hrady a zámky. S nimi úzce souvisí mohutný svazek Místopisného slovníku historického království Českého, jejž počal Sedláček vydávati r. 1895 a dokončil r. 1908. Slovník ten podává stručnými hesly a v lexikální formě zevrubný historický obraz českého rozsídlení, pojednává o sídlech hrazených i nehrazených, městech, klášterech, pokud jen měly účast v historickém dění.

Vedle těchto hlavních prací přinášel Sedláček neúnavně nové a nové výsledky svých badatelských snah. Připomeňme si ještě z doby šestiletého rychnovského pobytu řadu městských dějin, psaných na základě archivního studia a na podkladě přesně zjištěných poměrů místopisných, jako jsou Minulost města Mladé Vožice (1870), Děje města Čáslavě (1870), Rychnov nad Kněžnou (1871), nebo v Táboře vzniklé monografie Přiběnic (1876) a Třebenic (1897), Sbírka listovních pamětí města Tábora (1897), či Průvodce po Karlštejně (1884). Ostatně jejich výčet podal sám v Pamětech z mého života (1924). Sem patří i Dějiny královského krajského města Písku (1911—1913) o třech svazcích, nejkrásnější dar, jaký mohl historik dát milovanému městu svého stáří.

Dějiny Písku jsou psány tomkovským způsobem. Je to datový materiál, pokud jej poskytly prameny a pomůcky, srovnaný do kapitol, který neřeší problémy obecné povahy, ale ve výkladu věci prozrazuje, že je psán vynikajícím znalcem vývoje minulosti, zejména života hospodářského, sociálního i ústavního.

Topografické studium vůbec u Sedláčka souviselo úzce se studiemi genealogickými, z nichž mimo jiné vznikla jeho Sbírka pověstí historických lidu Českého (1894), a tyto zase se studiemi heraldickými, z nichž je možno jmenovati aspoň Českomoravskou heraldiku I., II. (1902, 1925), vydanou jako posmrtné dílo přítele Martina Koláře a podstatně Sedláčkem doplněnou.

Sedláček se zabýval i dějinami hranic starého českého státu a jeho vnitřními poměry — O starém rozdělení Čech na kraje (1921), Děje kraje Prachenského (1926); dále staročeskými měrami a vahami — Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (1922); zeměpisným názvoslovím — Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy (1918). Vynikl i jako editor regest králů římských a českých (Zbytky register králův Římských a Českých z let 1361 až 1480, 1914).

Ale kromě těchto prací je daleko větší počet statí roztroušených po časopisech. Každá ze studií je buď uveřejněním neznámé látky, nebo pronikavým osvětlením daného tématu, na příklad Paměti kláštera Sezemského, Paměti kláštera v Podlažicích — úplné monografie míst, o nichž mohl Palacký napsat jen několik řádků, či studie Byl-li Hus na Kozím Hrádku u Tábora? Nesmí se zapomenout konečně na přečetné články v Ottově i Riegrově slovníku naučném.

Tak pečlivě srovnal podle svých zásad a zrejstříkoval městské archivy v Táboře, Písku, Rokycanech a v Protivíně, velký zámecký archiv v Bechyni, pořídil kolik historických map jižních Čech. Žil vedle školních hodin i pěkný život rodinný a společenský, milý a milován svými spoluobčany a vážen ve vědeckém světě.

Potom jej za krásného zimního dne, 17. ledna 1926, Písečtí uložili do země svatotrojického hřbitova; smrt počkala, až dílo člověka bude naplněno.

Hrob Augusta Sedláčka na Svatotrojickém hřbitově v Písku (SOkA Písek, Sbírka fotografií).

AUGUST SEDLAČEK V DOPISECH A VZPOMÍNKÁCH

Velectěný pane profesore!

Ke své významné osmdesátce prosím, byste ode mne přijal upřímnou gratulaci, s nejvřelejším přáním všeho dobra a štěstí. Dík Vám buď neskonalý za vykonané velké dílo a přání plného zdaru k další zdatné práci. Sám churavím stále, a tím omluvte laskavě, že přání mé je poněkud opožděno.

Vzpomínaje Vašeho velikého díla životního, posvěceného české minulosti, nemohu nevzpomenouti vzácného kouzla Vaší osobnosti a neobyčejné ušlechtilosti, jež jsem měl čest dokonale poznati v osobním styku s Vámi. Buďte ujištěn, že chovám vzácný obraz Váš v milé, vděčné vzpomínce.

Prosím, byste přijal projev mé upřímné úcty a vděčné oddanosti.

V Hněvšíně, 28. 8. 1923.

Prof. František Drtina.

Na Smíchově, 27. srpna 1923.

Slovutný pane!

K četnému sboru Vašich ctitelů dovoluji si v památné pro nás všechny chvíli také já připojiti, abych Vám vyslovil své nejupřímnější přání všeho dobra. Dobrotivý osud, který Vám dopřál dožíti tak vzácného věku v zdraví tělesném a duševním, budiž Vám i nadále přízniv, abyste se mohl radovati ještě dlouho z díla posud vykonaného a dožil se v stejném zdraví uskutečnění všech těch velkých záměrů, které jste ještě pojal.

Jestliže kdo z mých druhů dovedl plně oceniti velké dílo Vašeho života, myslím, že u mne našlo vždy ocenění hlubšího a vniternějšího. A mohu říci, že to bylo právě Vaše dílo, které mne přivedlo k zpytování dějin. Sotva již se asi rozpomenete na mladičkého gymnasistu, který před dávno uplynulými lety v hradeckém archivu u starého pana Tischera byl tak šťasten, že od Vás mohl dostati některé základní pokyny k historické práci heuristické. Mně ty chvíle zůstaly nezapomenutelné a vzpomínám na ně i dnes, kdy Vám přednáším své přání.

Buďte nám zdráv!

V upřímném obdivu Vaší slovutnosti, zcela oddaný

Gustav Friedrich.

Slovutný pane profesore,

ze staré Litomyšle, již jste též oslavil, jako tolik jiných českých míst, dovoluji si Vám zaslati nejsrdečnější a nejuctivější blahopřání k Vaší osmdesátce. Nemělo by smyslu přáti Vám, co v takových případech se obyčejně přeje, totiž svěžest duševní a tělesnou, neboť v tom předčíte všechny i tak zv. mladíky. Užívám proto spíše této příležitosti, abych Vám vyslovil svou svrchovanou úctu k celému Vašemu životnímu dílu, jež jest, zvláště v našich poměrech, skutečně monumentem. S vroucím přáním, abyste zůstal, čím jste byl vždy, i dlouhá léta ještě další, jsem Vám, slovutný pane doktore, vždy v hluboké úctě nejoddanější

Zdeněk Nejedlý.

Litomyšl, 26. 8. 1923.

Slovutný pane doktore!

„… Jsem opravdu šťasten, že mně bylo popřáno poznati Vás, s jehož prací se setká historik vždycky, ať pracuje v jakémkoliv tématu českých dějin, a jehož život, dílo a vůbec všechno jednání je nabádavým příkladem, jak krásné ovoce přináší pilná práce. Uvědomil jsem si často při četbě Vašich knih, čím by byl český dějezpyt bez Vás, a byl Vám vždy z duše vděčen za tu práci, kterou jste vykonal jednou provždy nejenom pro současné pracovníky, ale všechny budoucí. Ani všeobecné uznání Vašich velikých zásluh nemůže vystihnouti jich hloubku, více snad váží Vaše dobré vědomí, že jste jedním ze zakladatelů českého dějezpytu, jichž bylo velmi málo. Teprve později mnozí přibyli a užili dobrodiní vykonané práce od základů oněch prvních pracovníků. Proto, tuším, Vaší zásluhou není jen ta dlouhá řada prací, které jste sám napsal, ale umožnil jste napsání mnohého z toho, co má dnes česká historická literatura, neboť snad každý badatel, který přišel po Vás, použil vděčně Vámi vykonaného díla …

Jindřich Šebánek.

V Praze, 26. srpna 1923.

Slovutný pane doktore!

Kmen Vašeho požehnaného a vždy vyrovnaného života vykazuje osmdesátý letorost. Rostl zdravě a čerpal osvěžení z přírody.

Rád jste se vždy kochal pohledem na mohutné stromy. My se zalíbením a vděčností patříme na Vás. Jste nám takovým vynikajícím kmenem, jehož kořeny tkví hluboko v české půdě a jehož větve, větvičky a lístky vypravují nám o minulosti dávných lidí a jejich výtvorů. My archiváři víme nejlépe, co znamenají Vaše díla, a jakých vědomostí a práce obětavé i času potřebí k jejich stavbě. Jsou naší stálou rukovětí. Znovu se oceňují a zužitkují.

Jako ptáci rozlétají se turisté vždy častěji po krajích a táhnou od hradu k hradu. A kdo jim přichystal poučení o nich a o krajině pérem téměř malujícím půvaby přírody? Byl to pan profesor Sedláček, sám opravdový turista, jeden z prvních…

Hynek Gross.

Slovutný pane profesore!

… Vy jste jedním z nejčastějších návštěvníků našich krásných lesů. Bez společnosti, sám jediný vycházíte skorem každodenně sem do jich lůna, velmi často Vás vídám již hned po poledni, jak statně kráčíte a stoupáte do našich hor a tiše sobě pobručujete a prozpěvujete nějakou písničku, mezi kterými jsem přečasto slyšel i píseň „Já jsem malý mysliveček…“ — Vy milujete naše lesy — a proto dovolíte, abychom stejně opláceli Vám!

… Přejeme Vám, aby Jste dlouhá léta statně kráčel a sobě spokojeně prozpěvoval!

Lesům zdar!

Knapp.

Moravský zemský archiv

V Brně, dne 18. I. 1926.

… Vím, že Sedláček nepatřil jen Písku, ale celému národu, že všichni jsme jej ztratili, ale Písek právem želí jeho ztráty, neboť jemu nenapsal jen dějiny, ale také zachránil vůbec znalost minulosti, bez jeho zasažení byly by prameny dějin píseckých dnes dávno pohřbeny…

dr. Jindřich Šebánek.

Slavné radě města Písku!

Dovoluji si projeviti hluboký žal nad ztrátou, která tak těžce postihla celý náš národ a v něm Vaše krásné město nenadálým úmrtím vzácného historika Dra Augusta Sedláčka, spisovatele, městského archiváře píseckého, muže vytrvale pilného, dýchajícího a pracujícího jen pro národ a pro jeho historii.

Ačkoli byl ve vysokém věku kmetském, nikdo netušil, že jeho zdravý, pevný kořen bude tak náhle podlomen. Všichni jsme věřili s ním, že jeho silná vůle a zdraví dají mu dokonati, čeho si přál.

Vaše slavné město uloží si k svým drahým mrtvým vzácnou, slavnou hlavu, chloubu svou, muže, jenž město Písek tolik miloval a je dílem svým oslavil. Budiž jí tam mír a nejjasnější paměť i sláva!

Poutník, putující vlastí a každý její milovník bude vzpomínkami zalétati k Vašemu městu a k drahému hrobu dra Aug. Sedláčka.

V upřímné úctě oddaný

Karel V. Rais.

Na Král. Vinohradech, dne 16. ledna 1926.

Fr. Křemen: O AUGUSTU SEDLÁČKOVI.

… Milé to byly chvíle ztrávené při práci s obdivu hodným tím starcem, ať už v zimě, kdy velká kachlová kamna, nabitá dřívím, štědré písecké obce, horlivě, ale marně vyháněla chlad ze starého sklepení a bílá metelice hnala se od Čížové, a lomcovala tabulkami širokého okna, ať už v parném létě, kdy slunce pálilo na širokou řeku a na starý most a archivem vanul příjemný chlad. Bylo ticho, jen staré napoleonské hodiny na vykládané skříni tikaly jemně, občas zaskřípělo péro písaře, starého pana Pičmana, který s věčným kloboukem na hlavě psal pásky na fascikly, nebo zašustěla stará akta, s nichž archivní posluhovačka, rovněž stará paní Selibovská, starou lžicí strouhala staleté posypátko, nebo ze zákamní zaznělo blažené ze sna oddychnutí velkého žlutého ohaře pana rady. A se stěny hleděly duchaplné, trochu zasněné oči z portrétu píseckého freigaista, gymnasijního prefekta Schöna.

A což milé a poučné byly hovory, když Sedláček odložil knihu nebo brkové péro! Těžko přivykal neznámým lidem, ale když přivykl a poznal, přilnul s celou přímostí své čisté duše. Rád a vděčně vzpomínám na starý archiv a starého jeho tvůrce …

(Národní Politika — 1926, č. 17)

1. August Sedláček při práci (SOkA Písek, Sedláček – P).

2. Soubor husích brků Augusta Sedláčka, uložených v jeho pozůstalosti (SOkA Písek, Sedláček – P).

Tereza Sedláčková: MOJE VZPOMÍNKY NA Dr. AUGUSTA SEDLÁČKA

Manželé Tereza a August Sedláčkovi (SOkA Písek, Sbírka fotografií)

… Jakmile po sešitech začaly vycházet Sedláčkovy Dějiny města Písku, vypůjčovala jsem si je, dychtivě je četla a zmocnila se mne touha Sedláčka poznati… udivilo mne, že se úplně podobá ostatním mužům svého věku. Stačilo mi viděti ho a dále uvažovati o jeho obrovské práci… Postupně po seznámení jsem začala jednou týdně doprovázet Sedláčka buď do lesa, nebo do jeho za městem se nacházející zahrady, které říkal „obora“. Jeho úmyslem bylo darovati jí škole jako botanickou zahradu…

Po skončení první světové války na žádost města Rokycan pořádal Sedláček tamní archiv… pouze za stravu… od roku 1920 jsem za týchž podmínek v Rokycanech pracovala se Sedláčkem i já. V přízemí radnice byly dvě místnosti; malá, kde u okna Sedláček otvíral balíky listin, četl je a značkoval. Na př.: co se týkalo města, vše mělo značku A, a další malou: r — radnice, k — kostel, š — škola, l — les atd. Majíc každé odvětví rozdělené, uspořádala jsem jednotlivé spisy dále a dle dat.

Po převratu o vánocích 1918 jsem Sedláčkovi řekla, že bych chtěla přestoupit k církvi českobratrské. Tehda mi řekl: „Buďte ráda, že nemusíte štrůdl dětí vodit do kostela. Zůstaňte matrikovou katoličkou, jako já jsem. Hlavní je, že máte pokoj. Jiná církev vyžaduje návštěv jejích pobožností. Katolická pronásledovala lidi staletí, její moc skončila … Kristus i Maria byli židé, a co pogromů židé zažili i od těch nejzbožnějších. Mnohé vlády to dovolily, by se obohatily. Je mnoho židů v naší vlasti, že svým němčením posilují Němce, ale je jich dosti, kteří milují svou vlast. Já mám rád zdejšího Weinera a pražského Egona Kische, přesto, že jsou to židé, ale nemohu to říci o křesťanovi, obhájci Jana Nepomuckého — Josefu Pekařovi…“

Za jeho života se mnoho guma na podpatcích nenosila a když on slyšel, jak po chodníku klapou za námi podpatky, obyčejně se zastavil, ohlédl a hlasitě pravil: „Vidíš, za námi jde dáma a já se domníval, že to šlape husar!“ Stálo-li několik žen na chodníku v rozmluvě (u nás jsou chodníky úzké, šel přímo mezi ně se slovy „Zde je chodník a ne stojník! K zábavě se postavte vedle chodníku! Každý chodec má právo na chodník a odnaučil by tetky na něm se bavit, kdyby důsledně na svém stál. Vždyť je to krajní nezdvořilost, nutit lidi, by se vyhýbali a při sestupu s chodníku se třeba poranili. K stání mají jiné místo“, kázal hlasitě.

… Krátce po sňatku jsem mu dala na pracovní stůl květiny. Když je uviděl, řekl: „Nikdy nesmíte tohle dělat. Jak k tomu přijdu, abych se díval na umírající květiny? Chci-li vidět krásu, jdu se projít do zahrady a mám radost z květů. Pamatujte si, ani až umru, nesmíte mi na hrob dávat kytice, věnce. To je hloupá pompa. Květináč s rostoucí květinou, to schvaluji, ale brát květům život pro mou smrt, to nikdy!“

… Při vyměřování nového lesního hřbitova mezi jiným řekl: … Už v jinošských letech se mi v Písku líbilo, zdejší lid jsem měl rád, v lese na procházkách jsem si popovídal s drvoštěpy, hajnými, fořty, s dědy a babkami sbírajícími klestí a proto chci i po smrti býti mezi zdejšími lidmi“.

Dle mého úsudku byl Sedláček ten nejlepší, nejhodnější a nejněžnější člověk na světě. Velice ctil a miloval svého otce, rád o něm hovořil, byl mu příkladem života a ten zemřel rovněž 15. ledna o půl jedné v noci léta 1896. Muž 15. ledna, v touž dobu, r. 1926.

(Rukopis)

Z rukopisu vzpomínek Terezy Sedláčkové (SOkA Písek, Sedláček – P)

M. Píša: POZDRAV SE VZPOMÍNKAMI.

… A do třetice se k nim druží kmetská postava Augusta Sedláčka, pravidelně se v podvečer ubírajícího k svému příbytku v Žižkově ulici: snad nikdy nevymizí vzpomínka na jarní večer, kdy tudy kráčel v hustém a prudkém bouřkovém lijáku, proti němuž jakoby na obranu vztyčil ne deštník, nýbrž holou vycházkovou hůl, k níž přimkl tvář, zapředenou do plnovousu — spíš než učený historiograf jakýsi lesní polobůh, jenž se v tom nečase utekl z blízkých lesů k lidským příbytkům…

(Ze sborníku „Městské divadlo v Písku“, Písek 1940.)

August Sedláček na zahradě svého píseckého domu (SOkA Písek, Sedláček – P).

POZNÁMKY

Pokusil jsem se načrtnout vědeckou a lidskou tvář zakladatele české vědecké topografie a doplnit ji výběrem jednak z dopisů adresovaných Sedláčkovi k osmdesátým narozeninám, jednak radě města Písku k jeho úmrtí a úryvky ze vzpomínek jeho druhé ženy Terezy. První dopisy jsou uloženy v osobní pozůstalosti Sedláčkově, druhé v městské registratuře písecké z let 1921—1927 (sign. MÚ Písek XVI G 61). Sborníček doplňují vzpomínky a fotografie (tyto byly zapůjčeny Městským muzeem v Písku).

Údaje o životě a díle jsem čerpal především z autentických Sedláčkových Pamětí z mého života, vytištěných v Písku roku 1924, kde se čtenář dozví bližší podrobnosti. Dopisy a vzpomínky jsou uveřejněny některé přesně, jiné ve zkráceném znění, pokud to vyžadoval jejich soukromý obsah. Vysvětlivky k osobním jménům jsem uvedl jen u autorů ve čtenářské veřejnosti ne tolik známých.

Konečně — vydaná publikace si nečiní nárok na vědeckou studii, ale chtěla by jen přiblížit a připomenout — zvláště Píseckým — jejich staršího spoluobčana, vědce, pro něhož vášeň pracovat byla vším.

FRANTIŠEK DRTINA (1861—1925), universitní profesor, filosof a pedagog, usilující o obrodu české pedagogiky. Byl zakladatelem a organizátorem tzv. universitních extenzí (lidových přednášek vysokoškolských profesorů).

GUSTAV FRIEDRICH (1871—1943), profesor pomocných věd historických na filosofické fakultě Karlovy university, vynikající znalec paleografie (nauky o písmu). Vydával tiskem původní prameny k českým dějinám.

HYNEK GROSS (1859—1945)., archivář bývalého schwarzenberského archivu v Českém Krumlově.

KAREL KNAPP (1862—1928), lesmistr městských lesů píseckých. Při zakládání a pěstování městských lesů usiloval o návrat k přirozenému lesu odstraněním holoseče a zrušením lesopolaření. Byl činný též literárně, přispíval do všech odborných lesnických časopisů.

FRANTIŠEK KŘEMEN (1870—1934), profesor češtiny a němčiny na písecké reálce v letech 1896—1919. Psal kulturně historické obrázky o písecké minulosti do místních časopisů, převážně do Otavana, často do Národní Politiky. Známa je jeho studie o Adolfu Heydukovi.

JINDŘICH ŠEBÁNEK (1900—1977), universitní profesor pomocných věd historických na brněnské universitě. Vynikl kritickou revizí diplomatického kodexu Bočkova a příspěvky k moravským dějinám. Pokračuje ve vydávání původních pramenů k českým dějinám. Studoval na píseckém gymnasiu.

Dodatek z r. 2023:

Digitalizované knihy Augusta Sedláčka poskytuje např.:

Kartotéky Augusta Sedláčka i některé další materiály uložené v Historickém ústavu AV ČR byly zpřístupněny na stránce http://www.augustsedlacek.cz/.

Augustu Sedláčkovi rovněž věnuje svou pozornost Památník Mladovožicka a samozřejmě i Prácheňské muzeum v Písku, které 28. srpna 2023 pořádá vzpomínkovou slavnost.