Základní data o archivu

pracoviště Státního oblastního archivu v Jindřichově Hradci je umístěno v prostorách jindřichohradeckého zámku. První účelové prostory byly adaptovány před 1. světovou válkou v gotickém křídle zámku (Jindřichův hrad), kde mu bylo vyhrazeno 10 místností a 2 sály ve třech podlažích. V dnešní době je archiv umístěn v horních patrech gotického paláce a jeho klenutém přízemí, dále v prostorách nad branou do třetího nádvoří (tzv. purkrabství), v Jáchymově stavení a v jeho severním křídle (budova, která předěluje první a druhé nádvoří). Vstup do archivu je nyní hned vpravo za bránou do druhého nádvoří.

Jindřichohradecký archiv tak patří k těm vyvoleným archivům, které zůstaly po celou dobu své existence v prostorech, kde vznikly a kde žili i jejich původci – v tomto případě páni z Hradce, Slavatové z Chlumu a Košumberka a Černínové z Chudenic.

Fondová skladba

Archiv má ve své péči široké spektrum fondů z období let 1291 až do současnosti. Kmenové fondy jsou rodinné archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů a velkostatkové (patrimoniální) archivy těchto rodů včetně unikátní Sbírky autografů a rytin. V druhé polovině 19. století vznikly podle vzoru třeboňského archivu výběrem z těchto kmenových fondů sbírky Historica, Cizí rody a Topografická sbírka. Hlediskem byl tzv. pertinenční (věcný ) princip, který nadřazoval např. politický význam archiválie, nebo adresáta, či místo, zmiňované v příslušném dokumentu.Ke změně ve fondové skladbě dochází po roce 1945 a 1948 v důsledku zestátnění majetkové držby. Do archivu jsou v těchto letech a následně po celá padesátá léta sváženy další významné a cenné rodinné archivy: Dejmů ze Stříteže, Kolovratů – Krakovských, Küenburgů, Nádherných z Borutína, Paarů atd. Ve spojitosti s nimi i písemnosti jejich rodových držav, např. Velkostatek Bechyně, Chotoviny, Jistebnice, Kamenice nad Lipou, Kardašova Řečice, Landštejn, Nová Bystřice, Pacov, Stráž na Nežárkou a mnohé další ze spádové oblasti okresů Jindřichův Hradec, Pelhřimov a Tábor.

Éra zestátnění obrovské majetkové držby, socializace vesnice a státní správa lesního bohatství vytvořila novou strukturu organizace. Archiv začal přijímat písemnosti státních statků, šlechtitelských a semenářských podniků, státních lesů a rybníků a dalších institucí, které patřily do rezortu zemědělského, vodního a lesního hospodářství. Týkalo se to samozřejmě opět spádového území tří okresů – jindřichohradeckého, táborského a pelhřimovského. Většina těchto podniků ukončila svou činnost návratem soukromoprávních vztahů po roce 1989 a jejich archivní fondy jako celky byly uzavřeny.

Období po roce 1989 vyvolalo potřebu řešení nových skutečností v důsledku územních, správních a majetkoprávních změn, které v této fázi ovlivnily přijímání písemností do archivu. Na základě privatizace státních podniků vznikla řada soukromých podniků a společností v rezortu Ministerstva zemědělství ČR. Jejich spisovny sice podléhají archivnímu dohledu, ale obligatornost ukládání písemností v tomto archivu zanikla.

V roce 2002 byl v rámci restituce vrácen majiteli fond Rodinný archiv Vratislavů z Mitrovic.
Archiv svým rozsahem není velký, má 2 500 bm a 171 fondů z let 1291 až do současnosti.

Využití archivu

Vzhledem k tomu, že archiv patří k nejstarším v Čechách a jeho majitelé stáli mnohdy velmi vysoko na společenském žebříčku, plnil a plní funkci především dějepisného centra. V tomto ohledu má jindřichohradecký archiv bohatou tradici reprezentovanou osobnostmi jako byl Bohuslav Balbín, Josef Dobrovský, František Palacký, Antonín Rezek, Josef Pekař, Zdeněk Kalista aj. Také dnes je využíván intenzivně odbornými historiky i fundovanými zájemci z řad široké veřejnosti. Přesto, že zde nejsou uloženy matriky (nacházejí se pouze v SOA Třeboni včetně opisů a pomocných dokladů), je archiv hojně navštěvován genealogy pro množství pozemkových knih, které jsou součástí fondů velkostatků.