Pozvánka na Mezinárodní den archivů v Českých Budějovicích
- Podrobnosti
- Kategorie: související novinky
- Zveřejněno: 21. 5. 2023
představuje organizační složku státu příslušející k resortu ministerstva vnitra. Uchovává písemné dědictví pro přítomnost i budoucnost a disponuje nepřeberným materiálem kulturně-historického významu.
Od roku 2002 tvoří strukturu centrála a oddělení v Třeboni, v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Jindřichově Hradci a státní okresní archivy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.
Sloučením všech těchto pracovišť do jediného subjektu vznikla rozsáhlá jihočeská archivní síť.
Státní okresní archiv Písek se znovu otevřel projektu „Stolpersteine – kameny zmizelých". Tentokrát do archivu zavítali studenti milevského gymnázia, kteří připravují podklady k instalaci těchto pamětních kamenů v Milevsku. V badatelně archivu prostudovali písemné materiály vztahující se k milevským obětem holokaustu MUDr. Vilému Roubíčkovi (1905–1944), Zikmundu Wienerovi (1886–1942), Františku Ferdovi (1895–1943), JUDr. Janu Polákovi (1910–1945) a jejich rodinám, jejichž tragické osudy zpracovávají v rámci svých studentských prací. Dokumenty, které pro ně vyhledali a připravili pracovníci archivu, poskytly studentům řadu nových informací při jejich záslužném pátrání po životě židovských občanů Milevska a jejich domech.
Jiří Pešta
Podrobný program konference naleznete ZDE.
Jméno rakouské vědkyně Edith Kristanové-Tollmannové u nás nikomu nic neřekne. Základní informace o ní lze získat z internetové Wikipedie, kde je k dispozici medailon v němčině, angličtině a velštině, z internetového lexikonu rakouských žen, nebo nejpodrobněji s akcentem na její vědeckou činnost v nekrologu v časopise geologické společnosti. Vedle geologie se věnovala petrografii a paleontologii, resp. mikropaleontologii. Specializovala se na výzkum mikrofosilií do velikosti 1 mm a života organizmů v období druhohor (dírkonožci, ostrakodi, měkkýši, korýši), díky čemuž procestovala celý svět a popsala na 500 nových taxonů. Zabývala se také okolnostmi vzniku života na zemi nebo teologicko-archeologickými otázkami. Pracovala postupně v Geologickém spolkovém ústavu, firmě Österreichische Mineralölverwaltung (ÖMV), Přírodovědném muzeu ve Vídni a univerzitách v Grazu a v Innsbrucku. Hostovala také na univerzitách a vědeckých ústavech ve Švédku nebo v Německu.
Edith se sice narodila 14. dubna 1934 ve Vídni a také tam zemřela (25. srpna 1995), ale její dětství je výrazně spojeno s jižními Čechami, kde vyrůstala. Podívejme se stručně na tuto její nezmapovanou životní etapu. Do obecné školy začala docházet v roce 1940 v Netolicích a v letech 1941–1944 absolvovala tři ročníky německé obecné školy v Ledenicích. To byla místa, kde vyučoval její otec Eduard Kristan (1906–1984). Ten, i když byl vídeňským rodákem, měl bezesporu české kořeny, jak napovídá jeho křestní jméno a hlavně příjmení. Od roku 1912 studoval postupně na různých typech německých škol v Českých Budějovicích, maturoval v červnu 1924 na tamním učitelském ústavu. V třídních katalozích býval většinou zapsán jako Křišťan.
Kantorskou dráhu zahájil ve Chvalkově u Trhových Svinů, později působil v Albrechticích u Sušice, kde se výrazně zapojil do štvaní proti Čechům a byl za tuto činnost dokonce vypovězen z republiky. Informovaly o tom i Národní listy. Usídlil se ve Vídni, kde se jemu a manželce Marii, roz. Riegerové (1913–2015!), narodila roku 1934 dcera Edith. Koncem třicátých let, po změnách spojených s Mnichovskou dohodou a okupací Československa, se s rodinou vrátil. Konkrétně pobývali (a Eduard vyučoval) od září 1939 v Domažlicích, později v Netolicích a v Ledenicích. Odtud se okamžitě po osvobození museli odstěhovat do Rakouska. Nebyla žádná jiná možnost – otec Eduard byl horlivý Němec (což se projevilo už při jeho působení na Sušicku), nacista, který za války bojoval ve Wehrmachtu (https://digi.ceskearchivy.cz/134051/30) a byl členem jednotek SA. Jeho nacionální přesvědčení je markantní také ze stránek školních kronik, zejména té netolické (https://digi.ceskearchivy.cz/310745/1).
Dcera Edith patřila na obecných školách ke vzorným žákyním, byla jedničkářkou a dle slovního hodnocení velmi svědomitou, nadanou a spolehlivou. Vynikala např. v kreslení a v tanci. Po trvalém přesídlení do Vídně absolvovala nejprve učitelský ústav, později univerzitu, kde se roku 1982 habilitovala. Se svým manželem, taktéž vědcem a geologem, vydávala Mitteilungen der Österreichischen Geologischen Gesellschaft. Společně také napsali knihy Und die Sintflut gab es doch nebo Das Weltenjahr geht zur Neige. Soupis jejích dalších prací si lze mimo výše uvedený nekrolog prohlédnout např. v katalogu Rakouské národní knihovny. Alexander Tollmann (1928–2007) se nadto angažoval také politicky v boji proti jaderným elektrárnám a za lepší životní prostředí. Patřil k zakladatelské generaci rakouské strany Zelených a chvíli jí počátkem osmdesátých let předsedal.
Jiří Cukr
Obrázky:
1. obrázek – Edith Kristanová (v přední řadě v kloboučku a s kytičkou) s dětmi netolické obecné německé školy v létě 1940 (popis všech osob: https://digi.ceskearchivy.cz/310745/86 ).
2. obrázek – Třídní výkaz Edith Kristanové ze druhé třídy ledenické obecné německé školy.
3. obrázek – Různé podoby podpisů Eduarda Kristana z let 1940 a 1941.
4. a 5. obrázek – Policejní přihláška Eduarda Kristana.
6. obrázek – Manželé Edith a Alexander Tollmannovi na deskách knihy Und die Wahrheit siegt schließlich doch!
V letech 1943–1945 působil v Plané nad Lužnicí jeden z deseti pracovně výchovných táborů na území Protektorátu Čechy a Morava. Pracovně výchovný tábor Planá nad Lužnicí (Arbeitserziehungslager Plan an der Laisnitz) podléhal stejně jako ostatní pracovně výchovné tábory Generálnímu veliteli neuniformované protektorátní policie a účelem jeho existence bylo „napravovat“ ty občany protektorátu, kteří se snažili vyhýbat práci, nedodržovali pracovní morálku, nebo ty, kteří prchli z totálního nasazení v Německu či Rakousku.
„Veselský Ikaros“ František Novák, v letech 1897-1915 strojník a podkovář ve Veselí nad Lužnicí, zasáhl do dějin rakousko-uherského a českého letectví. Přibližně od roku 1908 se zabýval stavbou létajících strojů. Původně šlo o klasická letadla, následně se rozhodl postavit vrtulník. Jeho pokusy zaujaly dobový tisk, fotografii jednoho ze svých vrtulníků předvedl ve dnech 18. května až 23. června roku 1912 na I. mezinárodní letecké výstavě ve Vídni.
Strana 7 z 23
Dne 04.04.2024 uspořádal Referát zahraničních vztahů a Pátrací služby Úřadu ČČK druhé setkání se svými spolupracovníky.
Prezident ČČK Marek Jukl a vedoucí Pátrací služby ČČK Olga Šiková poděkovali pracovníkům Archivu hl. města Prahy, Ministerstva obrany ČR, Ministerstva vnitra ČR, Národního archivu, Policie ČR - Služby cizinecké policie, Státního oblastního archivu Litoměřice, Státního oblastního archivu Praha, Státního oblastního archivu Třeboň, Státního okresního archivu Litoměřice, Státního okresního archivu Teplice a Zemského archivu Opava za spolupráci a podporu pro vykonávání pátrací služby v praxi, zároveň však také za porozumění a pochopení pro humanitární cíle a úkoly pátrací služby vyplývajících ze Ženevských konvencí.
Byli jsme seznámeni s historií a strukturou pátrací služby, a to jak v mezinárodním, tak v českém kontextu. Současně byly prezentovány ukázky případů, kterými se Pátrací služba ČČK zabývá.
Odpoledne pak pracovníci ČČK a spolupracovníci Pátrací služby ČČK strávili společně v zámku v Lánech, Muzeu Alice Masarykové a ČČK a Muzeu T. G. Masaryka.
V rámci celodenní akce jsme si vyměnili řadu praktických zkušeností a podnětů z oborů našich činností.
Zároveň tlumočíme velké poděkování všem našim spolupracovníkům, za jejich přínos v této činnosti.
Markéta Hrdličková, Václav Rameš
Letos 19. února uplyne 150 let od narození Josefa Šusty. Narodil se v roce 1874 v Třeboni na náměstí v čp. 90 jako čtvrté dítě z osmi sourozenců řediteli schwarzenberského velkostatku Josefu Šustovi a jeho manželce Karolíně rozené Körnerové. Otec Karolíny, Václav Körner, byl majitelem domu na náměstí, kde měl obchod s potravinami a železářskými potřebami. Šustovi v té době bydleli na zámku. Krátce v úřednickém domě čp. 111 a později v tzv. Ruthardově domě na rohu zámku s okny do náměstí, kde je deska věnovaná památce našeho předního historika.
Josef Šusta prožil dětství a mládí v Třeboni. V roce 1887 ukončil studium na zdejším nižším gymnáziu. Pokračoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1891. Pak studoval historii na filozofické fakultě Karlovy univerzity, která byla tehdy ještě v Klementinu. V knize vzpomínek na studentská léta připomíná své vysokoškolské pedagogy Emlera, Rezka a zejména Jaroslava Golla. V roce 1893 přestoupil po doporučení třeboňského archiváře Františka Mareše na vídeňský Ústav pro rakouský dějezpyt. Po studijních pobytech v Itálii ukončil studium doktorátem na Karlově univerzitě, kde pak působil jako pedagog. V roce 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin. V roce 1916 se stal děkanem filozofické fakulty UK. V letech 1920 – 1921 byl v pořadí druhým československým ministrem školství a národní osvěty. V letech 1939 – 1945 byl prezidentem České akademie věd a umění.
Dílo historika Josefa Šusty je obdivuhodné. Věnoval se jak dějinám světovým, tak českým, zejména v období středověku. Pro studenty gymnázií připravil učebnici dějepisu. Šusta byl také spisovatelem. Jeho vzpomínky na dětství a mladá „léta učňovská a vandrovní“ jsou poutavým čtením nejen pro ty, co mají rádi Třeboň, ale i Prahu Vídeň a Řím, kde své mládí prožil a získával první životní zkušenosti.
V květnu 1945 se rozhodl dobrovolně rozloučit se životem ve vlnách řeky Vltavy v Praze.
Jiřina Psíková
Pro TS 2023/2
Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,
chtěl bych Vám všem z celého srdce popřát co nejkrásnější prožití vánočních svátků a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce příštím. Rok letošní, který máme již skoro za sebou, nebyl pro archivy, spisovny, archiváře i pracovníky spisoven právě snadným. Byl plný všemožných překvapení, komplikací, nástrah i složitých rozhodnutí. Zvládli jsme jej však se ctí. Zároveň to byl rok v mnoha ohledech úspěšný a plodný, protože řadu složitých úkolů se podařilo dokončit, mnohé, léta odsouvané problémy jsme naopak odvážně otevřeli. Věřím, že příští rok, do kterého sice vstupujeme početně i ekonomicky oslabení, zvládneme opět dobře a s elegancí sobě vlastní. A protože jsme si vědomi, že máme to nejlepší povolání, jaké se nabízí, a zřetelně vnímáme axiom našeho údělu, to je propojovat minulost s přítomností a budoucností, tak se nemáme čeho bát. Bez nás, archivářů, by byl svět pustý a plochý. Těšme se z toho.
Vše dobré do nového roku!
vrchní ministerský rada
PhDr. Daniel Doležal, Ph.D.
ředitel odboru archivní správy a spisové služby MV
Vážené kolegyně, kolegové a přátelé jihočeských archivů.
Přejměte ode mě přání všeho dobrého po celý rok 2024
Václav Rameš
ředitel SOA v Třeboni
Ředitel SOA v Třeboni oznamuje smutnou zprávu.
Karel Schwarzenberg (1937 - 2023) (pametnaroda.cz)
Převzato s povolením: Paměť národa (pametnaroda.cz)
Pozvánka na MDA ke stažení ZDE
Státní oblastní archiv v Třeboni srdečně zve na program k Mezinárodnímu dni archivů. V pátek 9. června 2023 otevřeme v třeboňském archivu výstavu Rukopisy Kříže z Telče 1434–1504, kterou se svým výzkumným týmem připravila prof. Lucie Doležalová z Ústavu řeckých a latinských studií Univerzity Karlovy. Zájemci si budou moci prohlédnout postery o díle středověkého augustiniána, vyslechnout přednášku Písař Kříž z Telče v Třeboni od prof. Doležalové a jejích kolegyň a kolegů a zahájit s námi výstavu slavnostní vernisáží.
Podrobnosti naleznete v přiloženém plakátu a v tiskové zprávě. Odkazy na databáze k rukopisům: A4.ff.cuni.cz, Opuscula.ff.cuni.cz a fhs.cuni.cz
Oslavy Mezinárodního dne archivů 2023 věnoval Státní oblastní archiv v Třeboni osobě Kříže z Telče. Program zahájil ve čtvrtek 8. června workshop pro třeboňské gymnázium, během něhož více než 130 studentů absolvovalo komentovanou prohlídku expozice doplněnou odborným výkladem lektorů z Ústavu řeckých a latinských studií Univerzity Karlovy. Měli tak jedinečnou příležitost vidět originály středověkých rukopisů z třeboňské augustiniánské kanonie, ale i jejich digitalizovanou podobu ve speciální aplikaci. V rámci doprovodného programu si mohli vyluštit Křížovku, zahrát si pexeso s latinskými slovy z rukopisů nebo vybírat přísloví sesbíraná Křížem z Telče. V pátek 9. června se výstavní prostory staré prelatury otevřely veřejnosti. Odpoledne si osm desítek návštěvníků v konferenčním sále archivu vyslechlo přednášku Písař Kříž z Telče v Třeboni, na níž se spolu s prof. Lucií Doležalovou podíleli členové a členky jejího výzkumného týmu. Představili v ní výsledky bádání o středověké písemné kultuře, osobu Kříže z Telče i některá témata jeho pozoruhodných rukopisů. Auditorium se poté přesunulo do výstavní expozice na slavnostní vernisáž výstavy Rukopisy Kříže z Telče 1434-1504. Genius loci tohoto místa umocnilo vystoupení komorního sdružení ABWUN z Českých Budějovic pod vedením naší kolegyně Elišky Hospaskové, vedoucí oddělení správy fondů a sbírek Český Krumlov. Sbor přítomné potěšil také nastudováním vánočního hymnu z druhé poloviny 15. století In natali Domini zaznamenaného v jednom z rukopisů Kříže z Telče (sign. A 4). Výstava bude zájemcům zpřístupněna i dále v průběhu roku po domluvě na emailu
Markéta Hrdličková